pursulus

Jak to chodí v zákulisí.¬         Poznámka: Toto opoznámkování a i mé hodnocení platí i pro pokračování seriálu "Jistě, pane ministře" — navazující řadu "Jistě, pane premiére" stejných tvůrců. Vysvětlení, proč hodnotím oba seriály jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".¬                 Oba seriály se britské televizi povedly nad míru obvyklou. Při celkovém počtu dílů třicet sedm není divu, že se některé gagy, grimasy, postoje opakují (ale jsou tak dobré, že nepřestávají býti vtipné, pouze vykouzlí místo širokého a hlasitého obvyklý úsměv). Seriály se týkají určitě britského politického prostředí, obecně pak kterékoli moderní současné demokracie.¬¬¬                 Na závěr nadhodím — místo dalšího rozboru — srovnání s jiným seriálem; jeví se mi to případnější a poučnější.¬                 Český politický seriál "Kancelář Blaník", plný čuráků a prdelí, je mi vhodným porovnáním britské a české politické scény. Osmisetleté dějiny anglického parlamentarismu holt nedohoníme ani přifařením rakouského parlamentu a českého sněmu k našim dějinám. Přes to je sprostota a bezúčelná vulgarita "Kanceláře" natolik zcestná, samoúčelná a kulturně a umělecky nevhodná, že mi nelze jinak, než ji odsouditi jako ukazování neuměleckého tupství M. Najbrta a jeho společnosti. ("Kancelář" má na ČSFD přibližně obdobnou úroveň hodnocení jako "Jistě".)¬                 Případné a poučené opoznámkování: uživ. gudaulin.

Broučci a lidé.¬         Večerníčkový loutkový seriál pro děti "Broučci" podle stejnojmenné knížky českobratrského evangelického faráře Jana Karafiáta je stejně konsistentní jako jeho předloha ve směru uměleckém i naučně-věroučném — byť v tomto citelně za knížkou pokulhává (což je první z mých dvou výtek, které vznáším k dílu jinak výbornému). Svět svatojánských broučků je polidštěn, jsou jim dány lidské tváře, rodinná příslušnost, pohnutky a osudy. Při tom však zůstávají "malými broučky", respektujícími svoje místo zde na zemi a ve stvořeném světě. Za neposlušnost přichází trest, ale i Boží Milost, neboť náš malý Brouček přežije svou smrt a je zase doma a v lepší poněvadž poučené poslušnosti u tatínka a maminky; ó jé, jak si teď váží domova!¬                 Podání černobílým filmem je nerušivé jako ve svém tichu zasněžená krajina, na níž je broučkům pohlédnouti z okénka své chaloupky v období pro broučky nejkrutějším. Loutky jsou podařené ba krásné, jejich vodění si nedovoluji nic vytknouti, jednotlivé postavičky byly obdařeny hlasy odpovídajícími jejich vzhledu i povaze. (Pouze hlas J. Bohdalové zpodobující Verunku mi přišel trochu nepovedený za použití pitomé pražštiny; to si měl režisér lépe ohlídati.)¬                 V době uvedení Broučků jsem vyrůstal v ryze ateistické rodině a co se pamatuji, nikomu "Broučci" nevadili, ani rodičům, ani tetičkám a strýčkům, ani prarodičům. Ani nám dětem. Těšil jsem se na ně a líbili se mi víc než politické školení na vojně, to mi můžete věřit, i když dnes vzpomínám bez předsudků a s pochopením na obé. Bylo štěstím, že tenkrát v sedmašedesátém "Broučky" nezcenzurovali tak přísně jako onehdy v Sovětském Svazu překlad knihy: pro tamější přísné komunisty to byla v nezkráceném podání světla příliš nebezpečná a tak jim prostě odstřihli křidélka a polomrtvá a zmrzačená tělíčka tak vystavili za skly knihkupectví.¬                 Případné opoznámkování: uživ. kagemush.

Statika a dynamika.¬         Řada dektektivek s ústřední postavou detektivem Colombem má za sebou úcty hodnou historii: první příběh byl natočen v roce 1968, poslední v roce 2003. Zatímco Colomba hraje stále týž herec — Peter Falk —, jednotlivé příběhy točilo na třicet různých režisérů. Zajímavé na celé řadě je, že vrah je znám vždy od počátku, a já si vzpomínám, že jsem před shlédnutím prvého "Colomba" upozornil jednu pisatelku komentáře na to, že není správné uvésti jméno vraha, neboť se tím zkazí zážitel budoucímu divákovi…¬                 Jednotlivé příběhy jsou napsány a zpracovány jednou více, jednou méně dobře, ale jakási laťka kvality je nastavena téměř vždy tak vysoko, že běžného diváka — milovníka detektivek — více méně uspokojí i bez dvojitého koňaku. Jak už to bývá, pouze malá část příběhů je hodnotitelná vysokým nadprůměrem, stejně tak ovšem malá jejich část je hodně pod průměrem. Stručně řečeno, kteréhokoli "Colomba" lze si pustiti bez obav ze zjevného zklamání. "Colombo" je dobrý, vydařený detektivní seriál. V posledních dílech je patrná změna v pojetí: příběhy jsou dynamičtěji vystavěny, větší prostor je dáván lidské složce a jakémusi psychologickému vestavění.¬                 Dobré podívání!¬                 Případná opoznámkování: za všechny už. Šandík.

