David Bowie (TV film)

Nejčastěji používaným klišé o Davidu Bowiem je tvrzení, že jde o hudebního chameleona, který se rychle a podbízivě přizpůsobuje momentálně oblíbeným trendům. Skutečnost je však taková, že Bowie svou dobu téměř vždy předběhne a jeho tvorba stojí právě u zrodu nových módních vln. Bowieho je možné považovat za "otce" moderní hudby od šedesátých let do současnosti. Na konci šesté dekády začínal jako "hipík" a zpíval písně o lásce, počátkem sedmdesátých let byl průkopníkem glam rocku a nahrál několik písní s jasnými znaky metalu, jemuž bylo souzeno se rozvinout až o několik let později. Bowieho alba ze 70. a 80. let předznamenala vznik divokého punku, ponurého gotického rocku i syntezátorové taneční hudby. Tyto styly by se jistě vyvinuly i bez Bowieho, ten však velkou měrou přispěl k jejich konečné podobě. Jeho fenomén neslábne ani před jeho šedesátkou. V roce 1966 devatenáctiletý David Jones zjistil, že v tehdy mimořádně populární americké skupině Monkees působí jeho jmenovec. Usoudil, že pokud se chce sám proslavit, nemůže se jmenovat stejně jako jiná hvězda a zvolil si pseudonym David Bowie. Jeho přízvisko rock´n´rollový chameleón není 100 % spravedlivé. Učil se hrát na saxofon ve třinácti. Během dospívání vystřídal několik bezvýznamných skupin, v šestnácti utrpěl při školní rvačce zranění oka a v roce 1965 si zvolil umělecké jméno David Bowie. V roce 1970 Bowie zkombinoval své zkušenosti s hudbou, pantomimou, buddhismem a natočil tématický epos "The Man Who Sold the Word", jenž zvrácenými texty popisoval mrazivou orwellovskou vizi budoucnosti - vládu strojů, sexuální perverze, pomatenost, bídu a osamělost. Bowieho vizuálním poznávacím znamením se od jeho ranných počátků staly jeho oči, které měly následkem okolnostmi vynucené operace nestejnou barvu. Na koncertech David Bowie udivoval neobvyklými kostýmy, líčidly, častým vystupováním v ženských šatech (čímž podtrhoval svoji předstíranou bisexualitu) a celou řadou postav a témat. Přelomovým albem v Bowieho tvorbě se roku 1972 stala LP deska "The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars", založená na sci-fi příběhu kapely, která přiletěla z vesmíru. Bowie se s páskou přes oko a červenými vlasy převtělil do glam-rockové hvězdy Ziggiho Stardusta bez sexuálních i morálních zábran a vydal se na exoticky výpravné turné společně s pavouky z Marsu, kytaristou Mickem Ronsonem, baskytaristou Trevorem Bolderem a bubeníkem Woody Woodmanseyem. Album "... Ziggy Stardust ..." se výborně prodávalo, sklidilo kladné ohlasy u kritiky a na dlouhá léta ovlivnilo další vývoj rockové hudby. Mnohostranný David Bowie produkoval v roce 1972 Lou Reedovo elpíčko "Transformer" a pomohl k návratu téměř zaniklé formaci Mott The Hoople, které napsal titulní skladbu "All the Young Dudes". Po dalších dvou albech se Bowie opět vrátil ke svým chmurným vizím. Kontroverzní album "Diamond Dogs" s Davidovou vizáží polo člověka / psa bylo volně inspirováno Orwellovým románem 1984 a zasáhlo nepřipravené posluchače sexem, dystopií nebo tragickou láskou. Následné turné bylo opět velice výpravné a jeho atmosféra byla zaznamenána během vystoupení v Philadelphii na dvojalbu "David Live". První Bowieho americkou singlovou jedničkou se stala skladba "Fame" (# 1 USA; # 17 GB; 1975) z alba "Young Americans", kterou Bowie napsal společně s Johnem Lennonem. Roku 1976 se Bowie na rok přestěhoval do Západního Berlína, kde pod dohledem začínajícího producenta, mága na abstraktní hudbu Briana Ena začlenil do své tvorby rozličné elektronické prvky, které postupně vydal na albech "Low", "Heroes" (s kytaristou Robertem Frippem) a v New Yorku či Švýcarsku dokončovaném "Lodger". Komerční efekt však přineslo až méně experimentální album "Scary Monsters (And Super Creeps)" se skladbami "Ashes to Ashes" (# 1 GB; 1980) a "Fashion" (# 5 GB; 1980), které se jako videoklipy prosadili i v MTV. Pak Bowie spolupracoval s kapelou Queen v písni "Under Pressure" (# 29 USA; # 1 GB; 1981). V roce 1983 Bowie podepsal výhodnou smlouvu s firmou EMI Records a vydal komerčně nejúspěšnější album "Let's Dance" ve stylu diska s funky tanečními hity "Let's Dance" (# 1 USA; # 1 GB; 