Zmatená duše

Depersonalizace je pocit odosobnění, jako by člověk sledoval sám sebe. Žil v šíleném polosnu. Má pocit, že nic není opravdové. Necítí se dobře ve své kůže. To jsou šílené stavy, kterými si procházela hlavní postava. Neměl hulit. Vždycky jsem si říkala, že hulení je spouštěč dost nebezpečných věcí v lidské hlavě. Nikdo z nás pořádně neví, co tam nosíme a jak ta chemie vůbec funguje. Perrymu jsem tu psychiatrickou diagnózu sežrala i s navyjákem. Monology a myšlenkové pochody hlavní postavy byly vážně zajímavé. (05.12.2017)

Film na mě působil jako okolní svět na Hudsona - jako něco, co se mne vůbec netýká. Přitom ty pocity („zjednodušeně… jsem v hajzlu“) znám. Matthew Perry zahrál apatii nejtěžšího kalibru přesvědčivě, na tragikomicky nepřítomný výraz by měl dostat certifikát. Drhne příběh, v němž se nedopatřením octnul. Sára, ústřední motivační prvek, chováním i vzezřením učiněný anděl, přejala slovník hrdinek červené knihovny, zatímco cesta, již Hudson zdolává, kopíruje půltuctu svých kolegyň: trochu divný hrdina rekonstruuje vlastní duševní pohodu, aby ve finiši zázračně prozřel a hravě vyžehlil všecky nerovnosti. Omýlání podobně nastavené šablony se stává prokletím amerických nezávislých filmařů, jež chtějí točit „o něčem“ a oslovit tím co největší počet zmatených duší. Jsa jednou z nich, budu v hodnocení mírný, ale vězte, že existuje hromada záživnějších manuálů „jak z toho ven“. 70% Zajímavé komentáře: genetique, Eddard, ScarPoul (11.03.2010)

...niekedy by sme sa nemali snažiť zmätenú dušu vyliečiť, lež stačí nájsť človeka nám blízkeho s ktorým aj naša zmätená duša dostane zmysel...a novú tvár........neuveriteľne šarmantná Lynn Collins, zmätený ale charizmov opantávajúci Matthew Perry.....štipka vtipu....striedanie romantických chvíľok s depresívnejšími stavmi Hudsona.......takmer dokonalý film o obyčajných ľuďoch. (27.04.2009)

Každý se občas cití jakoby mimo realitu, jen někdo to hůř nese, takový film ze života. Je vidět, že Matthew Perry dokáže nejen hrát potrhlého vtipného Chandlera (seriál Přátelé), ale také duševně nemocného, co se skutečně tváří jako by byl v jiném světě. Jestli se někdo někdy bude chystat natočit další film o autismu, budu doufat, že autistu bude hrát Matthew. Dokáže film peprně okořenit. Od filmu jsem očekávala více, bohužel to chvílemi nebralo žádné obrátky a místy mě to nudilo. (17.10.2010)

Je jen málo věcí, který se dají filmu vytknout. Jednou z těch hlavnějších je asi taková ta (velká) snaha o vytvoření kvalitního psychologického snímku, kde mám pocit, že to nevidím poprvé. Film je určitě pěkný a zajímavý,ale chybí mi v něm hlubší myšlenka. Někdo jí mohl objevit. Já ne. Přesto kvalitní film. (05.09.2008)