Orel kontra žralok

Tohle je doopravdy exotický film - ne snad pro zemi původu (ačkoliv Nový Zéland je mnohem lepší, než ten Starý :-)), ale pro enormní množství exotů. Prosím, kdo najdete v okolí Žraloka nebo Orla jednu normální postavu (děti se nepočítají), napište mi! :-) Nejspíš pro vysokou koncentraci zvláštních typů byl film po většinu času podivný, místy nudný, místy úchylný, ale v závěru skoro až pozitivní, takže ve výsledku si po přičtení kladných bodů za hudbu a nápad s animacemi 3* zaslouží. P.S.: Nejlepší skladba: http://www.youtube.com/watch?v=BrFy07npswM (23.11.2011)

Úžasne spontánna a nespútaná záležitosť, ktorá dáva na frak väčšine komečrných sračiek. Milý, úsmevný, trpký i citlivý príbeh, v ktorom dali tvorcovia zbohom všetkému, čo by sme mohli označiť za klišé. Trošku zdramatizovať záver, do pár scén pridať štipku viac humoru a bolo by to geniálne. 85%. (30.04.2010)

Waititi se právě zde nejvíce projevil jako novozélandský Wes Anderson. Naivní příběh s uměle vypreparovanými charaktery podává Taika tak uvolněně a vynalézavě, jak to v Hollywoodu dokáže skutečně jen zmíněný hračička, a jeho režie doslova přetéká vizuálními nápady, nenucenými vtípky a ve finále i uvěřitelnými emocemi. Především je opět fascinující nenásilné zapojení humoru, který dělá z jinak smutného filmu zábavné povzdechnutí nad útrapami lásky a nenaplněných snů. Tradičně skvělý je hlavně melancholický úvod, oproti němuž některé části ztrácí na lesku, ale sečteno a podtrženo se jedná o nádherný debut nezávislého tvůrce, který má ještě hodně co říci. (13.02.2018)

love story pro outsidery alá paralelní universum, kde shopaholic adel neobjevila tiktok, ale pracuje v mekáči. nedokážu se úplně ztotožnit s přístupem "ježiiiš to je tak infantilně roztomilý jak jsou ti lidi podivňoušcí a postižení, ťuťuňuňu-- ach ne, božínku, je někdo šikanoval, to je mi tak líto, jůj, ubožáčci, oni nerozumí normálnímu světu, to je tak kjut"...no prostě uf. quirky dětinskost se nádherně projevuje v barvách a kompozicích, o tom žádná, ale vystavění příběhu a postav nedokážu ocenit kvůli pocitu neotřesitelné (byť nejspíš cílené) trapnosti. tomáš vorel > žralok a orel.  (16.11.2022)

Bože díky, žes mi dal rozum! I když, kdoví, proč nikdo nesní o tom, že by chtěl být škaredé, přehlížené a opovrhované pako, kdo to tak nastavil? Přitom má tolik co nabídnout... někomu přesně takovému. Potud v pořádku, neboť i outsideři jsou různí a mohou se báječně doplňovat, podstatné je, že se poznají i v davu a jsou k sobě vzájemně přitahováni, pak mohou žít vcelku spokojený, loserský život. Tragédie nastává v okamžiku, kdy si jeden z nich umane nastavit laťku výš, než může přeskočit, rozhodí pohodu v komunitě a svou pozici usadí na totální dno... takového jedince může zachránit už jen bezvýhradná, pravá láska :-). Přes prvotní zdání nenáročné jednohubky k rozptýlení teď moje rozvířené zážitky pomalu dosedají a já si zpětně uvědomuji, že to, co jsem viděla, bylo něco extra, a nemyslím tím jen rozsáhlou sbírku uměleckých kýčů, kterým jednoznačně vévodí vskutku ohyzdná svíčka ve tvaru ruky, ale celou nevšední společnost spokojených zoufalců, co nemají zapotřebí pomáhat si pitvořením a přitom jsou tak roztomile přesní, třeba jako dementní úsměv Masona Hutchinsona, nejlepšího hackera, co náš hlavní tragéd zná... Good job, Taiko Waititi! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (15.04.2015)