Ostrov
The Island
Ostrov
Režie:
Pavel LunginScénář:
Dmitrij SoboljevKamera:
Andrej ŽegalovHudba:
Vladimir MartynovHrají:
Pjotr Mamonov, Viktor Suchorukov, Viktorija Isakova, Dmitrij Ďužev, Jana Jesipovič, Nina Usatova, Timofej Tribuncev, Jurij Kuzněcov, Sergej Burunov (více)Obsahy(1)
Za války v Severním moři zajali Němci sovětský vlečný člun a za příslib života donutili jednoho z námořníků zastřelit svého kapitána. Člun pak vyhodili do vzduchu. Námořník se ocitl v ostrovním klášteře a jako mnich Anatolij zasvětil svůj život bohu a pokání, aby odčinil svůj hřích. Po letech dřiny v kotelně získal dar vcítění do lidských duší a proslul jako léčitel. Ačkoli pochybuje o seslané boží milosti, neodmítá ty, kdo věří v jeho svatost a prozřetelnost. Poslechne ho i převor, otec Filaret, který se zřekne přepychu a pýchy a nastěhuje se do kotelny... Plyne čas a naplňují se dny Anatolijova života, jeho pokání a zázraků. Duši ctihodného, ale možná jurodivého mnicha rozvrátí příjezd nečekané návštěvy... Anatolij je přinucen rekapitulovat dosavadní život. Jak má nyní vnímat své svědomí, boha a dar, jenž mu byl propůjčen? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (102)
Snímek není natočen černobíle ale má filtr na kameře kde je výrazná černá.Příběh má jednoduchou ale hlubokou dějovou linku.Teď jsem ho viděla podruhé a už zážitek není takový jako poprvé.Ale to je v životě normálka.Příběh člověka který sám sebe uvrhne do samoty a odmítá pomoc.Opět takové to sebebičování.Příběh je o složitých pochodech v hlavě mnicha.Který vlastně ani mnich nebyl.Ale obraceli se k němu lidé kteří věřili že je schopen uskutečnit zázrak. ()
Zvláštní, filozofické, skvěle zahrané umělecké drama, které by v této podobě rozhodně nemohlo vzniknout v továrně na sny zvané Hollywood. Důvod je prostý: nejedná se o film určený pro široké masy, ale spíše pro intelektuálně zaměřené publikum, kterému nevadí teologické podtexty či jiné myšlenkové kontexty, kterými je tento příběh doslova přeplněný. I proto chápu řadu negativních komentářů, nicméně já se mezi tyto lidi řadit nebudu. Příběh o kontroverzním léčiteli mě až moc zasáhl natolik, abych mu udělil méně jak čtyři hvězdy. 80% ()
Po shlédnutí filmu mi bylo tak nějak divně. Tělem se rozléval pokoj a teplo a přitom jsem si nebyla jista, zda jsem filmu porozuměla. Pustý ostrov, na něm pár mnichů a jedna kotelna s kotelníkem. Moc zábavně to nevypadá, že? A přesto tam měl jeden člověk naplněný život jako málokdo z nás. Nezištně pomáhal lidem, nic neměl ani nechtěl, čekal jen na své očištění. A toho se mu nakonec dostalo, svým způsobem si ho přivolal. Poezie, pokora a odpuštění, to se vine celým filmem, který hodnotím jako krásný. ()
Film je o člověku, který zabil svého kamaráda a po zbytek života si nese vinu a tak žije život v jakési sebetrýzni a hledá Boha. Nemůže žít ani umřít - vina jej stíhá kudy jde. Přesto jej mají lidé za světce a chodí za ním pro pomoc. Film, který se tváří jako Boží, přesto se onen člověk s Bohem evidentně nepotkal - nepřijal jeho odpuštění. Umírající člověk, jehož poslední slova jsou "hříchy mě tíží, Bože, přijmi moji hříšnou duši" žil svůj život nadarmo, nic nepochopil. Právě proto totiž přišel Ježíš, aby nás očistil (vzal na sebe naše hříchy) a posvětil, abychom mohli do Boží přítomnosti! Protože hřích k Bohu nemůže! Co z toho, že jiným pomáhal, když si své hříchy nese sám a tudíž jde do věčného zatracení? Tento film podle mého dosavadního poznání nenese žádné poselství a spíše lituji času, který jsem mu věnoval. ()
[+]: Velice silný duchovní námět. [+]: Obdivuhodný herecký výkon Pyotra Mamonova . [:]: I když k lepšímu vyjádření námětu zdlouhavé scény být musely, občas mi úplně nesedly. [=]: Snímek donutí člověka zamyslet se nad sebou samým. Pokora a víra... ()
Galerie (15)
Photo © Nashe Kino
Zajímavosti (21)
- V roku 2007 režisér Pavel Lungin o filme povedal: "Počas natáčania sme bývali na okraji robotníckej dediny v malom prázdnom hoteli. Je tam mólo, odkiaľ odchádzajú lode na Solovecké ostrovy. V zime už samozrejme nechodili. Odtiaľ boli svojho času väzni posielaní do táborov. Sú to miesta presiaknuté prvou ruskou svätosťou, askétami, kláštormi a zároveň zaliate krvou neznámych mučeníkov sovietskych čias. Ostal tam ostnatý drôt a hrdzavé koľajnice. Z tých čias sa zachovala aj bárka, ktorú sme vo filme potopili. Práve na takýchto člnoch boli väzni odvážaní do Soloviek. Preto bolo toto miesto pre nás špeciálne. Počas nakrúcania sme mali v našej skupine úžasný zmysel pre komunitu, neprišli k nám žiadni cudzinci. Máme veľmi šťastné spomienky. Herci hrali lepšie ako kedykoľvek predtým. Kameraman Andrej Žegalov urobil akýsi kolosálny prelom a nakrúcal tak, ako nikdy predtým. Spoločne sme dokázali viac, ako by každý z nás dokázal samostatne. Toto sa stane raz za život. A som šťastný, že sa to v mojom živote stalo." (Arsenal83)
- Natáčanie sa začalo v októbri a skončilo začiatkom decembra 2005. Režisér Pavel Lungin sa pritom ponáhľal: "Musel som to rýchlo natočiť. Bolo potrebné dokončiť nakrúcanie skôr, ako Biele more pokryje ľad." (Arsenal83)
- Film ovplyvnil život Pjotra Mamonova. Po natočení filmu jeho popularita prudko vzrástla, o jeho osobu sa začalo zaujímať veľa ľudí, ktorí predtým ani nevedeli o existencii takéhoto umelca a jeho rozkovej skupiny „Zvuki Mu“. (Arsenal83)
Reklama