Vášeň a cit

Životopisný film slavné spisovatelky Jane AUSTINOVÉ, která působila v 19.stol. v Anglii. Na základě její autobiografie nafilmoval režisér Julian JARROLD milý film, který ovšem pro mladší generaci se může jevit jako nudný. Mě se tam svým obsazením nehodil akorát herec James Mc Avoy, který měl hrát velmi šarmantního muže, ale působil jen jako maloměšťácky frajírek bez vůně. Též se mi zdál na tu úlohu příliš mladý (jako vystudovaný právník by měl mít už aspoň 24 let) nebo tak mladě působil, zkrátka Anne HATHAWAY je už na role mladých naivek trochu "odrostla" a tím se mi ten pár zdál nesourodý na dobu 19.století. Ale koukat se na to dalo (myslím, že na dlouhou dobu jen 1x). (06.09.2010)

Film, který si pro sebe jednoznačně ukradl James McAvoy. Anne Hathaway na svůj herecký protějšek ani zdaleka nestačí. James je pánem filmu a celý film na něm stojí. Jeho charisma je největší důvod, proč se na film podívat. Tvůrci zde až příliš viditelně kopírovali Pýchu a předsudek a to neskutečně vadilo. (19.11.2010)

Je to doják prvoplánovaně těžící z momentální značné obliby Jane Austen, ale nemůžu si pomoct, mám z toho ještě dnes (3 dny po zhlédnutí) takový blažený pocit. Když jsem se na snímek začala dívat, čekala jsem šílenou hrůzu - po přečtení všech zdejších komentářů. Anne Hathaway mi to od začátku všechno potvrzovala - nemůžu si pomoct, ale její ztvárnění mi přišlo jako výsměch Austen. I co se týče vzhledu - nedívala jsem se na slavnou spisovatelku, ale pořád jen na herečku Anne, kterou v tom filmu oslovovali Jane. Pak mě zarážely určité dialogy, reálie atd., které by v 19. století nebyly možné (i v porovnání s průkopnickými texty Jane...); byly to sice detaily, ale hodně ovlivňovaly celý průběh + konečný dojem. A úplně nejhorší byl rychlý přerod role Jamese McAvoye z muže do větru v muže oddaně milujícího. Strašně moc tam chybělo vybarvení psychologie postav (nejen jeho), tady ten přerod mě na dobrou chvíli totálně vytrhl z děje, působil přesmíru uměle. Nedokážu Vám tady teď vysvětlit proč se mi ten film ale nakonec líbil. Možná je to právě díky odzbrojujícímu Jamesi McAvoyovi, možná kvůli nádhernému obrazovému ztvárnění, možná kvůli působivě žalostnému konci... Ten film je přesným příkladem toho, kdy srdce plesá, ale hlava zůstává pevně přikovaná k zemi... (07.04.2008)

To, že tvůrci hodně čerpali z romanové Pýchy a předsudku, by vůbec nevadilo, protože Jane Austenová samozřejmě nenacházela inspiraci jenom ve svojí mysli. Problém je, že filmová Jane Austenová je daleko nevýraznější než její hrdinky. Nijak nepomáhá ani nenápaditá režie a vizuální zpracování. Hathawayová a McAvoy sice jako pár nepůsobí špatně, ale jejich sblížení přijde bez jakékoliv přípravy a na austenovský příběh moc přímočaře. Na úrovni emocí tahle love story nejspíš příliš diváků oslovit nedokáže. (19.01.2017)

Naprosto čisté, dojemné, přirozené... Chvíli sem se jen tak pousmívala, jindy mi to přišlo opravdu smutné, plné emocí. Jindy hrozně dokonalé, jak je to výstižně napsané, takže sem se pokoušela se do toho vcítit... Protože si myslím, že to bylo vážně dobře zahrané. Jak bych to řekla, bylo to prostě AUSTENOVSKÉ a rozhodně mě to nezklamalo ! (18.11.2008)