Majestic

Frank Darabont natočil veľmi ojedinelý film. Vyjadruje sa žánrovým filmom kriticky k honbe na čarodejnice v 50tych rokoch, berie si na paškál Hollywood ako Wilder v Sunset Boulevard, aby mu zároveň vzdával hold (a kinu) v štýle Bio Paradise a natočil zároveň film v štýle doby, v ktorej sa príbeh odohráva (teda štýlom, akým sa vtedy filmy točili). Takže čo mu vlastne vyčítať? Darabont si myslí, že jeho filmy musia mať vždy výrazne cez dve hodiny, bez ohľadu na tému, ktorej sa venuje. Majestic by mohol byť kvôli tempu a kvôli navnadeniu divákov do kina kľudne o pol hodinu kratší. Niežeby niekedy nudil, alebo by som mal pocit, že sú v ňom scény navyše, ale rovnako by som pri kratšej stopáži nemal pocit, že tu niečo chýba. Patos a obhajoba hodnôt ukotvených v americkej ústave beriem ako súčasť "Capra" hry. (29.01.2013)

"Na tom nesejde, kdo jsou Oni. Oni vědí, kdo jsou. To stačí." A kdo začne bránit principy, toho Oni smetou. Já tedy plně věřím Výboru pro neamerickou činnost, že odhalil mezi scénáristy spoustu komunistů. Pravejch i falešnejch. Ti falešní jsou samozřejmě horší, protože ani nevědí, že jsou komunisti. Pak ale neměli do scénářů psát komunistický bláboly o tom, že dělníci mají i jiný práva než držet hubu a makat. To bych jim taky neodpustil. Jinak jsem samozřejmě podlehl atmosféře filmu, takže jsem Peterovi věřil, že není mrtvej Luke, komunista a jméno na neexistující černý listině. Fandil jsem mu a netušil, jestli zvítězí pravá filmová americká demokracie nebo realita mccarthismu. Nakonec to bylo na můj vkus zbytečně moc dlouhý, ale ta budovatelská obnova kina mě jako filmovýho fandu docela potěšila. (16.04.2022)

Darabont je takovej mistr kýče. I když sice kýčovitý Vykoupení z věznice Shawshank se mi líbilo a ještě kýčovitější Zelená míle taky nebyla úplně špatná, tak tohle už je prostě moc. Majestic je sice asi kvalitně natočenej film se solidníma hereckejma výkonama, ale je to takový násilně líbivý a vlezlý. A navíc to trvá 2,5 hodiny. Jinak to téma honu na údajný komunisty v USA v 50. letech by bylo samo o sobě docela zajímavý, ale ve filmu je to spíš taková vedlejší epizodka. 40% (23.03.2013)

Majestic se dá chápat jako oslava zlaté éry americké kinematografie a studiového systému 50. let, stejně jako doby, kdy hlavní dominantou a kulturním vyžitím na americkém maloměstě byla budova kina, kde se odehrávaly první rande, schůzky přátel a společenský život obce. Scénář s typickým happyendem napodobuje klasická dramata ze 40. a 50. let, které podtrhuje příznačný hudební doprovod i obsazení. Jim Carrey je výborný a oproti své divoké mimice z filmů, které ho proslavily, se ukázněně drží zpátky. V druhé rovině je Darabontův snímek oslavou klasických rodinných hodnot a především zidealizovaného pojetí komunity. To sice odpovídá výše uvedenému hollywoodskému pojetí, ale z dnešního pohledu snímek znevěrohodňuje. Příběh, kde celé město pomáhá opravit budovu stařičkého, kdysi luxusního, kina a spontánně se přidá na stranu scénáristy obžalovaného z protiamerické činnosti v proslulém McCarthyho tažení proti zakukleným komunismům, které stálo tisíce lidí jejich postavení a zdroj obživy, jednoduše není z tohoto světa. Celkový dojem: 85 %. (18.01.2010)

Herec drasticky pracující s mimikou a gesty se po Truman Show a Muži na Měsíci znovu vydal k dramatičtější látce. Jeho cestu od zvířecího detektiva a batmanovského Hádankáře tentokrát opečovává po Weirovi a Formanovi další velké režisérské jméno - jo jo, Frank Darabont. Výjimečná režijní osobnost, která dokáže z lecjakého námětu vytěžit maximum. Jeho Majestic (název zchátralého kina v truchlícím městě) evokuje poválečné chvíle kýčovitými momenty, tolik příznačnými pro zaoceánské snímky ilustrující pátou dekádu minulého století. Nadějný hollywoodský scénárista Peter se dere vstříc absolutní tvůrčí svobodě (ještě ale musí strpět absurdní komentáře šéfů studií), má přítelkyni a snad i onu blyštivou budoucnost. Za oceánem je ale v téhle době dosti matná, výrazně studená nálada a hlavouni nahoře občas potřebují nějakou tu oběť zmatečných ideologií. Na vlastní kůži to pocítí i sám Peter, ztrativ všechno, po čem kdy prahnul, si toho večera víc přihne a při autonehodě (mimochodem mimořádně zdařilá scéna) ztratí paměť a probere se až na opuštěné pláži kdesi u malého městečka, jehož obyvatelům záhy připomíná syna místního promítače filmů a především vojáka, kterého tu každý miloval a který kdysi dávno zmizel v zákopech nesmyslné války. Darabont nás jemnými příklepy vmete do poutavého světa přítmí promítacích sálů, kde se lidé nechávají unášet příběhy stříbrného plátna a výtečný kameraman David Tattersall (Zelená míle, Con Air) dělá vše pro to, aby tuhle na první pohled odstrašující délku přežili bez újmy. Příjemně ukázněný Jim Carrey v roli znovunalezence minimálně potěší (je moc dobře, že se ho nekomediální režiséři nebojí obsazovat), stejně jako žijící legendy Martin Landau a Hal Holbrook nebo sličná Laurie Holden. Poctivé, nedoceněné.. a asi ne pro každého!! (02.07.2008)