Ty, který žiješ

Neumím to vysvětlit, ale ačkoli tenhle film postrádá příběh a střih, postrádá humor i akci, postrádá gradaci a mnoho dalších věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou pro kinematografii nezbytné, je skvělý. V těch všech pošahaných a nevtipných scénách je jakási podivná poetika, která mě jakýmsi pošahaným způsobem nutí si některé scény pouštět znova. Nevím, jak je možné, že to funguje - ale funguje. (14.03.2010)

Ty, který žiješ, je film, který mi připomněl naši první Superstar Anetu Langerovou s tím, jak ve všech pádech skloňuje slovo "alternativa". Podobně alternativní se totiž snaží být i Roy Andersson a především jeho filmoví fanoušci. Tohle je film jako stvořený pro programy festivalových kinosálů a všechny ty, které unavuje konvenční žánrová kinematografie. Jedná se o absurdní menšinový humor, o který se u nás čas od času pokouší na čt2, zasazený ale do melancholické atmosféry, s pomalým tempem a se statickou kamerou, která nezúčastněně zaznamenává dění kolem včetně vyložených banalit. Neurazilo mě to, ale ani jsem neměl důvod k nadšení a postupem času jsem cítil spíš únavu, než vzrůstající zájem.. Po pravdě řečeno, těch pár zábavných situací by se dalo lépe využít i v diváčtějším filmu. Překvapuje mě relativně vysoké hodnocení, protože stejně jako existuje skupina diváků z okruhu festivalového publika, která Anderssonův styl ocení, u mnoha jiných filmových fanoušků bych si dokázal představit klidně i odpad. Tohle vážně není snímek pro každého. Celkový dojem: 50 %. (14.06.2012)

Anderssonova hořká groteska zasazená do šedivě neútulných interiérů nám předkládá mozaiku mnoha malých, trapných lidiček ve vizuálně vypiplaných a až do naprostého absurdna rozehraných etud. Zábava, u které se sice divák nepopadá smíchy za břicho, ale pokud zvládáte sledovat, co se děje ve druhém plánu statických záběrů, bavit se rozhodně budete. (26.11.2011)

Formou i obsahem sice osobité, ale celistvé zpracování může již po chvíli začít upadat do nezáživnosti. Rozhodně bych však nepoužila výraz "nudný." Je to jaksi specificky nepodnětné. Tento, možná nesmyslný výraz, stejně ani tak nedokáže vyjádřit mé roztěkané dojmy:) Dlouhé záběry i scény bez postupu děje, často mlčenlivé, nebo s dialogy pronášenými jakoby bez zájmu. Spousta okolních postav vystupuje a působí jako nějaké apatické, nehybné figury. Film v podstatě neobsahuje žádný příběh, nemá nijak propracované, složité či povšimnutí hodné postavy. Jeho nikam nesměřující vývoj Vás může lehce přestat zajímat a ani možná nebudete umět říct, o čem vlastně byl. Něco však v sobě má. Něco, co mi nedovolí o něm říct, že mě nezaujal, nebo, že byl o "ničem." A to ačkoliv jsem ho celý nedokázala sledovat pozorně a soustředěně. Sdílím pocity s komentářem uživatele Niktorius. (25.10.2011)

Ach, tí horkokrvní Švédi ! Hneď sa rozpália. A človek pritom ani nič nespozoruje... Proste Dychovka, taká čo som nezažil od pradávnych Formanových začiatkov. K tomu maximum významu a vtipu v tých najúspornejších záberoch, strih raz za 5 minút, ale geniálny, pohyb kamery raz za film, no famózny a filmový efekt raz za hodinu, odrovnávajúci. Primitívne jednoduchá náplň obrazu, ale objemná tak, že sa do nej vmestí zásluhou presného zvukového kontrapunktu ešte aj ďalší príbeh, odhalenie vnútra či doplnenie skutočnosti. Akoby z filmovej učebnice, montáž poskladaná jednoducho ako domino, ale schopná na viacerých úrovniach odhaliť prepojené a svojské spoločenstvo na viacerých úrovniach aj neskutočne temným humorom vyjaviť pravdy o živote. Ak to človek nečaká, príde k nemu TY, KTORÝ ŽIJEŠ ako tichá nálož, prostá i prekvapujúca ako aktovka školáka. Najradšej by som to pustil Woodymu Allenovi... a mnohým ďalším... (17.01.2013)