Kanibalové

Tohle je asi opravdu nejodpornější film všech dob. Dost nechutný a dokáže vám to nalomit zdravou psychiku, zbytek dne se budete cítit divně. :D To záživnější se koná až v posledních čtyřiceti minutách, to předtím je velká nuda, ale až nastoupí pásky s filmem s hrůzostrašným obsahem, to pak začne to pravý vzrůšo. Ale dost mi bylo líto toho zabíjení zvířat, to už bylo opravdu moc... (27.01.2015)

Nechutný film plný krve a scén, při kterých se normálnímu člověku obrací kufr, to jsou Kanibalové. Pokud však vyhledáváte toto témá, tak jste na scény, které se zde objeví zřejmě připraveni. Film navíc ukazuje lidskou demenci, když banda filmařů vtrhne do vesnice domorodců a celou ji podpálí. Trošku mě naštvalo, když jsem zjistil, že hlavní hrdinové opravdu neumřeli, tak proto nedávám pět hvězd. (01.09.2009)

I z hnusu tělního marastu bez duší povstalo dílo opředené mýty a skandály, které mnohé z videorekordérů hltaly, očekávaje neočekávané. Právě ona skandální pověst, ten opar, který se u Cannibal Holocaust drží, jak mouchy nad latrínou, vyplynula mi na mysli, když jsem třímal konečně v rukou tohle DVDčko. Dílo samotné se dá rozdělit do několika etap, bez horských prémií vkusu, mezi kterými se prolínají prvky dobrodružného filmu, pokusů o horor (tohle bych dal do hybridně gigantických uvozovek), střepy z řadového porna a kořením v podobě snuff otevřených záběrů. Jednoznačný záměr být nej, ať už nejpřímočařejší nebo nejautentičtější, je patrný ve stupňování krvavých a brutálních dávek. To samotné však bez jakékoliv atmosféry, surové a v jistém smyslu, díky prostředí Kolumbijské džungle, lehce barvité. Ovšem něco mi přeci jen vehnalo husí kůži v záda a to hudba Rize Ortolaniho. Stále se opakující smyčka doprovázející všechny vyhrocené či drsné scény se překvapivě, postrádaje jakoukoliv razanci a naléhavost, svým znepokojivým, hořkosladkým nádechem zažírá pod kůži a ještě dlouho po projekci zní v uších, v mysli. Ruggero Deodato natočil film, jehož umělecká hodnota je prostě nulová, pseudodokument s nijakým příběhem, mizernými hereckými výhony, ale přesto jde o film, jenž se zapsal do dějin kinematografie, potají kolujíc za plentami prvních videopůjčoven. Pro mě to však bylo obrovské zklamání, ať už co se dostání pověr týče, tak hlavně k té naprosto okaté sázce překovat morální a etické hranice na úkor oné naprosté autentičnosti. Nenechám se tedy oblbnout tím prvním a při hodnocení vsázím na to druhé. Tohle vám soudruzi nežeru! [3/10] (22.06.2006)

Zhlédnutí tohoto šokujícího a kontroverzního díla jsem dlouho odkládala, protože mi na něj zatím nepřišla ta správná "chuť." Pak nadešel ten moment, já se usadila a pustila si Cannibal Holocaust. Mé představy se však docela hodně lišily od toho, co jsem viděla. Všechny ty orgie, vraždění, brutalita, realistické záběry jsou možná odporné, příšerné, někteří se na to možná ani nedokáží dívat, ale mě celý tento film jaksi nechal chladným. Při vraždění zvířat či scénách, kde domorodci pojídali dokumentaristy, a kde jsem asi měla cítit něco jako odpor, rozhořčení, šok, vztek, či bych měla nad tím hnusem odvracet oči, jsem v klidu, aniž by mnou něco z toho více pohnulo, sledovala celý film. Že byla ta nebohá zvířata skutečně zabita, je otřesné. Ale spíš než to a pocity němého šoku a nepochopení především při scéně s mravenečníkem a prasátkem, které mě docela trochu "zabolely", jsem si uvědomila, že to nejvíce šokující v tomto filmu vlastně nepochází jen od domorodých kmenů. To největší zlo je zde také pácháno partou mladých dokumentaristů. Oni tam nepřišli natočit dokument. Oni přišli na cizí území, ke zcela odlišné "kultuře" a začali s úsměvy na tváři vraždit zvířata a tyranizovat domorodce v jejich vesnici. A to vše si bez jakéhokoliv svědomí natáčeli. Není toto to skutečné zlo? Když člověk provádí všechny odpornosti a hrozné věci, kterých si je dobře vědom, a pokračuje v tom? To mě přivádí k závěru, že těch nejšílenějších, nejkrutějších a nejodpornějších věcí budou vždycky schopni jen lidé. To oni dokáží rozpoutat to největší peklo. Nebyli to vlastně ti čtyři, kdo jsou mnohem, mnohem horší, než ty, civilizací nedotčené kmeny? (11.07.2011)

„Nie sme vari väčšie zvieratá, ako oni?" Šokujúci základný pilier talianskych kanibalských hororov. Scenár nestojí za zmienku. Na to je vedľajšia rovina s antropológom a tým, či sme väčšími divochmi my alebo obyvatelia Amazonky, príliš plytká (hoc zároveň paradoxne istým spôsobom pravdivá). Takisto herecké výkony nestoja za reč (Francesca Ciardi je zaujímavá len vďaka tomu, že ukáže temer všetko). Ale čo sa týka fyzických orgií, o ktoré koniec koncov v tomto drsnom pod-žánre ide "až" na prvom mieste, nemajú Deodatovi Kanibali konkurenciu. (01.11.2004)