Angel

Francois znovu rozehrál brutální hru kýče. Tentokrát však nejen výtvarného, ale také -vyrovnaně fifty-fitfy- literárního. A tohle vymazlené a přeslazené všechno valí divákovi do smyslů a do hlavinky. Na hraně snesitelnosti a utrpení, nutno podotknout. Má však pár triumfů v rukávu na to, aby dojel do finiše jen s jednorázovou hříčkou na kýč: očekávaný -nicméně důležitý- závěr, neustálou konfrontaci téměř hmotnějící fantazie a reality jako takové a postavy. Obzvláště dva výtečné glosátory v podobě nakladatele a jeho ženy a vskutku nesympatické hlavní hrdinky. Angel má svůj jasný smysl. To, že je natočen, tak jako bychom četli jednu z těch "úžasných knih", jichž je hlavní postava autorkou, jen podtrhuje jednoznačné směřování, záměr. 80%. (24.01.2009)

Film sestávající ze dvou naprosto nesourodých částí. První je skvělá - představuje nám Angel Deverell, která je na jedné straně naivka toužící žít "dokonalý" život v domě, příznačně nazvaném Paradise, na druhé straně je rozmazlená mrcha, která uráží všechny své blízké a její spisovatelské i lidské ego stoupá do nebeských výšin. Pak se setká s pohledným malířem a nehodlá polevit, dokud ho nezíská (což se jí překvapivě podaří). Ten je ale jejím přesným opakem, depresivním člověkem, jehože povaha nejvíce vyplývá napovrch v jeho temných obrazech, které Angel navenek obdivuje (ve skutečnosti jej však navádí, aby maloval kytičky, pávy a jiné barevné věci). Druhá půle je tragická, slzopudná, a také výrazně horší. V první půli si totiž film z Angel a ze všeho toho kýčovité romantického pozlátka dělá legraci (nejlepším důkazem je první polibek ústřední dvojice - v dešti, s barevnou duhou za zády) , aby se na konci zvrhl v to, co dříve zesměšňoval. Romola Garai hraje Angel dost zvláštně - její postava je značně výstřední a nikdy vám nebude sympatická, dokonce jí budete její tragický konec skoro přát, přesto ale nenudí. Angel je film, který asi opravdu hodně lidí znechutí, já se ale přikloním k vyššímu hodnocení, zejména za první půlku. (09.07.2007)

Kýčem tvrdě estetizované melodrama? Průhledný, dějově předvídatelný, balast? Adorace červené knihovny nebo její satira? Nevím, ale od úvodních růžových titulků jsem se téměř celou dobu tvářila jako blbeček. Na to, jak se s Ozonem většinou divácky míjím a pro jistotu se jeho filmům raději vyhýbám, ve mně tahle zajímavě obsazená umělecká skládanka se skvělým dávkováním informací a odzbrojující Garaiovou nějakým způsobem rezonuje. Je to vlastně chytrý film. Nikdy by mne nenapadlo, že by představitel Esmého o čtyři roky později mohl hrát Edwarda Rochestera. (23.08.2011)

No, musím uznat, že se občas scénáristům podaří stvořit postavu, kterou od prvních okamžiků bytostně nesnáším. Nedávno jsem se seznámil s filmovou verzí Scarlett O'Hara, jež byla mlhavým důkazem toho, že by se tělesné tresty u dětí přece jen ještě neměly zavrhovat, ale Angel Deverell tuto mou nesmělou myšlenku změnila v jistotu. Šmarjá, to byla ale příšerná ... bytost. Tato postava patří jednoznačně do skupiny lidí, o nichž se říká, že by potřebovali malý dvůr a velký bič. Snímek byl ve své podstatě spíše komorní záležitostí, hlavní hrdinka mi byla protivná jako osina v ... jako trn v patě, příběh byl zčásti romancí a zčásti dramatem, přičemž pojednával o spisovatelce, s níž by se dnes mohla měřit například Danielle Steel nebo Rosamunde Pilcher, takže by mě na něm logicky nemělo nic bavit. No, a bavilo. Nikdo by nemohl být překvapenější než já, když vyjely závěrečné titulky a já jsem si uvědomil, že jsem se po celou dobu nenudil. Tvůrci asi museli udělat něco správně. / Poučení: Chceš pít šampaňské? Nech vývrtku v šuplíku. 3*+ (20.03.2022)

Komentář od Sulimo vystihuje moje pocity u filmu, teda až na to zkouškový...:-)) Film o spratkovi v dívčí podobě, který si šel sobecky za svým. Až zjistila, že se svět netočí jen kvůli ní, bylo již pozdě. Na nápravu všeho, i na ty kočky. Chvílemi jsem nevěděla, zda se mám smát nebo brečet, zda to bylo myšlený vážně nebo si z nás autoři dělali legraci... Byla to parodie nebo to skutečně měl být romantický film? (15.01.2012)