Seirei no moribito

Seirei je zložitým, komplexným a do najmenšej maličkosti prepracovaným počinom. Ani jedna scéna v ňom nie je zbytočná, všetko má svoje presne určené miesto. Pomalý, lyrický spôsob rozprávania príbehu, úcta k všetkému živému, postupné, pomalé odhaľovanie postáv a ich minulosti, hľadanie odpustenie cez službu iným, hrdinstvo bez pátosu, láska bez srdcervúcich vyznaní, dostánie si povinnostiam, hľadanie rovnováhy a všadeprítomná taoistická filozofia. Viac japonskejšie (a snáď ani lepšie) by to už ani nemohlo byť. 10/10. (23.02.2008)

Guardian of the Sacred Spirit je žhavým kandidátem na anime roku, a to nejen díky skvělému, dospělému příběhu, který v sobě kombinuje fantasy s asijskou kulturou provázenou detailní animací a dobrým soundtrackem od Kenji Kawaie – OP a ED jsou naopak poměrně slabé. Celou dobu trvání seriálu mě překvapovalo, jak se seriál zaměřuje na zdánlivě bezvýznamné detaily všedního lidského života a lidské činnosti. Všechny tyto body spolu s poselstvím o rovnováze, o věčném koloběhu života, o nezabíjení a o tom, že největším zlem na světě je nevědomost, vytváří obrovský dojem filmovosti, tudíž mi nezbývá jinak nežli hodnotit 100 % (06.11.2007)

Najvyšší úžitok je ako voda. Všetkým tvorom prospieva a nesvári sa so žiadnym, prebýva v miestach, ktorým sa ľudia vyhýbajú. Dokonalý človek je ako zrkadlo, aj on všetko odráža a nič v ňom nezostáva. Zbraň používa len, keď sa tomu nemôže vyhnúť. Svoju múdrosť vyjadruje bytím a pretože o seba rovnako opatruje, ako celý svet, možno mu zveriť vládu nad svetom. Nečiniac nič, o čom sa nedomnieva, že by malo byť vykonané, neponáhľa sa a len opatrne meria slová; keď je jeho úloha dokončená a úspech sa dostaví, každý vraví „bolo to také jednoduché“ a múdry odchádza, lebo už niet ničoho čo by mal vykonať. Ťažko hľadať ázijskejšie anime ako je práve Seirei no Moribito. Nielen zasadením do typicky ázijskej ríše, miešajúcej prvky stredovekého Japonska, Číny a Kórey, ale i celkovou metafyzickou výstavbou tohto fikčného univerza. Dualita a zároveň komplementarita dvoch realít sveta, Sagu a Nayug je odrazom princípov jin a jang. Postavy Chaguma a Balsy sú presným naplnením taoistických ideálov dokonalého vládcu a dokonalého človeka. Star Diviners zastupujú konfuciánov (s precitnutím Shugu „som tak učený a predsa nič neviem“) a vedľajšie postavy zas múdrosť ľudu odvodenú z prírodných cyklov. Seriál tieto ázijské myšlienkové dary kultúrnemu dedičstvu ľudstva ukazuje veľmi prirodzenou cestou, a to každodennými bežnými činnosťami. Skutočnosť, že i tieto drobnosti perfektne dokresľujú prostredie „reality“ seriálového sveta a robia z postáv jedny z najplastickejších, aké je možno v anime vidieť má dozaista na svedomí autorka predlohy (a pozor, desaťdielnej, takže dúfajme v pokračovanie) etnologička Naoko Uehashi. Balsa, hoci skvelá kopijníčka, nie je žiaden neporaziteľný ninja a sem tam si to poriadne odskáče. A malé vystrašené princátko Chagum, vyjadrujúce svoju múdrosť bytím a odchádzajúce keď už niet čo by bolo treba vykonať za svojou adoptívnou mamou čo do hĺbky zobrazenia tiež nezaostáva. Vyzdvihnúť treba i to, že seriál si v dnešnej dobe úplne vystačí s lineárnou naračnou štruktúrou, spestrenou len niekoľkými flashbackami ozrejmujúcimi Balsinu minulosť a motiváciu. Technická dokonalosť seriálu bola ospevovaná už dostatočne, pridám len, že chvíľami sa môže vizuálnou monumentálnosťou rovnať opusom Yimou Zhanga. Za mňa už len : Seirei no Moribito by mali vidieť i tí, čo sa anime nevenujú a ak by som mal jednou vetou zhrnúť a nalákať na tento strhujúci príbeh o vzájomnom prepojení všetkého živého i neživého, potreby rešpektu, úcty k životu a pochopenia sveta okolo nás, tak vedzte, že Seirei no Moribito je pre mňa Mononoke Hime pre tretie tisícročie. 10/10 P.S. neviem si predstaviť anime , ktoré by SnM zobralo titul anime roka 2008. (30.04.2008)

Seirei no moribito je anime, u kterého mne nevýslovně mrzí nedotažený scénář, protože v kontrasu k němu je fikční svět, ve kterém se příběh odehrává, dosti propracovaný a je vymyšlený věrohodně (pravděpodobně je to dáno povoláním autorky knižní předlohy). Právě proto jsou ale vidět určité nelogičností či stěží uvěřitelné náhody v této seriálové adaptaci, na kterou již autorka neměla vliv. I sám Kamijama napsal scénář jen k několika epizodám a je to znát. Stejnou měrou mě rozčilovaly vatové díly (fillery), protože autoři seriálu museli využít sezónní 26 dílné řady a pochopitelně ředit děj. Tomuto seriálu by proto prospělo, kdyby byl alespoň o polovičku kratší nebo byl převedený do filmu. Už vzhledem ke svému zpracování, které je vysoce nadstandardní a někdy jsem skoro zapomínal, že sleduji obyčejný seriál (hlavně kresba krajiny a potom profesionální Kawaiův hudbní doprovod). Celkově tedy za *** s tím, skutečná kvalita kolísá mezi ** a ****. (26.02.2008)

Kenji Kamiyama se po kyberpunkových, filosofických (a skvělých :-)) Kôkaku kidôtai pustil do něčeho úplně odlišného a vychází mu to parádně. Místo budoucnosti nacpané technikou se seriál odehrává v době, kde nejlepšími zbraněmi byly meče a luky. Zatím jsem shlídl jenom prvních pár dílů, ale už z těch můžu říct, že je to jedno z nejlépe nakreslených anime jaké jsem kdy viděl. Krásná hudba je samozřejmostí a jediné co mi tentokrát moc nesedí jsou písničky v openingu a endingu. (27.10.2007)