Jako vzteklí psi

Woody si nasadil tupé, narazil Němčoura a šel čmuchat mezi selánku vysoké politiky, hrát karty s paničkami a mimochodem se zapletl do jedné vraždy. Pokud někdo miluje zbytečné filmy s oblíbenými herci. Tenhle kousek se 4 procentním bývalým Takovým normálním zabijákem by ho určitě neměl minout. Dvě hvěždy jako když vyšije. 40% (15.05.2017)

Vydržet prvních 20 minut tohoto filmu je úkol pro filmového masochistu, který se vyžívá v dialozích o ničem z prostředí společenské smetánky. Dále je to pak už o něco lepší, ale i tak jsou nosnou částí filmu především dialogy a herecké výkony. Celkové téma je v podstatě zpracované dosti nudným způsobem a takové je i hodnocení celého filmu. (09.08.2008)

přehršle dialogů je největším a prakticky jediným kamenem úrazu, jinak jde o celkem slušný snímek se skvělým!! harrelsonem, ostatní v jeho stínu však rovněž nehrají špatně, takže to i díky příjemné stopáži nakonec hezky uteče a za pár dnů na sebe stejně tak příjemně nechá zvolna zapomenout... průměrných 60% (08.11.2009)

Minimalistické drama o životem nalomených mužích na rozcestí. Myslím, že je to trefné vystižení povahy Schraderových filmů. Opsala jsem si jej od jiného recenzenta a sedí. Tento film navíc pohrává si s otázkou, co znamená mužství. Je to vmocilibost? Je to sebeglorifikace? Je to zaneprázdněnost věcmi veřejnými? Profesí Carterou je být Walker, nikoli Walker Texas Ranger, ale společník, manželkám mocných mužů, které jsou jaksi "mimo" provoz svých mužů, společník k hře, zdobení, konverzaci, a eventuálně i k alibi nebo sebeobětování. Walker přijímá jednu z Kristovských úloh - vzal na sebe hřích jiného. Jsem nadšena z tohoto filmu. (16.12.2022)

předně: není to thriller, ale klasické konverzační drama. Celkem obyčejný příběh je tu spíš jako záminka pro naznačení střetu několika "duchů doby" a pro vykreslení ospale povrchního světa, jehož typickým produktem je právě hrdina. Sebejistý, uhlazený, mírně aristokratický gay, který se zoufale snaží dodržovat všechny konvence (a proto se za svou orientaci cítí provinile) je tu konfrontován jednak se svým vyrovnanějším, moderně smýšlejícím partnerem, jednak s velmi nehezkými věcmi, který jeho svět drží v chodu, zajišťují jeho stabilitu. Taky zajímavá stylizace: formálně je film dost "retro", ale odehrává se v přítomnosti, tím je dosaženo dojmu světa, který žije mimo čas, sám pro sebe, jenom svým starým, spolehlivým povrchem. Pod ten se nedstaneme, protože tenhle způsob života a myšlení je nezničitelný, každý se nakonec vrátí do jeho objetí, než aby zbytečně dělal potíže. Dost zajímavé, bohužel Schrader víc myslí na to, jak výsledek učinit myšlenkově podnětným, než aby divákovi zprostředkoval uspokojivý zážitek. Je to na jednu stranu sympatické, na druhou stranu je výsledek odsouzený k relativnímu nezájmu, zapadá přinejlepším do kategire "zvláštních malých filmů". Ale asi mu to nevadí, když tak točí už třicet let. (24.06.2009)