Rolling Stones

Přiznám se že Scorsese je jeden z mých nejméně oblíbených režisérů a jeho filmy jsou podle mne jen nadhodnocené, i když dobře zpracované filmy, bez šťávy a alkoholu. V dokumentu Shine a Light však dokázal, že s kamerou dokáže neuvěřitelné věci, a v práci se světlem se blíží snad i Stanley Kubrickovi. Bravo. (13.12.2008)

Wohohou, přece nemůžeme usmažit Micka Jaggera?! No to rozhodně ne. Ovšem, jak můj tatínek správně podotknul, zhruba 90% koncertu zní jako představení slušné country kapely a kdyby někdo doufal, že se podívá na/si poslechne vypalovačky od legendy rocku, tak možná trochu zapláče. Ta dechová sekce, ach ta dechová sekce je zlo. (07.05.2011)

Rolling Stones znám, četl jsem o nich mnohokrát, viděl jsem je často v televizi, párkrát jsem si je poslechl. Ale nijak zvlášť mě jinak nezaujali. Na tento film jsem šel s vědomím, že se jedná o Scorseseho dokument ze zákulisí. Což na začátku taky je a to mě hned chytlo. Kombinace černobílého a barevného obrazu tomu dává skvěle dokumentární nádech. Jenže hned jak hosté charitativního večírku usednou, začíná klasický záznam koncertu točený na 35mm film s tím rozdílem, že ho režíruje Martin Scorsese a je vše pěkně z blízka. Mezi jednotlivými cykly písniček jsou i starší televizní záznamy z počátcích Rolling Stones u kterých je hlavním tématem čas, jak dlouho kapela vydrží. Což v kontrastu s dneškem zní vtipně a samozřejmě pobaví. Jenže to je tak vše. (13.07.2008)

"Stouni" mi nijak zvlášť nevaděj a občas si je i poslechnu a tady ukázali, že to ještě uměj dědci pořádně roztočit. Energií to na tomhle koncertu přímo čiší. Problém je, že já se spíš těšil na Scorseseho režii a tu tady zrovna moc nevidím. Jeho příprava na koncert na začátku je sice vtipná a záběry z minulosti taky občas pobavily. Jinak se jedná o "normální" záznam z koncertu, který Martin ničím moc neokořenil. Fandům se to ale asi bude líbit velmi. (16.05.2009)

Dostal jsem přesně to co jsem očekával a ještě něco navíc. Ne - od dalšího koncertu Rolling Stones se opravdu nedá očekávat nic převratného a revolučního. Je to klasický kousek z dílny rockových klasiků. Mick Jagger koncert zvládl skvěle a tradičně výborní byli i Keith Richards a Ronnie Wood.. Co se týče koncertu samotného mezi jeho vrcholy určitě patří song "As Tears Go By" a moment, kdy jako host vystoupí Buddy Guy.. na tuhle bluesovou legendu je opravdu radost pohledět...což ocenil i Keith Richards když mu po odehrané skladbě daruje svou vlastní kytaru... Co se týče vložených rozhovorů a zajímavostí tak se mi nejvíc líbil rozhovor s Ronnie Woodem, který na otázku "Kdo je lepší kytarista - ty nebo Keith?" odpověděl.. "On ví, že já.." :o) (28.11.2008)