Síla slova

Washington coby režisér docela obstál, a to snad zejména díky tomu, že jeho film se ani v nejmenším nesnaží vybočit ze zavedených postupů. Je to tuctový, hezký film o hezkých lidech bojujících proti nespravedlnosti. --- Mě tyhle filmy o diskriminaci černochů často vybízejí ke srovnání s bolševickým režimem, který jsem zažil. Slovo "totalitní" je zřejmě důležité; v Americe diskriminace existovala a byla sprostá, jenže Amerika nebyla totalitní, takže všechny ty bariéry byly jaksi děravé. U nás nebylo možné byť na periferii provozovat činnost, která úplně neladila s vládnoucí ideologií, v Americe člověk narážel na odpor, ale nějaké cestičky přecejen existovaly. --- Tenhle rozdíl se mně týkal velmi osobně, protože já jsem coby mládenec vnímal život v komunismu jako naprosto bezvýchodný a jedinou volbou pro mě byla emigrace. Kdybych měl ty šance jako měli oni černoši, určitě bych bojoval... Celkem mě mrzí, jak rychle tyhle historické zkušenosti z paměti nejen mladých lidí vyprchávají. Zase už by rádi stát, který všechny díry utěsní a zajistí všem bez výjimky jakési jistoty. Ukazuje se, že dáte-li otrokům demokratická práva, zvolí si otroctví. Ostatně i mezi americkými černochy někdejší étos boje za svobodu zdegeneroval v nárok na sociální dávky. (17.05.2016)

Není to špatný film, Denzel ale bohužel sklouzl místy k patosu, přijde mi, že se trochu podbízí a zneužívá lehce černošské téma, které je pochopitelně sázkou na jistotu, kdo by se odvážil kritizovat černošského režiséra točícího film o boji za práva černochů, snad to nezní rasisticky, já mám stejné názory jako režisér, ale takhle to na mě bohužel působlo, navíc trochu přepálil stopáž. (11.01.2009)

Scénář: Robert Eisele .. Perfektní odsýpající dvouhodinovka neznámého amerického dějepisu. Další střípek z dějin amerického začleňování černochů do společnosti, tentokrát z doby, kdy otrokářství dávno pominulo, ale nerovný přístup ohledně lidských práv pokračuje nadále. Tah na bránu je zcela evidentní, ale je podán přesvědčivě, zručně, byť zaručeně líbivou formou. Denzel Washington jako režisér vsadil na osvědčené schéma vyprávění s jasným tahem na bránu, který klopýtá přes tu emocionálně, tu dramaticky zabarvenou překážku. Přesto je jeho ruka režiséra pevná a nesklouzne do vyloženého kýče. Pomáhá mu silné téma a výborné herecké výkony. Sám jim stojí v čele, kdy svému mentorskému učiteli dodává své nezaměnitelné osobní kouzlo a razanci. Přehlédnout nelze ani duo Whitekar Denzel - Whitekar Forest ___ Přesně takový film bych pouštěl romské menšině jako důkaz, že cesta k začlenění do společnosti existuje a nevede přes nataženou ruku pro sociální dávky. (17.01.2008)

Tak tohle Washingtonovi nežeru a nevěřícně kroutím hlavou. TAK výborný a inteligentní herec, s TAKOVOU skupinou výborných kolegů, s TAK silným tématem nakonec zplodí tuctové, předvídatelné a unylé americké drámo. Což o to, natočeno to je hezky, vizuálně i zvukově to ladí, dojem ale kazí ukecaný a - což je horší, protože se to onou ukecaností násobí - hloupý scénář a mizerní herci (Junior a slečna debatérka, jejíž výkon je opravdu trapný). Nemám rád filmy o tom, kterak hrdina jde do soutěže a po všemožných útrapách a strastech nakonec třímá zlatý pohár za potlesku nadšeného sálu, proto je mi líto, že režisér nabalil tuto tupou šablonu na vážné a kontroverzní téma. Nuda, nuda, šeď, šeď. (25.03.2008)

Kdyby to byl fiktivní příběh, asi bych Washingtonovi vyčetl opravdu těžce oldschoolové pojetí, minimální originalitu a slušnou dávku klišé. Podobných exemplářů spadajících do podžánru "inspirující učitel a jeho třída, která to díky němu dotáhne daleko" jsme už viděli opravdu mnoho. Jenže stejně jako v případě nedávného bratránka Debatérů, filmu Mezi řádky s Hillary Swank, zvyšuji ze solidních čtyř hvězdiček na opravdu dobrých pět díky tomu, že jak LaGravenese, tak Washington natočili příběh podle skutečných událostí, což jejich snímkům dodává jiný rozměr, protože je jasné, že v takovém případě nemají filmaři takový tvůrčí prostor, což znamená práci. O to víc Washingtona ctí, že se s poněkud provařeným tématem afroamerické emancipace vypořádal s takovou elegancí a profesionalitou. Poděkovat může i hereckému ansáblu, sám předvedl další bezchybný výkon, stejně jako můj oblíbenec Forest Whitaker a všichni diskutéři (snad kromě Whitakerova syna, ten mi byl od počátku do konce krajně nesympatický). (22.01.2008)