1983), "China Girl" (# 10 USA; # 2 GB; 1983), "Modern Love" (# 14 USA; # 2 GB; 1983) a "Blue Jeans" (# 8 USA; # 6 GB; 1983). V podobném duchu se neslo i LP "Tonight" s duetem "Loving the Alien" (# 19 GB; 1985) s Tinou Turner. V polovině osmdesátých let se Bowie účastnil festivalu Live Aid, pro který natočil duet s Mickem Jagerem, předělávku zapomenutého hitu "Dancing in the Street" (# 7 USA; # 1GB; 1985) od seskupení Martha & The Vanderas. O dva roky později Bowie natočil (s kytaristou Peterem Framptonem) album "Never Let Me Down" a následně absolvoval rozsáhlé retrospektivní "turné skleněného pavouka" - Glas Spider Tour. Roku 1989 Bowie připravil remastrované vydání nejznámějších skladeb, jenž vydal na troj-CD "Sound + Vision". Tyto aktivity opět dopomohly k vyšší prodejnosti klíčového alba "... Ziggy Stardust ...". V té době David Bowie přerušil svoji sólovou kariéru a stal se součástí jím vytvořené skupiny Tin Machine utvořené kromě něho kytaristou Reevesem Gabrelsem, baskytaristou Huntem Salesem a bubeníkem Tonym Salesem. Po dvou albech alternativního rocku se čtveřice v roce 1992 rozpadla a Bowie opět pokračoval jako sólista na interaktivním albu "Black Tie, White Noise". V polovině devadesátých let Bowie uplatnil svoji zkušenost s techno / klubovou taneční muzikou a nahrál pod dohledem věčně experimentujícího Briana Ena kultovní monotématické album "1. Outside". Jeho kritické vidění světa mnohé "spořádance" úplně "rozhodilo" fiktivním deníkem detektiva Nathana Adlera, který vyšetřuje rituální vraždu holčičky Baby Grace Blue. V tomto příběhu je její tělíčko vypreparováno a vystaveno jako artefakt v anglickém muzeu umění. Následné turné zahrnovalo v únoru 1996 i Prahu. V devadesátémsedmém Bowie vydal hodně ceněnou desku "Earthling", zabalenou do ambientních zvuků a podloženou hutnými beaty. Následujícím albem "Hours..." se Bowie na konci devadesátých let vrátil ke svému dřívějšímu rockovému soundu. Album však bylo protknuto famózní kytarou Reevese Gabrelse, který pomocí elektroniky našel spoustu úplně nových zvukových odstínů kytary, pokroucenými "skřeky" počínaje a zmnoženými plochami akordů konče. 9. července 2001 Bowie vydal album "All Saints", jehož remastrované nahrávky souvisí s tzv. berlínským obdobím konce 70. let. O pár týdnů později se Bowie spojil s americkým raperem Puffem Daddym (nyní vystupujícím jako P. Diddy) se kterým pro film "Training Day" nahrál coververzi vlastního songu "This is Not America". Intelektuál David Bowie se za svoji kariéru nechal velmi často ovlivňovat módními styly (psychedelická hudba, hardrock, artrock, glamrock, punk, disko, poprock, techno, indipendent-music), ale také dokázal zcela nadčasově vytvořit spoustu netradiční muziky. Je znám také z mimohudebních oblastí jako herec ("The Virgin Soldiers", "The Man Who Fell to Earth", "Just a Gigolo", "The Hunger", "Merry Christmas Mr. Lawrence", "Into the Night", "Absolute Beginners", "Labyrinth", "Basquiat", "Twin Peaks"), vypravěč ("Prokofiev's Peter and the Wolf"), sochař, spisovatel, poskytovatel připojení na Internet, správce vlastního webu a uměle vytvořený 24-letý hlavní hrdina 3D akční adventury "Omikron: The Nomad Soul". 10. června 2002 Davidovi Bowiemu vyšlo studiové album "Heathen", spoluprodukované s Tony Viscontim, který se již dříve podílel na jeho významných deskách "Space Oddity", "Diamond Dogs", "Young Americans" a "Heroes". Bowiemu ve studiu vypomohli hudebníci zvučných jmen, kytarista Pete Townshend ze skupiny Who, klávesista Jordan Rudess z Dream Theater, kytarista David Grohl z Foo Fighters a hudební čaroděj Moby. Prvním singlem se stala skladba "Slow Burn". Na disku je zařazena i coververze "I´ve Been Waiting for You" z repertoáru Neila Younga. David Bowie vydal 21. října 2002 dvoj i jedno-albovou kompilaci "Best of Bowie", chronologicky sestavenou od nejstarších písní vybraných z jeho alba "Space Oddity" z roku 1972 až po současnost. 5. listopadu 2002 se na trh dostala "bestová" DVD varianta tohoto počinu, složená ze 47 videoklipů a předtím nezveřejněného obrazového a hudebního materiálu. Životopisný dokumentární profil byl realizován v roce 2002. (oficiální text distributora)