Zkažená mládež

Vypočítavý ťah na "šokujúcu" pointu (ináč prezradenú už v prvej scéne doma), ktorý má u diery akékoľvek motivácie a servíruje dve prázdne bezbranné trosky, v stáde značkových opíc s divokým mončičákom na čele. A vata je trochu kritiky konzumu. Jedná vec je neschopnosť nájsť východisko, druhá je stočiť sa denno-denne do klbka nechať sa kopať na 100+1 spôsobov. A to je cool, silné a efektné krmivo pre highlighty našej výpovede, povedal si Ilmar Raag a prešrouboval tým cely film. Pritom najpodstatnejšia odpoveď chýba. Kedy nastal zlom? Čo sa zmenilo za 7 dní okrem počtu modrín na Josefovom tele? Ťažko mu potom veriť, ťažko veriť komukoľvek z tej bandy okolo neho (jedno či doma, alebo v škole), ťažko veriť, že niekto pri rekonštrukcii skutočných udalostí nepoužil kalkulačku miesto mozgu. Taký Van Sant do toho dal aspoň trochu toho filmového umenia a nerobil z diváka hlupáka. Obrovské sklamanie. 40% (08.07.2008)

Dávám pět, protože mě to totálně smazalo a snímek budu mít v hlavě hodně dlouho. Přišlo mě však až příliš filmové chování okolí - otce, matky, učitelů, všeh spolužáků, jasně tam všude je třeba zaměřit v těchto případech svou pozornost a filmaři na to zjevně chtěli poukázat, ale nemuseli to až tak hrotit, divák není otec Josefa ani jedna z učitelek, aby mu nedocházeli věci. No toho kluka mě bylo líto a po události na pláži mě bylo jasný jak to skončí i když jen zhruba. Natočený je to skvěle, člověk má fakt pocit, že sleduje obrazový real. (01.08.2016)

Čtyři jen za to, že snímek svým způsobem opravdu může v několika případech ovlivnit šikanu na škole (která tu vždy byla, je, a bude). Dost tomu věřím a snílek nejsem. Představuji si, jak se na tento film ty rádobydrsné děti týrající své slabší spolužáky s posměchem a jiskřičkou v očích dívají, pak před koncem se jim u specifické scény udělá nevolno a možná se zastydí, a na samotném konci snímku jen civí s otevřenou pusou. A zamyslí se. To stačí. V tomto má Klass velké plus. Jinak mne ale velice zaráží údernost, spiknutí celé třídy proti dvěma hlavním obětem a hlavně nereálná zvířeckost ubližujících. Sám jsem se s něčím podobným setkal (jako nemálo lidí) - a přiznám, že na obou stranách barikády - a o dalších mnoha případech jsem četl, ale zde zrežírovaná agresivita byla přehnaná, dementní a fatální. Co mne zaskočilo je například absolutní nezájem ze strany dívek ve třídě. Takové ignorantské chování je snad ještě horší, než samotné ubližování a vysmívání se šikanovaným, a filmu jsem tedy neuvěřil, že se proti dění ohradila jedna jediná dívčina, a i ta nakonec umlkla. Mám-li si zkusit představit, že se toto opravdu může stát v tak vyhrocené formě jako v tomto estonském dramatu, pak to musí být opravdu nejextrémnější varianta šikany. Jenže co vlastně znamená šikana? Deviantní choutky dokázat si, že jsem silnější? Že jsem tak hloupý? Nebudu se dál vyjadřovat, protože mi jinak nedá odpoutat se od osobního zaujetí vůči problému, ale jedno vím jistě: Klass jako výchovný prostředek boduje, ovšem jako dramatický snímek nenechá jedno obočí nepozvednuté. (25.08.2009)

"Mám jít dovnitř nebo ven?" - "Ven." - "Díky." Nejlepší film o šikaně a šílených střelcích. Perfektní scénář (byť nerealisticky rvoucí události do jednoho jediného týdne), výborní herci. Fascinovala mě neschopnost učitelů rozeznat klasické příznaky šikany a bojovat s ní. Jako v momentě, kdy mi žák přijde do třídy bez bot a není schopen vysvětlit, proč je nemá, je vymalováno. A vyšetřovat to před celou třídou může jen totální blb. Jenže když většina učitelů přichází do třídy jen zasněně odpřednášet nebo znuděně oddrmolit to svoje... Při závěrečném masakru jsem se přistihl, že se bojím, aby hrdinům nikdo z těch hajzlů neutekl. (01.09.2009)

Bylo to celé nějaké černobílé a přihlouplé s prominutím. Pořád jsem se musel ptát: proč, proč a na konci PROČ? Když to jde mnohem snáz. Stačilo by si na jednoho, dva třídní prominenty počíhat k večeru až půjdou z party a železnou tyčí jim v kukle rozlámat pár kostí. A ne kvůli tomu střílet do děcek že jo.. Zasraný emáčci (23.07.2008)