Repo: Genetická opera!

Učesaná a naleštěná "špinavá" záležitos, taková kombinace mi prostě nesedí. Stejně jako když vidim na ulici pseudopankáče (novej křivák, vyžehlený tričko a řetěz ze spešlpunkobchodu za litr). To není "opravdový", stejně jako tenhle hnus. Potěšili mě jenom sourozenci Largovi, a to překvapivě ne ta coura Paris, ale hlavně Bill Moseley jako Luigi, ten mě bavil hodně. Škoda, že nedostal víc prostoru. Ale jinak bída s nouzí křtěná nudou... jak by řekl kolega Lahváč: Špatný, špatný špatný... (09.01.2009)

Je to jen pár minut, co jsem film dokoukal a přemýšlím, jestli ten komentář nenechám na jindy. Muzikály mě skoro vůbec (a opera tím tuplem) neberou (vyjímkou je snad jen Hedwig and Angry Inch) a po ultratragických hororových muzikálech Sweeney Todd a Kanibal! Muzikál jsem přemýšlel, jestli do Repo: Genetické opery vůbec jít. Ale tak přišlo to na řadu, tak jsem si řekl, že tomu dám šanci. A teď nevím jak z toho ven. Místy možná až přestylizovaná cyber-gothic-punk-rocková opera plná "ujetých" latexových a gothic oblečků (převážně v černé barvě), černě nalakovaných nehtů, černých vlasů, nabílených tváří a rudé krve a jedné překvapivě netrapné a snad až pohříchu dobré Paris Hilton (její druhý herecký výkon, co jsem měl možnost vidět a zdá se, že alespoň tohle jí v rámci možností jde). Na jednu stranu mě to dějově nějak extra moc nezasáhlo, nepřipadalo mi to zas až tak moc hororové (navzdory gore a krvi), na druhou stranu má ten film asi štěstí, že ač nejsem goth, posledních tak pět let gothic electro/rockovou hudbu docela poslouchám a i ta stylizace (hadry, make-up apod.) se mi docela líbí (na pohled, ne že bych v tom chodil). Takže z téhle stránky se mi to docela líbilo. A ani ten zpěv tady (narozdíl od již výše zmiňovaných hororových muzikálů) není tak hrozný a často to i sedělo do hudby (ten punkovej výplach někde za půlkou filmu je naprosto žůžový). Chcete-li podobnou atmosféru zažít na ostro, doporučuji návštěvu každoročního festivalu v Lipsku s názvem Wave Gotik Treffen, takhle tam valná většina návštěvníků a návštěvnic chodí oblíkaná. Já vám nevím, obsahově nic moc, stylizací a provedením paráda. Asi do toho znovu jen tak brzo nepůjdu (jestli vůbec) ale jednou a na poprvé to obecně nebylo špatné. 3,5* (04.07.2010)

„Genetická opera“ ve smyslu soap opera pro emo děcka - uměle přepjaté, lehounce gore, rádoby vyšinuté, ale přitom pěkně uhlazené, nekonfliktní a v zásadě tradiční dílko cílené na puberťačky, které štve, že jejich spolužačky chodí na plastiky, pročež si malují obličej černými šminky a všem dávají najevo, že je nikdo nechápe. Komiksové pasáže napoprvé potěší, ale nejsou nikterak nápadité. V zásadě se tu s komiksem pracuje stejně jako s gore, splatterem a punkem, tedy tak aby to působilo stylově a divoce, ale přitom to neurazilo emo citlivky. Největší tragédie jsou "songy", které nejsou písně, ale melodicky modulované dialogy, takže tu s výjimkou jednoho výstupu (nicméně nikterak vyloženě dobrého, natož originálního) nic v paměti neutkví. Pokud někomu přijde jako punk to, že se vezme text z libovolného dialogu dívčích románků, který přednese pečlivě nalíčená holčina, a pod to se plácne tuctový kytarový rif, pak je punk jednoznačně mrtvý. (30.10.2008)

Jakýmsi idiotsky televizním způsobem je to děsně cool. Celkově roztomile ujeté a bizarní, comicsové části dokonalé, krve dostatek, písně super. Na začátku mě celá ta emo gothic stylizace dost iritovala, ale jak minuty běží, člověk si zvyká víc a víc. Ale ta televizní nedomrlost a přebarvenost prostě nezmizí. Což nakonec zas tak nevadí... za tu neskutečnou úchylnost, hudbu a odvahu si Repo trochu nadhodnotit zaslouží. (13.01.2009)

Vemte život do svých rukou. Co je vevnitř to se počítá. Jak moc muzikály nemusím, tak tenhle mě fakt dostal. Sice jsem se těšil na pěkně kontroverzní chirurgické zákroky, které se nekonaly, ale Genetická opera mě zaujala úplně něčím jiným. Vymazlenej vizuál jsem si zamiloval už během prvních záběrů, scénka s promítáním vzkazu v nekvalitním provedení starých ohraných černobílém filmů zas zabrnkala na nostalgickou strunu a mezi gotickým feelingem jsem objevil i poměrně hodně kyberpunkových odkazů. A pak tu jsou komiksové scény, které jsou nejen bravurně udělané, ale taky velmi efektivní co se způsobu vyprávění týká. Jsou totiž krátké, stručné, výstižné a vystačí si s hudebním podkresem. Dost mi to připomnělo scény z Amélie z Montmartru, kde vypravěč popisoval kdo má co rád, i když oba filmy ke krátké retrospektivě přistupují z naprosto opačných konců. Výsledek ale nakonec vyznívá podobně. Navíc se mi velmi líbila drtivá většina písní, což je u muzikálu jedna z nejdůležitějších věcí. No a když nejsou chirurgické operace kontroverzní ani nechutný, tak jsou pěkně detailně udělaný a v kombinaci se zpěvem a černým humorem jsem se u nich tolik nenudil. Poslední hvězdu dávám za rovinu s absurdní parodií na média a svět kolem nás. Po druhé projekci ale asi půjdu s hodnocením dolů. Repo je každopádně jeden z těch filmů, které ve vás vzbudí touhu někoho vykuchat zaživa. Ale žádná řezničina. Rozumíme si? (07.01.2009)