Persepolis

Což o to, animace se mi líbila, ale v porovnání třeba s filmy Valčík s Bašírem, Renesance či naším Aloisem Nebelem mi příjde, co do její bohatosti, chudší. Jinak líčení života v Íránu (a částečně v Rakousku) je zajímavé (i z historického hlediska), přesto jsem čekal trochu větší nadhled a více humoru, film občas sklouzával do docela depresivního dramatu a když už v něm byl, tak ho zase brzdilo určité "zjemňování", takže žánrově mi Persepolis moc vyrovnaný nepřišel. Jinak z filmu docela dost vyzařuje ženský pohled na věc, vůči kterému rozhodně nic nemám, ostatně hlavní postavou je žena, ale dost skutečností v něm to podle mě ovlivňuje. Jen je škoda, že si tvůrci trochu více nevyhráli s jazykovou složkou, slyšet skoro neustále francouzštinu i v nefrancouzských prostředích trochu ubralo na autentičnosti. Možná jsem trochu sklouzl do kritiky, což nebylo úplně mým záměrem, každopádně Persepolis rozhodně stojí za zhlédnutí, i přes těch několik much, a za sebe to vidím na slabší 4*. (17.12.2011)

Tak hezkou animaci jsem opravdu dlouho neviděl. Dneska je populární udělat všechno pokud možno co nejvíc barevný a ještě k tomu ve 3D. Persepolis je ale na jednu stranu animace působící poměrně jednoduchou formou, ale na druhou stranu z ní vyřazuje obrovské množství emocí, které prostě pouhým posmutnělým obličejem ucítíte i Vy. Navíc tu autoři vypráví hodně zajímavý příběh dívčiny v období přerodu Íránu v totalitní stát a tváří se, že i dosti objektivní formou. Animovaný film pro dospělé, který probudil i takovou zemi, jako je zrovna Írán k tomu, aby se vyjádřila a dala najevo, co si o západní kultuře myslí. Podle mě hodně vypovídající a věcné... (14.12.2018)

Zlinfest 2008: Zatím největší zážitek letošního zlínského festivalu mi trochu překvapivě přinesl tento animovaný snímek. Dívka Marjan nám v něm vypráví o nesvobodném životě v Íránu a později v Rakousku, kam ji rodiče poslali, aby ji uchránili před írácko - íránskou válkou. Film nám nabízí vtipný pohled na íránské dějiny a také do nezvykle emancipované íránské rodiny. Žádný zahalený obličej, žádný strach z rozvodu...Obrovská touha po svobodě. Nejvíc mě pobavilo spojení íránská dívka & punk! Na závěr ještě nesmím opomenout skvělou animaci celého filmu. (02.06.2008)

Nejvíc ze všeho mi to připomínalo ty současné agitky Hřebejka a mnohých dalších, o tom, jak to u nás bylo v době komunismu všechno, ale fakt všechno děsivé, a jen pár statečných synů a dcer z bohatých rodin bojovalo proti režimu posloucháním Svobodné Evropy a Plastiků. A na dobu pak svalují všechno, včetně své rozmazlenosti a lenosti cokoliv dělat. Tenhle film je originální alespoň ve své formě a pokusech o určitou sebeironii, ale té je tam nakonec strašně málo, a na druhou stranu se a moc bere vážně. Nechci brát někomu tragické a dramatické vzpomínky. Ale tohle žel připomíná obrázkové leporelo pro děti k výuce dějepisu podle názoru jednoho člověka. Jiný by měl jiný názor, a stejně bychom nepronikli do duše Íránu, protože ani sami Íránci už se nechápou a nevědí, čí jsou. To je podobné jako v současném Sarajevu, taky je rozpolcené. Mno, divím se, že tu mohlo zaznít, že jsou to Američané a Angličané, kdo vyzbrojují obě strany konfliktu, a že CIA cvičí mučitele. Ale je fajn, že to tu zaznělo, sluníčkáři to často rádi popírají. Jinak mi ale film nic nenabídl - existuje nějaké východisko a jde věci změnit?, proč se lidi podvolují?, jak to chce chudák holka líná změnit z Francie? (Tím, že bude říkat, jsem z Íránu?), propaguje to komunistické myšlenky, nebo ne? Chybí nějaký závěr, uvědomění si něčeho. (22.01.2020)

Původní komix jsem nečetl, prý je dobrý. S filmem je to složitější. První část, kdy hrdinka popisuje dění v Íránu po pádu režimu šáha Rézy Pahlavího, je jednoznačně udělaná dobře a zasloužila by pět hvězdiček za vizuální i obsahovou stránku (dokonce se tu a tam najde i místo na nějaký ten vtipný moment). Ovšem druhá půlka, která už se nevěnuje íránské historii, ale dospívání sl. Satrapové, je prostě slabá a nudná. Komiks o těžkém dospívání mladých marxistů opravdu není můj šálek čaje. Marxismus a adorace levice je zároveň druhá věc, která mi ve filmu lezla na nervy. Možná to tu už někdo psal, nicméně - možná by si hlavní hrdinka odskočila z íránu nikoli do Paříže a Vídně, ale třeba do Prahy normalizačních let... Možná by jí došlo, že mezi nablblou diktaturou kléru a nablblou diktaturou KSČ není až tak zásadní rozdíl. Celkový dojem - 50 %. (07.09.2008)