Jedné noci v jednom městě

Povídka o Ploutvičkovi a Větvičkovi je velmi dobrá a na rozdíl od ostatních má víc dobrých nápadů než jeden základní. To je sice případ i epizodky s přišitým uchem, ale i přes předvídatelnost zpracovává téma důstojně a lze si tak užít i pointu, která je vám jasná už od prvních záběrů. Ostatní je jen balast a skvadra nápadů, náhodně poskládaných do celku bez pointy. (16.03.2008)

Tomuto loutkovému filmu nemůžu upřít, že se v něm dalo najít pár zajímavých momentů, nicméně s plynoucím časem v průběhu filmu jsem se víc a víc nudil a ztrácel jsem chuť na tento vcelku nepůvodní slepenec povídek, který vyloženě těží z úspěchu Fimfára. Má zaujatost ke konci snímku už byla taková, že jsem v něm v jistých chvílích viděl zkopírovanou Geriho hru od Pinkavy a dokonce - myšleno s jistou dávkou nadsázky - jsem v jedné postavě viděl okopírovaný vzhled záporňáka z animovaného seriálu Byl jednou jeden život... Možná jednotlivé povídky, ale jako celek mi Jedné noci v jednom městě nedávalo žádný smysl. Stačí vidět jednou... (30.07.2007)

Stylem tento soubor povídek připomíná tvorbu Adama Elliota (Mary a Max či Harvie Krumpet) se špetkou "něžné morbidity" typické pro Tima Burtona, ale jejich úrovně bohužel nedosahuje (na české poměry by se snad o nadprůměrném dílku dalo hovořit). Jinak hravým a nápaditým myšlenkám většinou chybělo nějaké větší dotažení. Samotná animace byla skvělá, jako jediné mi trochu vadily strnulé obličeje s jediným výrazem, ačkoliv musím uznat, že pomocí dalších gest a hudby byly emoce celkem umě vyjádřeny. 60%. (23.03.2013)

Loutkové filmy mám velmi rád, ale kde nejsou příběhy promyšleny a navíc postrádají i pointu, tam já nejsem a ani nemohu být spokojen. A když mě jednotlivé příběhy až na jednu světlou vyjímku začnou nudit... Ta vyjímka je povídka o Větvičkovi a Ploutvičkovi. Roztomilý příběh, kde nehrají vůbec žádní lidé a Větvička kalí velmi stromovým způsobem :) bych jako jediný pustil i dětem. Loutky jsou skvělé, ale je škoda, že nemluví a jen huhlají (snaha ušetřit ?). P.S. : U první povídky Ulity jsem si vzpoměl na Knoflíkáře. (07.12.2008)

Mám pocit, že první povídku jsem ABSOLUTNĚ nepochopila a neměla jsem nejmenší chuť nad ní dumat nebo si ji pouštět znovu...upřímně mě to nudilo. S ostatními je to pravda trochu veselejší, no a jasným číslem jedna je u mě povídka o panu Ploutvičkovi a panu Větvičkovi-to vyvolává nostalgické vzpomínky na Kvak a Žbluňk. Čili u mě je to normální, obyčejný průměr na tři hvězdy. (19.06.2009)