Moje borůvkové noci

Nie je to az tak prazdne vykradanie seba sameho ako u Kima s Breath, ale horka pachut na jazyku ostava aj po "skonzumovani" a krasne obrazy vyzeraju u Wonga tentokrat gycovejsie ako kedykolvek predtym. Kto nevidel jeho predchadzajucu tvorbu, pravdepodobne zakusi jeden z najchutnejsich blueberry pie. Ostatni si iba smutne povzdychnu, ze predavat dvojdnovy kolac ako prave cerstvo napeceny, sa nerobi. Jeho chut je uz iba pomalo sublimujucim vyparom toho neopisatelne krasneho a melancholickeho, co HK kucharik vedel dakedy znamenite piect. PS pre zvieratko za plotom: Royston mal zial pravdu :( 5/10 (18.02.2008)

Kar-wai Wongův americký debut MOJE BORŮVKOVÉ NOCI se pouze zdá být natolik banálním a prázdným, protože uvědoměle využívá schémata a klišé spojené se žánrem romantických filmů a road-movie, ale ta důmyslně ohýbá a pohrává si s nimi. Kar-wai Wongovo specifické voyeuristické filmové vidění není pouhou manýrou, ale naopak snímání postav přes skleněné plochy je od sebe odděluje a narážka na kameru snímající akci v kavárně, která hlavnímu hrdinovi slouží jako takový deník zaznamenávající události kolem, opodstatňuje deníkovou strukturu vyprávění a zároveň nevýraznost hlavní hrdinky, která projíždí děním a to ji výrazně formuje. Opětovně se zde setkáváme se subjektivně vnímaným časoprostorem, ale zatímco ve STVOŘENI PRO LÁSKU časoprostor postavy sdílely a ve 2046 si hlavní postava časoprostor upravuje dle svého vidění a tak ho tříští, v MOJE BORŮVKOVÉ NOCI postavy časoprostor až do samotného závěru nesdílejí, přestože jejich vlastní jsou natolik podobné (scéna s nosem). Unikátní filmařské vidění tak dovoluje nahlédnout na notoricky známá místa poprvé jinak a z herců dostat živelné a dýchající postavy, jimž divák věří, že existují. Rád jsem znovu jedl a miloval v melancholickém koláči Kar-wai Wonga, jenž zachytil momenty spojené s koncem každého starého vztahu a začátkem nového. (19.02.2008)

Sladký a bohatě zdobený borůvkový koláč s nezaměnitelnou chutí, který, když se rozplyne na jazyku, vhání slzy do očí a dává vzpomenout na chvíle, které vyhloubily hluboké rány do našich těl, ale i na chvíle, které ty rány zacelily...borůvkový koláč lítosti i naděje. Raněná bytost bloudí ospalým světem propleteným neony a cigaretovým kouřem, potkává jiné raněné bytosti, prožívá své borůvkové noci a doufá, že nalezne lásku. Jen škoda, že Wong Kar-wai upekl prakticky ten samý koláč co minule a nepokusil se nás překvapit něčím novým...ale i tak to je velmi chutná záležitost (12.03.2008)

DOKONALÉ VÍTĚZSTVÍ FORMY NAD OBSAHEM. Výtečná vizuální stránka v kontrastu s " chatrným " příběhem, který nevytáhli ani mí oblíbenci Jude Law, Natalie Portman či Rachel Weisz. Kdo mě nejvíce potěšil, to byl David Strathairn. Příběh na pozdní večer.... neurazí a pokud se naladíte na jeho pomalé tempo nebudete zklamáni, přesto vzhledem k tématu a hereckému obsazení pro mě osobně menší zklamání. Rychle vyšumí a druhý den ráno už si na něj ani nevzpomenete..... (29.09.2009)

Mně je to vážně líto, dát jen 3*, ale přes ty dobré herce (Jude Law byl skvělý) mě to nějak nechytlo za srdce. Ačkoliv tam šlo o ty city, o zlomená srdce, o lásku, ani jeden ten příběh jsem nedokázala žít s nimi - jakoby to bylo tak vypočítané na city, až to na mě působilo uměle. Škoda, asi jsem se moc těšila. (21.06.2008)