Death Note - Zápisník smrti

Téměř dokonalý, chytlavý divácký zážitek, k jemuž k samotné dokonalosti schází slabší (až moc překombinovaná) poslední třetina, kde Death note mírně ztrácí dech. Ovšem vynikající, maximálně nervy drásající finále dojem opět umocní. Boj 2 charakterů nebyl dlouho podán tak strhujícím způsobem. Je to zčásti horor, zčásti fantasy, ale převážně zajímavá detektivka se zběsilým tempem. Ovšem mírně mě zklamal fakt, že autoři poněkud zabili potenciální zajímavou myšlenku, jestli je Light, který zabíjí zločince skutečně zlý nebo dobrý. Představoval jsem si, že si s tímto motivem pohrají a pohrají si s Lightovou psychikou. Svou nejednoznačností to přímo vybízelo. Dojem ještě umocňuje působivá hudba, při níž mnohdy hezky mrazí (zvláště sborové party efektně použité při vraždách či šokujících odhaleních). (09.08.2009)

Souhlasím, jde o velice vydařený krimi - hororový seriál, který mě nadchl svou prvotní myšlenkou a doslova se stal v posledních dnech žroutem mého volného času (kterého moc nebylo). Zmiňované filmy jsem zatím neviděl, ale to nic nemění na tom, že díky tomuto anime se na ně určitě brzo podívám. Jen pomyšlení nad tím vlastnit podobný zápisník smrti…To by se dalo dělat věcí…Je ovšem pravda, že první polovina dílů byla skvělá a to hlavně díky vytvořené ponuré atmosféře „smrti“ a následnému vyšetřování pana L. Jenže potom to celé začalo lehce uvadat a místy i nudit. Akci dost často nahradili předlouhé nezáživné dialogy, nic pořádného se nedělo a už i obě hlavní postavy začaly být trošku otravné. Naštěstí to vždycky zachránil zmiňovaný Ryuk. (14.04.2014)

Skvostem je především první část seriálu, na níž oceňuji její filosofický rozměr. Sledujeme, kterak nadaný student dostane do rukou "hračku", která má moc změnit svět tak jak ho známe a my se nemůžeme ubránit etickým otázkám "Co je vlastně správné?" a co bychom na Lightově místě dělali my. Přiznávám, že jsem Kirovi tiše fandil a díly kde s Ryuukem za zády svádí dechberoucí, psycholgickou bitvu se svou nemesis, geniálním "L", mě chytly tak, jak možná ještě žádný seriál předtím. Kvalita seriálu v mých očích úměrně klesá s tím, jak postupně na scéně ubývá Ryuuk a větší screentime naopak získává Misa Amane. Seriál se postupně mění v tuctovou kriminálku, která, pravda stále má své skvělé momenty, komornějšímu úvodu se však již bohužel nedokáže vyrovnat. (03.10.2017)

Death Note je HRA. Hra, kterou se baví geniální student střední školy, který je ve všem nejlepší a postrádá v životě jakékoli výzvy; hra, kterou si krátí čas démoni Šinigami nemající nic na práci, ale stále znova prodlužující svou nudnou existenci zabíjením smrtelníků; a především hra režiséra s divákem. Není to život, neplatí zde pravděpodobnosti, postavy jsou pokřivené a pravidla nastavená přesně na míru příběhovým situacím. Trochu mi to vadí, ale jinak by Death Note určitě nebyl tak strhující; zkrátka jsem přijal tenhle vykonstruovaný vypravěčský styl a užíval si. Už dlouho (jestli vůbec někdy) jsem si nevybudoval na sledování seriálu takovou závislost – zhlédl jsem jej nadvakrát a když jsem opomněl stáhnout jednu epizodu a musel na ni 20 minut čekat, zakoušel jsem silné abstinenční příznaky. Zvláště úvodních cca 40 %, které jsou v podstatě sledováním šachové partie dvou geniálních mozků (jejichž "plány v plánech jiných plánů“ upomínají na Dunu), jsou excelentní. Žel seriál dvakrát poměrně výrazně změní charakter a hlavně poslední třetina už není tak působivá jako části předešlé. Co je škoda, že se příliš nezaobírá motivy a myšlenkami postav, zpravidla odkrývá jen ty směřující k utajení svých a odhalení cizích plánů. Dá se spekulovat o primárních pohnutkách, u Kiry pozoruji určité (možná falešné) znaky racionalizace, když své skutky zdůvodňuje „spravedlivým světem“... Jde pouze o náznaky, postavy jsou opět především prostředky vyprávění. Obdobné je to s reakcemi společnosti na Kirovo jednání – navenek ho odsuzují, ale ve skrytu duše obdivují... I na vyvolání zdání hloubky je to málo, přitom zápletka skýtá opravdu zajímavé možnosti – a to je mé největší zklamání; síla Death Note je prostě jinde. Je to detektivka, jež nespoléhá na šokující odhalení ani co nejnejasnější podávání informací; naopak, divák je vždy víceméně v obraze, přesto je to strhující podívaná. (A „L“ jedna z nejsympatičtějších postav, jaké jsem dosud v anime viděl.) (01.06.2008)

Počáteční díly Death Note (tak do 17. dílu) rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem v anime měl možnost vidět. Vcelku originální příběh se skvělou atmosférou a opravdu výbornými dějovými zvraty měl našlápnuto k maximálnímu hodnocení. A to i přes to, že Death Note nezapře svůj původ v manze - i když se sem tam dočkáme nějaké té akce, většinu času sledujeme rozhovory postav a často i jejich myšlenkové pochody, což v manze nejspíš nevadilo, ale v anime působí přeci jen trochu staticky a mírně nepatřičně. První vážnější zádrhel nastal, když se v příběhu objevila společnost Jocuba (Yotsuba). Na těch pár dílů jako by se ze seriálu vytratilo vše, co činilo předchozí díly tak dobré. Navíc se v těchto epizodách zcela nepochopitelně autoři párkrát uchýlili k deformacím postav, což vzhledem k jinak v celku realistickému přístupu ke kresbě působí značně nepatřičně. Seriál pak sice chytne druhý dech, ale jen tak napůl. Druhá část příběhu už není tak strhující a i když i ta nabízí momenty, kdy člověk téměř zapomíná dýchat, už to prostě není ono. Přes všechny nedostatky ale patří Death Note k nejlepším anime poslední doby a rozhodně stojí za to tento seriál vidět. (27.06.2007)