Armáda démonů: Matka slz

Čím starší, tým lepší. To sa hovorí o Tizianovi, Rembrandtovi a niektorých ďalších génioch maliarstva. Argento sa však rozhodne nemôže pochváliť fenoménom neskorého štýlu, "stylu stáří", takže Tobe Hooper a John Carpenter ho privítali vo svojom klube. Toľko divných a pochybných rozhodnutí u takého Majstra som nečakal. Bez zjavného dôvodu cituje osvedčenú scénu z Phenomena (pocta sebe samému - to nie je ani tak divné ako skôr patologické), dokonca pokojne siahne po vyložene hlúpom a nadbytočnom digitálnom efekte. Titulná Tretia matka v porovnaní so svojimi predchodkyňami nedisponuje žiadnou charizmou. Sexappealom áno, ale starý dobrý Argento "basic instinct" vôbec nepotreboval. Najväčšou tragédiou je skutočnosť, že z filmu necítiť ani závan mystéria, mystiky či vizionárstva, ktoré v tak kráľovsky prepychovom balení servíroval v Profondo rosso či v Inferno. Zostal len vrodený zmysel pre efektný a efektívny humus, ktorý však bez spomínaných ingrediencií nepomáha vytvárať dielo, iba produkt. Každopádne musím poznamenať, že Terza madre má medzi 8 a 10 minútou veľmi silnú chvíľku v podobe kolosálne infernálnej hororovej nádhery (ako dlho asi vydrží človek bez cca 40% svojich vnútorností ? :-). Ak nie ste vyložene hororový fanúšik, nerátajte s tým, že to "rozdýchate". Nerozdýchate. Terza madre pre mňa bohužiaľ zostane iba "tým filmom s tým mimoriadne nádherným mordom". Argenta svojho času "urobila" jedinečná schopnosť zlúčiť do uchvacujúceho celku vynaliezavo koncipovaný hnus, prekvapujúco čisté akordy estetiky a mágiu zbavenú nutnosti väzby nielen na komerčné zretele, ale i na samotný príbeh. To prvé nestačí. Zďaleka. (10.07.2008)

Aj napriek televíznemu spracovaniu je to kvalitné zavŕšenie série o troch diabolských matkách. V La terza madre sa nám predstaví starý dobrý Argento, tak ako ho poznáme z jeho filmov zo sedemdesiatych a osemdesiatych rokov. Červeno-modré farebné vízie, zaujímavé pohľady kamery, napríklad v sprche z perspektívy vody padajúcej na prsia Dáriovej dcéry Asie, ktorá hrá s prehľadom. Nechýbajú ľakačky ani gore, ktoré napriek nízkemu rozpočtu nevyzerá lacno. A izraelská modelka ako démonická mater lacrimorum je hotová temná venuša, ťažko sa odoláva jej pokušeniam. (01.05.2011)

Už to asi tak zůstane, že z trilogie o třech matkách se mi bude líbit jen ten první díl. Ve scénáři tohohle filmu je děr jak v ementálu a logika si vyšla někam na špacír a bylo to asi hodně daleko. Jedna za všechny: Hlavní hrdinka vyhodí z okna auta svůj mobil, aby ji démoni nemohli vystopovat (tak tohle oni už umí?) a potom se jde prostě schovat k sobě domů, kde ji jistě hledat nebudou. Pár laciných lekaček už rozhodně nezachrání celkový dojem, který na mě film udělal, nebo spíše neudělal. (11.07.2011)

Tohle je fakt masakr, umělecký, horrorový, brutální a pro mne i duchovní nářez ... Nechápu ... Argentovi jako by se podařilo mne opravdu zavézt někam za oponu viditelné skutečnosti a pocítit mystiku tohoto světa. Téma filmu mi naprosto sedlo. Vždy mě toto přitahovalo. Goreefekty jsou kapitolou samou pro sebe, Argento využívá klasické postupy dokonale spojené s moderní technologií a vytváří tak opravdu šílený (v dobrém slova smyslu ...) dojem... Výtvarná a hudební stránka absolutní vrchol ... vše zakončeno úžasným soundtrackem u titulků spolu s obrazy z okultních knih... Slovo dokonalé je pro tento film slabé ... Ovšem tento film ocení zejména příznivci horrorů a samotného Argenta. Mnoho ostatních diváků nebude ve filmu vidět to, co člověk, který Argentův styl už zná. Například klasickou hru s obrazem, barvou, kombinací barvy (opět vystupuje z obrazu zejména červená) atd. Věřím, že toto je pro některé diváky jeden z nejlepších horrorů všech dob. Přiznávám, že jisté nelogičnosti zde byli, a to i v přemisťování postav v prostoru nebo čase plus dosti prkenný herecký výkon Argentovy dcery Asii. Ale to už nehraje žádnou roli. Klady tohoto filmu mnohonásobně převyšují těch pár nedotažeností. (05.09.2008)

DARIO ARGENTO, ARMÁDA DÉMONŮ: MATKA SLZ (2007) ________ Očekával jsem surrealistické hrátky, expresivně stylizovanou barevnost, orgii ničím nespoutaných šílených a osobitých nápadů, v jejímž víru budu jako divák zneuctěn, sežvýkán a zase vyplivnut - ale nějak si teď, asi deset minut po zhlédnutí, nemohu vybavit cokoli, co by mohlo být onou často zmiňovanou lekačkou, která snad jednoho z Vás dokonce skopla ze sesličky... vlastně mi v mysli utkvěla jediná scéna, která měla navíc mizernou stopáž, rozuměj příliš krátkou pro dokonalé vychutnání: Šlo o lepé tělo mladé (no není to relativní..?) čarodějky s nádherně vyvinutými ňadry, přes něž si úhlavní nepřítelka všeho DOBRA oblékala rozevlátou, dlouhými-věky-potrhanou košilku barvy krve se zlatým nápisem ve stylu "to, co spatříš není, co nespatříš je ", ovšem zřejmě pozpátku a v nějaké cizí řeči. Těžko totiž budu moci kdy opomenout, že ta rozkošná košilka místo kdesi u kolenou skončila asi tak (SPOJLER:) v půli nahého zadečku. Tento poněkud "vilný" okamžik byl pro mne jediný opravdový šok, jenž mi neškodný Mistr Argento uchystal... (10.12.2009)