Číslo 9

přátelé, tohle se prostě MUSÍ vidět - po skvělém kraťasu přichází naprostá bomba, která alespoň u mě rozplynula během pár minut veškeré obavy a zašlapala negativní kritiku do země... následovala fenomenální podívaná s jak jinak než ohromující animací, skvělou hudbou, heroickým příběhem a krásným (pro některé divá(č)ky určitě i dojemným) koncem... prostě, asi jsem se zamiloval do Devítky :-) 99,999999999999999999% p.s.: díky ČSFD za bezplatnou návštěvu kina ;-) (11.09.2009)

Až se mne někdo zeptá na otázku, jaký film mne za rok 2009 nejvíce zklamal, odpověď bude jasná: Číslo 9. Charaktery postav postrádají jakoukoliv šanci vcítit se do jejich situace, akčních scén je oproti nabušené ukázce minimum a to všechno posílá do horoucích pekel, v tomto případě do nebíčka, odfláknutý scénář plný náboženských a morálních ponaučení, takže ani dobrá režie nezachrání non-stop nudu při sledování. Hollywood úspěšně pohřbil další originální námět. Amen. (11.11.2009)

,,Když jsme se probudili do tohoto světa všude byl chaos. Člověk a stroje proti sobě bojovali pomocí ohně a kovu…..“ A já se tak těšil! Příběh o přátelství, které může zachránit život, ale hlavně o nebezpečí, které jej může vzít, sliboval nevšední podívanou. Bohužel, když opadlo nadšení z animace a nabažení se postapokalyptického světa - nastalo rozčarování. A vydrželo do teď. Neustále přemýšlím PROČ!? Proč převládá pocit duševní prázdnoty? Příběh, příběh a zase PŘÍBĚH! Krásně natočené NIC! Bohužel ono ,,nic“ přebije veškeré klady. Myslím, že avizované ,,rozdání své duše“ by mělo v člověku vyvolat nějaké pocity. A závěrečné poselství ….,,Co se stane dál?“ ,,Nejsem si jistý. Ale tenhle svět teď patří nám. Bude takový, jaký si ho uděláme.“… vyzní tak nějak do ztracena… PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (30.10.2009)

Představte si, že hrajete stařičkou Incredible Machine a najednou si dostanete do jakéhosi postapokalyptického levelu, kde musíte všelijaké nástrahy překonat pomocí drátků, sklíček, jehel, provázků a kyblíků od barvy. A do toho vás pronásleduje strašlivý nepřítel, něco mezi Frankenweenie a roboty jako vystřiženými z obalu desky Jeff Wayne's The War of the Worlds. To vše za doprovodu svižné Welcome Home od Coheed and Cambria. Vynikající zážitek. (10.09.2009)

Střídavě strhující (akce!) a "strojově sterilní" povídka, které do statutu strhujícího filmu zbývá zaplnit spoustu mytologických (s velkými uvozovkami) děr. Přiznávám, že i přes ten vyvanulý scénář bych chtěl nášup - svět je to tajuplný (i když trochu nekonzistentně tajuplný) a v jistém ohledu pojí to nejlepší z poetiky Planescape: Torment s tím, na co se dobře kouká ve filmech s obřími naštvanými roboty. (07.09.2009)