Moje borůvkové noci

Také se Vám stává, že nemůžete v noci spát? Stejný problém má i Elizabeth, před kterou ční obrovská kopice nevyřešených odpovědí, na něž neustále klade otázky. Dosud se nevyrovnala z rozpadu dlouhotrvajícího milostného vztahu a její nitro prožívá ochromení. Jak jen se s nastalým chaosem vypořádat? Odcestovat a nechat vše za sebou? Zapomenout? Cesty je svedly, když byli na dně. Nejdřív prohodili pár slov, potom vět a nakonec celá souvětí… Nabalují se, až tvoří dokonalou pavučinku, která jim proplete osudy. Oba zhrzení, oba osamělí, smutní, jen těšící se na další návštěvu, kdy se zase posunou o kousek dál v roli objevování svých srdcí. Tón udáván vůní sladkého borůvkového koláče se zmrzlinou, který obměkčí nejednoho. Jsou si tolik podobní, hledají, tápou, chtěli by milovat a být milováni, ale jak dlouho ještě budou čekat, než přebolí zklamání, které utrpěli? Noc změní se v den, Elizabeth utíká. Na své cestě poznává tolik odlišných charakterů, skrze ně se učí poznávat samu sebe. Je jen němý pozorovatel lidských osudů, je svědkem nenávisti, hlouposti a zjišťuje, jak si lidé neváží bytostí, které milují. Berou je jako samozřejmost, ale když je ztratí, je pozdě a oni zjistí, že jim ani nevyjádřili své pocity, naposledy jim nevěnovali slůvka útěchy a porozumění. Procestuje celou zemi, aby zjistila, pro koho její srdce bije… Krásný příběh lásky, plný něhy, nádherných záběrů jak už zpomalenýcch (které mi zpočátku vadily, ale u nichž jsem ráda zjišťovala, kterým směrem nás chce režisér ubírat), nemluvě o snímání prostředí kavárny zpoza prosklených výloh. Pozadí prokresluje jemná, ničím nerušící hudba unášena v rytmu folku, na níž se podílela sama Norah Jones, Cat Power nebo Ry Cooder. Nechte se unést a zabředněte do světa symboliky… (20.05.2008)

Pozvolna plynoucí (ne)romantický snímek, ve kterém v podstatě nejde ani tak o CO... A vlastně ani o JAK. Ale o pouhé plynutí a radost z toho, že se mají postavy komu svěřit a že pouhá přítomnost postavy (potažmo diváka) dokáže někomu jinému udělat radost. Film, který na diváka přenáší prožitek z vnímání a ulehčení, popř. prozření někoho jiného. Což je vlastně strašně zvláštní, ale z nějakého důvodu to funguje.. Norah Jones je VÝBORNÁ!! (04.04.2010)

Kar-wai Wong stárne a jeho filmy začínají být spíše přehlídkou snahy než skutků. Nulová údernost a klesající vizuální stránka, která byla tak vytříbená z jeho dřívějších let. Jude Law a Norah Jones se mohou snažit jak budou chtít, ze zadu je mohou postrkovat hvězdičky jako Natalie Portman nebo Rachel Weisz a přesto to nebude stačit. Několik lidských příběhů, které z dálky sleduje hlavní postava a přitom řeší své vlastní dilema, své touhy a své potřeby? Možná někdy někde jinde, ale ne v Borůvkových nocích, ať mých nebo Wonga. (29.03.2008)

No jo ... je to ten film, kde hraje Norah Jones, no taky je to film, kde nehraje ale vystupuje Chan Marshall aka Cat Power ... to už tak profláknutý nejni (no bodejť, kdo jí zná :-). Kar-wai Wong se vydal na téměř bezúčelnej trip na americkou půdu, schrastil řádku spolehlivejch tváří a tak nějak povýšil charakterové figurkaření a epizodický děj díky expresivně-nápaditým narativním prostředkům na něco, co by mohlo bejt "nezávislým" uměním. Ale běda... je to pěkný lepidlo do držky ... ten borůvkovej koláč. A pachuť neoddělá ani hudba od Ry Coodera, kterou lze ve filmu těžko zaslechnout (nebo lehce přeslechnout, to vyjde nastejno), když na vaše sluchové receptory útočí těžkotonážní přeslazeností dvě dámy uvedené výše. Někdy halt velká očekávání rovnají se zklamání. 60%. (07.03.2008)

Kar-wai Wongův americký debut MOJE BORŮVKOVÉ NOCI se pouze zdá být natolik banálním a prázdným, protože uvědoměle využívá schémata a klišé spojené se žánrem romantických filmů a road-movie, ale ta důmyslně ohýbá a pohrává si s nimi. Kar-wai Wongovo specifické voyeuristické filmové vidění není pouhou manýrou, ale naopak snímání postav přes skleněné plochy je od sebe odděluje a narážka na kameru snímající akci v kavárně, která hlavnímu hrdinovi slouží jako takový deník zaznamenávající události kolem, opodstatňuje deníkovou strukturu vyprávění a zároveň nevýraznost hlavní hrdinky, která projíždí děním a to ji výrazně formuje. Opětovně se zde setkáváme se subjektivně vnímaným časoprostorem, ale zatímco ve STVOŘENI PRO LÁSKU časoprostor postavy sdílely a ve 2046 si hlavní postava časoprostor upravuje dle svého vidění a tak ho tříští, v MOJE BORŮVKOVÉ NOCI postavy časoprostor až do samotného závěru nesdílejí, přestože jejich vlastní jsou natolik podobné (scéna s nosem). Unikátní filmařské vidění tak dovoluje nahlédnout na notoricky známá místa poprvé jinak a z herců dostat živelné a dýchající postavy, jimž divák věří, že existují. Rád jsem znovu jedl a miloval v melancholickém koláči Kar-wai Wonga, jenž zachytil momenty spojené s koncem každého starého vztahu a začátkem nového. (19.02.2008)