Jack je Američan, Marion je Francouzka a společně žijí v New Yorku. Výlet do Evropy má dát jejich vztahu novou šťávu. Po nevydařeném pobytu v Itálii si chtějí spravit náladu v Paříži. To Jack ještě netuší, že budou bydlet hned vedle rodičů Marion, kteří neumí slovo anglicky. To jim ovšem nebrání podrobit Jacka sérii testů. Adept na pozici zetě pro změnu nemluví francouzsky. Jack musí čelit i dotěrným ex-milencům Marion a údajně miniaturním francouzským kondomům. Marion má k Jackovi také pár výhrad. Je jasné, že tahle dovolená bude pro jejich vztah opravdu přelomová... (oficiální text distributora)
Nepřipadá mi košer srovnávat s Linklaterem, protože Julie Delpy jde evidentně jiným, mnohem stylizovanějším směrem. Směrem, který nejlíp svědčí Adamu Goldbergovi. Jeho zpruzenost je tu neodolatelná (a vytahuje tuhle indie konverzačku nad průměr).
On a ona. Oba v Paříži. Dva dny. Málo se stane. Mnoho se řekne. Julie Delphy na podloží banálního námětu a s humpoláckým technickým zázemím vystavěla miniaturní skvost, kterému nemožno v rámci žánru cokoli vytknout. Scénář nevybočuje z intencí romantické komedie dějovými zvraty (i když – Jackova „teorie cyklení“ nedojde naplnění v nejžádoucnějším okamžiku, ale o pár minut dříve), nýbrž svou perlyvostí, kdy co hláška, to perla, co perla, to briskní uchop zápisníku do jedné, propisky do druhé pracky a neobratný pokus psát a zároveň neminout perlu další. V rámci předejití šilhavosti vám nyní žádnou hlášku nabídnout nemohu, číže budete muset dát zavděk kontradikční formulací „Woody Allen natáčí v Paříži milou romantickou komedii, potkává přitom Richarda Linklatera a společně začínají klábosit o filmech“ (M nemusí značit jenom vraha). Neřešme, koho opravdu chtěla či nechtěla napodobit či nenapodobit a kým se inspirovala či neinspirovala (cíleně či nechtěně) Julie Delphy, protože zásluhu na bezvadnosti tohoto svižného a osvěžujícího pařížského tripu má právě ona (s hypochondrickým židem Adamem Goldbergem po boku). Neřešme rovněž, jak vykreslení města nad Seinou ovlivní příliv turistů doň, neb třebaže většina zdejších domestikovaných Francouzů vyniká nějakou úchylkou (švestkou zralou na svěrací kazajku je v tomto směru skutečný i filmový tatínek Julie Delphy Albert), jsou to právě oni, kdo zkracují prodlevy mezi přílivem a přílivem pěkně tvarovaných vět na minimum nezbytné k oční relaxaci od čtení titulků (k jakékoliv snaze o český dabing ode mne míří opovážlivé trojité „fuj“). Miluji tuhle sortu filmů, kdy netřeba příliš co řešit. Buď vás okouzlí a rozesměje, anebo něco jiného. Ke všem, které „něco jiného“, míří můj pohled nechápavého dítěte, jemuž z tváře stále nezmizel exaltovaný úsměv. 85% Zajímavé komentáře: Nathalie, dopitak
Scénář: Julie Delpy ..
V první hodince jsem se výborně bavil! Richard Linklater je sice cítit na každém kroku (a komu tento styl nevoní, ať jde "čichat" k 1 Night in Paris:-)) a Julie Delpy z něj čerpá jak jen je to možné plus přidává spoustu aktuálních narážek i dalších osobitých střípků. Možná až moc osobitých - bohužel se jí druhá polovina lehce rozpadá pod rukama a ani poctivá herecká práce jejího partnera (výtečný židovský hypochondr Adam Goldberg) nestačí držet tuhle pohodovou vztahovku pevně pohromadě. 70%.
Delpyina inspiracia Linklaterom je viac ako zrejma. Lenze tam, kde Before Sunrise/Sunset v prirodzenosti ponuka romantiku s jemnym usmevom na tvari, tam 2 Days in Paris je vacsinou krcovity i paradoxne neprirodzeny.
