Záviš a Kunhuta

Královna závislá na vítězi, jenž jí v bitvě zabil manžela. Jeden z mnoha skvělých Daňkových historických apokryfů volně parafrázuje události kolem osudové bitvy na Moravském poli (26. 8. 1278), která významným způsobem zasáhla nejen do politické mapy Evropy, ale také do života všech přeživších. Vztah mezi zapovězenou královnou a údajným zrádcem postupně přerostl v milostný románek a ještě později v manželství. Síla Daňkovy hry spočívá, tak jako mnohokrát předtím i potom, především ve slovech, jejichž hodnověrnost nelze posuzovat jen na základě historických skutečností, ale částečně také z hlediska vzájemného prolnutí starověkých mýtů a legend. Jak Kunhuta, tak Záviš se v hereckém ztvárnění Mileny Dvorské a Jana Kanyzy proměňují v obyčejné lidské bytosti, ve smrtelníky, kteří i dnes v různých obměnách odolávají zakázané lásce a jejím svodům. Škoda, že společné štěstí obou milenců netrvalo ve skutečnosti déle než několik málo let. Dějiny jsou neúprosné. (15.05.2016)

Vynikajici dankovka stojici na kvalitnich dialozich a krasne vyprave. Vcelku i historicky presna, jiste Mikulas O. byl v zajeti, ale v ramci jakesi dramaticke zkratky ho lze prezit i v opavskem hradci zvlast, kdyz jeho nacrtnuty vztah k Zavisovi odpovida historicke skutecnosti. Taktez setkani Zavise s Premyslem pred bitvou na MP se neda jen tak jednoduse vyloucit, tr Dalimil je docela casove blizky svedek. Dve velke vytky bych vsak mel. Za prve Kunhutu by mela hrat tak cca o deset let mladsi herecka, nic proti vykonu Mileny D. A za druhe komentar zvlast ten zaverecny byl nadbytecny. Jak zkoncil Zavis si lze precist v kazde ucebnici. Kdyz se tvurci rozhodli ukoncit pribeh tam, kde ho ukoncili, meli ho ukoncit se vsim vsudy. Jinak vyborny byl hlavne Petr P v roli krale Premysla Otakara, libil se mi i vykon ustradni dvojice a taktez pan Kratina v roli Mikulase. Mimochodem, panove Kanyza a Kratina se mi vzdy trochu pletli, tak jsem rad, ze jsem je jednou videl i hrat pohromade. Skoda kratke metraze filmu. Za mne vynikajicich 80 pro. Edit: Zrovna dnes zemrel reziser teto inscenace pan Otakar Kosek. Čest jeho dílu i památce. (21.02.2022)

"Přece není možné se spojit s každým …i když jsme slabí, i když je nás málo…."  Záviš z Falkenštejn ze slavného a pyšného rodu Vítkovců rozhodně nebyl "každý". Jeho vztah s "pyšnou kobylou" Kunhutou Uherskou (vdovou po Přemyslu Otakarovi II.), je poměrně známou historickou skutečností. Tahle televizní hra Oldřicha Daňka, tenhle "útržek z dějin" se věnuje počátkům jejich vztahu v době po osudové bitvě na Moravském poli (26. 8. 1278). Herecké výkony Dvorské i Kazyny těží z výborně napsaných dialogů, celý film pak z dramatické hudby Vadima Petrova, která mu dodává na středověké atmosféře. K historickému kontextu snad jen tolik, že na rozdíl od  Daňkova scénáře se ve skutečnosti Záviš s Přemyslem Otakarem II před bitvou na Moravském poli patrně nesetkali (15.06.2022)

Československé historické drama zasazené do období po prohrané bitvě na Moravském poli v roce 1278. České země jsou ve správě Oty Braniborského a královna Kunhuta Uherská, vdova po Přemyslu Otakaru II. prchne z vězení na Bezdězu na tvrz v Hrádku na Moravicí v opavském vévodství. Na hrad, jenž je majetkem Mikuláše I. Opavského, Přemyslova nemanželského syna a kde se ukrývá královna Kunhuta, jež se nechce podřídit habsburskému diktátu, přijíždí Záviš z Falkenštejna, český šlechtic z jihočeského rodu Vítkovců. Tato kontroverzní postava českých dějin je považována za zrádce, neboť jeho rod vystoupil s rakouskou a štýrskou šlechtou proti Přemyslovi a v bitvě na Moravském poli ho nepodpořil, nyní však nabízí překvapené královně své spojenectví, dává najevo nechuť žít pod habsburským císařem Rudolfem a braniborským správcem Otou. Mezi osamělou královnou a charismatickým šlechticem pomalu vzniká milostné pouto, z něhož vyšel jako plod lásky Ješek z Falkenštejna a jež je přerušenou až Kunhutinou smrtí v roce 1285 na tuberkulózu. Do rolí hlavních historických postav byli obsazeni M. Dvorská a J. Kanyza. Toto komorní historické drama diváka zaujme především vynikajícími dialogy, jež pochází z pera O. Daňka. Do stěžejní linie milostného sbližování retrospektivně zasahuje rozhovor Záviše s Králem železným a zlatým v předvečer osudné bitvy, kde mu nabízel své služby, avšak dialog mezi těmito muži se zřejmě nikdy neodehrál, neboť na něho odkazuje pouze historicky nevěrohodná Dalimilova kronika. Zmíněného majitele panství, na němž se Kunhuta skrývala, Mikuláše I. Opavského ztvárnil V. Kratina a tento šlechtic, jemuž se pranic nelíbilo, jak se zrádce z rodů Vítkovců stal královniným společníkem a milencem, se později v roce 1290 odsouzenému Závišovi krutě pomstil na zámku Hluboká stětím. Krutosti tehdejšího středověkého světa byly v hodinovém dramatu pouze naznačeny, avšak i tak je patrno v jakém zbídačeném stavu se České země nacházely. Drama režiséra O. Koska s uchu lahodícími Daňkovými dialogy z období bezvládí na českém trůně, atraktivního úseku českých dějin, mě nesmírně zaujalo, a jako u podobných historických televizních snímků volím nadprůměrné hodnocení. (02.11.2017)

Tak jistě, Daněk je velmi poznatelný v dialozích, což zaručuje půl úspěchu hned. Herci hrají uvěřitelně, kamera se také snaží, hudba dobře podtrhuje atmosféru... kdyby to jen celé nekazila televizní lajdáckost vůči výpravě a nevýrazná réžie. Nejvíc mne iritoval ten neomítnutý sklep (nepřekonatelné klišé, jak si tvůrci představují středověk), coby komnata královny, korunka ze zašlé mosazi z divadelní rekvizitárny na hlavě Přemysla i Kunhuty, pohozená tam z nějaké pohádky a skupina historického šermu SSM z Přerovských strojíren a dalo by se pokračovat až k Závišovu kříži. Škoda, ale nepoměrně lepší než Steklého paskvil Hra o královnu. (25.07.2016)