Prvotřídní lidový seriál.¬         A jaký jiný by měl býti seriál, nežli lidový, slyším se ptáti. Ano, jaký jiný. To, že mě po shlédnutí a okouzlení několika díly trklo, jaká to je vlastně policajstská nalejvárna, (což mi potom ztrpčovalo dívání se na další díly), mi nezabránilo shlédnouti všechny díly s neutuchajícím zájmem a vytrvalým pobavením, při němž jsem nenuzoval nedostatkem napětí a zvědavosti na bohužel neodvratný konec jednoho každého příběhu.¬                 Lidově pojatý, výborný scénář, dobrá práce kamery, vtahující dialogy a děj, režie, která vykřesala z herců přesně to, co každá z postav potřebovala: to jsou Četnické humoresky. Nevynášel bych výkony některých herců. Tomáš Töpfer měl možnost prosaditi se v úloze, jíž obdržel a jež byla prostě více v popředí a povahově výraznější než jiné. Ivan Trojan coby Jarý působil trochu suše, nevýrazně, ale takový přesně měl býti ve skutečnosti, povahově méně výrazný, (ač uvnitř žádný měkouš), hrál tu úlohu skvěle. A tak dál. Tenhle seriál doporučuju devíti lidem z deseti; ten desátý je ten, jež nepřenese přes srdce tu policajtskou nalejvárnu.¬                 Poznámka: Prvních třináct dílů bych hodnotil na výbornou, druhou třináctku pochvalně, třetí bych dal za průměr. Celek je tedy za čtyři.

Život a smrt.¬         Animované akční vědeckofantastické drama převedené do televizního seriálu "Casshern" scénáristou Jasukou Kobajašim a režiséry Šigejasou Jamaučim a Naojukim Itó patří k vrcholům japonské animované tvorby spojené s myšlenkovým odkazem starých mythických nauk; zde jsou tato stará myšlenková schémata propojena s novodobými a přizpůsobena dnešní době, takže se vytváří most mezi minulostí a dneškem, jímž je odstraněna "zkostnatělost" a určitá nečitelnost minulostních schémat, a jejich přizpůsobení dnešku umožňuje vnímati určitá schémata a hodnoty i široké divácké vrstvě.¬                 Celý děj vyúsťuje do zřetelně podaného odkazu, jemuž ovšem předchází bohatý svět významů provázející diváka postupně od začátku až ke konci. Animaci samu je třeba hodnotiti poněkud odlišně, než animační počiny evropské kultury, která hodnotí kromě myšlenkových hodnot vysoko i propracovanost a prokreslenost; japonské vnímání a vůbec vnímání Východu vůbec se zaměřuje hlavně na psychologický účin, jemuž je podřízeno vše ostatní; pro to animační vypracovanost projektu "Casshern" zaostává za evropskou špičkovou tvorbou, aby ale o to více její dynamika a jistá zkratkovitost vyvedení, ve spojení s použitými statickými prvky a vhodně umístěnými zámlkami a v propojení s nezanedbatelným působením vynikající moderně pojaté hudby (a všeho ozvučení) Kaory Wady, působily účinně ve zmíněné oblasti psychologického účinku. Jinými slovy, dá se také říci, že krása podání je až na dalším místě.¬                 Příběh sám je podán dosti zmatečně, mnohdy nelze dobře odděliti skutečnost od snění, věci se dějí tak trochu beze skladnosti, nespořádaně, scénář jako celek se mi nejeví býti propracován s nějakou zvláštní péčí. Další výhradu mám k rozdělení na mnoho krátkých částí (24 dílů po pouhých 24 minutách); dílu a jeho konsistenci by prospělo rozdělení do daleko méně částí, počtem nepřevyšujícím dvanáct či třináct. To, co píšu v tomto odstavci, je asi největším záporem celého seriálu, jehož hlavní síla tkví v jeho myšlenkách podaných způsobem popsaným v odstavci prvním.¬                 Seriál "Casshern" lze bez výhrady doporučiti dospělým i dětem; nemá co říci a nebude se líbiti pouze senilním a nebo vyprázdněným lidem; nebo také lidem bez fantasie, což ovšem je určitým druhem vyprázdněnosti.¬                 Stručné a výstižné opoznámkování: uživ. draxus.