Nedotažená, do sebe zahleděná, zbytečnost s docela dobrým začátkem a pár dobrejma vtípkama (podivnej chlápek v metru rulezzz). Moje nespokojenost s tímhle filmem pramení hlavně z toho, že Julie Delpy mi je totálně nesympatická. Je to koště s protivnym hlasem, co chtělo natočit sofistikovaný film, ale skončilo to jen u rádobyvtipných vztahových a "intelektuálních" dialogů. Jedinné světlo na konci tunelu je tu Adam Goldberg, jelikož se mu podařilo bejt cool a i dobře hraje.
Adrian to napsal za mě. Exhibice profesionálního filmového teroristy Bruhla, rodinná a francouzská národní klišé, zbytečně explicitní a často se opakující trapnosti tvoří nános, který je nutno smést, abychom se dostali k podstatě: není jednoduché s někým vydržet a vůbec nezáleží na tom, zda ústřední dvojici dělí národnost, věk nebo názory. Důležité je, jestli je něco poutá tak, že spolu chtějí být. I v Paříži, městě (jejích nesčetných bývalých) milenců. 70%
... aneb jak si objednat ve Francii hambáče, i když neumíte francouzsky. Goldberg je bůh, Delpy nesympatická jako vždycky a Paříž by se měla v romantikách objevovat častěji. Naštěstí nevázne režie a scénář nechává Goldberga, aby se solidně vyřádil, takže pokud vám došli soumraky a úsvity, jasná volba. Muuuuuuuuu ;)
Zdařilý mix přirozených dialogů a lehce excentrického Goldbergova komedianství, který je podpořen decentní režií a solidním scénářem, jemuž ubírá na zářivosti akorát místná předvídatelnost. Kdo má rád Linklatera, s tímhle levobočkem rozhodně neudělá chybu.
Najväčším handicapom 2 days in Paris je permanentná a okatá snaha byť vtipnou a cool comedy. Paradoxne ma až do záverečných titulkov sprevádzal pocit silenosti a pseudointelektuálnej konverzačky. Priemernému dojmu rozhodne prispelo pár vydarených nápadov ( obsadenie Adama Goldberga, aférka matky s Jimom Morrisonom, podivín v metre) a pár geniálnych vtípkov. Ženská postava Marion sa postupne vyvinula do pozície, kde som s Julie Deply prestávala herecky sympatizovať - mladú nezávislačku, neurotickú, so zvýšeným počom ex milencov sa jej presvedčivo stvárniť nepodarilo - chcelo by to aspoň o pár rôčkov menej. Nemôžem sa zbaviť pocitu, že Julie ma napozeraného Woddyho Allena, Annie Hall a príliš okato sa snaží. Zo všetkého najviac oceňujem vtipne načrtnutú problematiku civilizačných rozdielov a dôveryhodného Adama Goldberga.
Hoodně zajímavej filmeček, který ční nad průměr především díky božímu výkonu Adama Goldberga - takovej bručou, to se jen tak nevidí:) Celkově je film plný předsudků, ale aspoň na všechny strany - ať už vůči Američanům nebo Francouzům. Paříž tentokráte velmi výjimečně bez veškerých pamětihodností, kromě Pere Lachaise a hrobu Jima Morrisona, Eiffelovka se mihne někde vzadu na pár vteřin. To je zajímavý úkaz, rozhodně příjemný. Vtipné dialogy, jen ta Julie Delpy mi šla postupem času čím dál tim víc na nervy.
Julie Delpy a konverzačka z Paríža - človek si spomenie na Linklaterove geniálne dielo/diela before sunset/sunrise (obe v mojej top 10!)...Porovnávanie nie je vonkoncom namieste a ak áno tento film nemá šancu. Julie Delphy nie je taká vycibrená scenáristka (hoci na pár miestach veľmi príjemne prekvapí) a režisérka už vôbec nie, ako herečka mi dokonca liezla na nervy občas (o postave ktorú hrala už ani nehovorím:). Každopádne Adam Goldberg je celkom sympaťák a jeho suchý humor som bral...2 dni v Paríži ako celok nie je zlý, to ani náhodou... len sa snažia hrať na väčšiu, coolovejšiu, "nezávislejšiu" a inteligentejšiu komédiu akou v skutočnosti sú...
Konečně Paříž bez Montmartru, turistů, Mony Lisy a Eiffelovky. Konečně - po dlouhé době - zase film s ženským pohledem na muže, lásku, přátele (který režírovala a napsala žena). Můj přítel je občas taky pěkný bručoun, ale proti Jackovi (Adam Goldberg) je i ve své nejhorší náladě milý jako košík růží. Pro mě to bylo velmi příjemné překvapení a kromě Temného rytíře, to nejlepší, co jsem v poslední době viděla. 80%
