Broučci

Karafiátovy Broučky nám čítávala o prázdninách babička. V podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka .... Staré loutkové provedení pohádky o rodině, o přátelství, o zodpovědnosti o tom, jak být hodným broučkem a ne škodlivým hmyzem. Když už mají pohádky vychovávat, je dobře, když jsou to krásné a roztomilé pohádky. (11.05.2013)

I v dětství jsem měl z večerníčku nehezký pocit, zkusil jsem na YouTube jeden díl a pocit trvá... Autor Broučků, Jan Karafiát byl náboženský velmi aktivní člověk, podle toho vypadá i knižní předloha která je plná náboženské ideologie. Ale protože se psal rok 1965, museli tvůrci vše náboženské z připravovaného scénáře odstranit. (09.10.2018)

Broučci a lidé.¬         Večerníčkový loutkový seriál pro děti "Broučci" podle stejnojmenné knížky českobratrského evangelického faráře Jana Karafiáta je stejně konsistentní jako jeho předloha ve směru uměleckém i naučně-věroučném — byť v tomto citelně za knížkou pokulhává (což je první z mých dvou výtek, které vznáším k dílu jinak výbornému). Svět svatojánských broučků je polidštěn, jsou jim dány lidské tváře, rodinná příslušnost, pohnutky a osudy. Při tom však zůstávají "malými broučky", respektujícími svoje místo zde na zemi a ve stvořeném světě. Za neposlušnost přichází trest, ale i Boží Milost, neboť náš malý Brouček přežije svou smrt a je zase doma a v lepší poněvadž poučené poslušnosti u tatínka a maminky; ó jé, jak si teď váží domova!¬                 Podání černobílým filmem je nerušivé jako ve svém tichu zasněžená krajina, na níž je broučkům pohlédnouti z okénka své chaloupky v období pro broučky nejkrutějším. Loutky jsou podařené ba krásné, jejich vodění si nedovoluji nic vytknouti, jednotlivé postavičky byly obdařeny hlasy odpovídajícími jejich vzhledu i povaze. (Pouze hlas J. Bohdalové zpodobující Verunku mi přišel trochu nepovedený za použití pitomé pražštiny; to si měl režisér lépe ohlídati.)¬                 V době uvedení Broučků jsem vyrůstal v ryze ateistické rodině a co se pamatuji, nikomu "Broučci" nevadili, ani rodičům, ani tetičkám a strýčkům, ani prarodičům. Ani nám dětem. Těšil jsem se na ně a líbili se mi víc než politické školení na vojně, to mi můžete věřit, i když dnes vzpomínám bez předsudků a s pochopením na obé. Bylo štěstím, že tenkrát v sedmašedesátém "Broučky" nezcenzurovali tak přísně jako onehdy v Sovětském Svazu překlad knihy: pro tamější přísné komunisty to byla v nezkráceném podání světla příliš nebezpečná a tak jim prostě odstřihli křidélka a polomrtvá a zmrzačená tělíčka tak vystavili za skly knihkupectví.¬                 Případné opoznámkování: uživ. kagemush. (18.12.2017)

Brouci mi ukradli dětství, bezstarostnost a naivitu. První setkání se smrtí, bohužel natolik sugestivně podané, že rozlomilo křehký obal nevědomosti. A já tvrdím, že dříve, než muselo. Poetika namíchaná se syrovostí, které do díla protestantský Karafiát uložil, si nezadají s dojmy z literárního odkazu kodaňského citového vytřeštěnce Andersena. V očích čtyřletého Kulyčka jej vlastně řádně překonaly. Knihu dětem nečíst a seriál nepouštět dříve, než se jim samotným vžene slza do očíček při pohřbu nějakého toho rodinného pana Nebožtíka, tak zní má skromná rada, prosím. // Ohodnotit Breberky není snadný úkol. Jako pinďourek bych jim dal nekompromisní odpad, dnes, když jsem již velikým kokotem, nelitoval bych ani osmdesátiprocentní hranice. Tak tedy kompromis. (22.12.2013)

"Tak co to tady máme v tom testu: Vyjmenovat členy legendární skupiny Beatles." "Aáááááááá...(mávám ledabyle rukou) to je jednoduchý...to byl...ten...no...takový...zpíval to..no ten přece...takový to..."Jestrdej" zpívali...ne..nevzpomenu si.....na jazyku jsem to měl...ufff...to je situace....sto těžkých otázek vyplním (s nekontrolovatelně přeskakujícím hlasem si začínám zoufat) a kiksne to v podstatě na takové triviální otázce..." (projíždím si zklamaně obličej a rozhlížím se, jestli by mně někdo okolo neporadil). Nikdo se k tomu nemá, a tak se urputně ještě jednou zamyslím: "Noooo, to byl takovej...BROUK...co si válí kuličku z trusu a má kolem sebe skupinku malých broučků." "A je to!!! "Já věděl, že to zvládnu!!!" (vítězoslavně řvu na celé kolo). Náhle můj zrak spočine na váze, kde je uschlá květina. S hrůzou v očích jsem zjistil, že je to zvadlý Karafiát, kterému jsem ještě ráno dal přezdívku Jan. Nechápu, jak se to mohlo stát, ale květina to má za sebou. Je to kruté, ale ne zase tolik, jako když všichni broučci pomrzli.To mně neměl dělat. A příště budu zpívat "Rozvíjej se poupátko" a třeba ta květina obživne a s ní i celá kolonie mrtvých broučků. Budou zase živí a zdraví a s nimi i Aninka. 60% (20.01.2014)