Ty, který žiješ

Zdají se vám sny, ve kterých se navzdory vypouštěným nesmyslům a idiotskému chování každý tváří totálně důležitě a vše, co se v nich odehraje, byť by to byly sebevětší pitomosti, proběhne zcela přirozeně a nikdo se ničemu nediví, včetně vás samotných? Tak podobné povahy je i tenhle film - jako bláznivý sen nebo libovolný dokument od Ulricha Seidla, mě ještě napadá... :-) Konečně, právě sny samotné zde dostávají svůj prostor a já nestačím žasnout nad nápadem přenést jejich absurdno na plátno, navíc s takovou lehkostí a vtipem, jako v Du levande. Nic, půjdu spát, zítra je taky den... a ať se mi něco hezkého zdá... třeba od Roye Anderssona. (24.11.2014)

V převážné části filmu sledujeme tragikomické příhody postav, které jsou nespokojené s vlastním životem. Trpí pocitem že jim nikdo nerozumí. Z reality unikají do svých snů, které jsou mnohdy černější než jejich bezbarevný všední život. Zajímavá je především kamera, která často rozděluje scény na dvě pole, ve kterých se na sobě nezávisle odehrávají samostatné děje. Když pak o kameru některá z postav jakoby omylem zavadí pohledem, začne se svěřovat, co se jí posledně zdálo. A právě tyto jakoby vytržené minipříběhy, kdy film přechází z realismu na magický realismus, jsou hnacím motorem celého filmu. Dalším zajímavým prvkem pak je, že když se některá postava z ničeho nic otočí na kameru a začne na ní mluvit, nevystupuje ze světa diegeze, nýbrž neustále zůstává součástí fikce a ostatní postavy ji pozorují, poslouchají, nebo se jí podivují. Přes nemalý počet komických scén je tak film hodně negativní, tedy až do chvíle, kdy se stará žena při zavírání kostela modlí za lidi, kteří podvádějí, ničí, ubližují atd. Je to nenápadný, ale přesto zlomový bod celého filmu. Tento snímek nemá tendenci stát se trhákem, nerozvíjí klasickou zápletku, ale z čistě řemeslného hlediska se dle mého jedná o vybroušenou a téměř do dokonalosti dotaženou záležitost. (25.05.2008)

-3* tento film jsem měl už dlouho vyhlídnutý i vzhledem k vyššímu hodnocení mých oblíbenců, ale na řadu došel až teď. Tento film je rozhodně originální svým pojetím a dal by se v krátkosti popsat jako "typické Švédsko v obrazech". Ale myslím, že se na něj musí udělat ta správná nálada, protože jeho pomalé tempo a téměř neustále statická kamera může diváka uondat k snění ;-) A i když hodnocení není ode mě nikterak vysoké, tak nelituju že jsem ho viděl a věřím, že si ho můžou hodně užít artoví fajnšmekři hltající festivalové filmy. Vyzdvihnout musím především vizuální stránku i absurdní nadhled, který však zaujme na začátku a ke konci už hodně polevuje a proto dávám jen slabší 3 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+A /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (26.02.2017)

Ty, který žiješ, je film, který mi připomněl naši první Superstar Anetu Langerovou s tím, jak ve všech pádech skloňuje slovo "alternativa". Podobně alternativní se totiž snaží být i Roy Andersson a především jeho filmoví fanoušci. Tohle je film jako stvořený pro programy festivalových kinosálů a všechny ty, které unavuje konvenční žánrová kinematografie. Jedná se o absurdní menšinový humor, o který se u nás čas od času pokouší na čt2, zasazený ale do melancholické atmosféry, s pomalým tempem a se statickou kamerou, která nezúčastněně zaznamenává dění kolem včetně vyložených banalit. Neurazilo mě to, ale ani jsem neměl důvod k nadšení a postupem času jsem cítil spíš únavu, než vzrůstající zájem.. Po pravdě řečeno, těch pár zábavných situací by se dalo lépe využít i v diváčtějším filmu. Překvapuje mě relativně vysoké hodnocení, protože stejně jako existuje skupina diváků z okruhu festivalového publika, která Anderssonův styl ocení, u mnoha jiných filmových fanoušků bych si dokázal představit klidně i odpad. Tohle vážně není snímek pro každého. Celkový dojem: 50 %. (14.06.2012)

Nikdy bych nevěřil, že v mých očích zaboduje surrealistický film, i když tohle není, z mého odborného pohledu, surrealismus v čisté podobě. Většina scének smysl dává. Jen spolu skoro vůbec nesouvisí jako celek a film ve finále působí samozřejmě jako obrovský maglajz, když bych to měl vyjádřit až takhle expresivně. Scénky opravdu ale nejsou samoúčelné, nýbrž spíše mnohdy i poměrně promyšlené. Z tohoto pohledu se mi zdá, že ze surrealismu trošku vylézáme a je to samozřejmě jen dobře. Těžko se někdo dovede totiž podvědomě smát. Děj plyne hrozně pomalu a člověk má velmi široký prostor všímat si detailů. Mnohdy se to nejvtipnější děje někde v rožku obrazovky. Člověku rozhodně vlije trošku energie do žil pozorovat 90 minut lidičky, ze kterých už dávno chuť a veškerý elán do života zcela vyprchal. Všichni zde působí jako pouhé loutky, na kterých absolutně nezáleží. Úvod mi přišel výrazně komičtější než závěr. Jako by tvůrcům postupně docházel matroš, tudíž i nápady. Snímek je samozřejmě těžce originální a já si jeho sledování místy opravdu vychutnával. Místy zase ne. Taková óda na život. Jednoznačně tříhvězdičková záležitost. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky mat.ilda. (01.09.2015)