Juno

Juno je ještě o prenatální nehtík provokativnější komedie než Zbouchnutá, kde sice rovněž padlo pár zmínek o potratu, hlavní hrdinka nicméně k celé záležitosti nepřistupovala s chladností ledovce. Stále se však nacházíme na území žánrovky pro masové publikum, čili ani ten největší cynik nezůstane cynikem do úplného konce a taky nějaká ta slza ukápne. Rád bych viděl „nekorektní“ verzi filmu, a nechť mi nikdo netvrdí, že neexistuje, neboť osoba jako Diablo Cody prostě nemohla napsat něco tak mírného. Tím zase nechci vzbudit přehnaná očekávání ze strany puritánů – postavy v Juno mluví ne vždy slušně o ne vždy slušných věcech, akorát dokáží výsledek zaobalit, aby vyzněl spíše roztomile než sprostě. Dobrých padesát procent výsledných kvalit filmu jde na konto Ellen Page, deset zaobstarává příjemný soundtrack a zbytek scénář, režie a ostatní herci. Ač na pár místech usiluje o kulantní prezentaci nějaké všepoplatné myšlenky (poslední, nejposlednější záběr je jednoduše kouzelný), těžko najít pro Juno vhodnější adjektivum než „milá“. Milá komedie o (svým způsobem) milé události a jejích následcích – jelikož jsem nečekal zázrak srovnatelný s neposkvrněným početím, nemám v tuto chvíli důvod nehýřit nadšením. 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Tommy987, Jordan, Mahalik, tangerine1 (16.10.2008)

Že se Juno veze na úspěchu Zbouchnuté? Kdeže. Tahle svěží komedie podává téma nečekaného těhotenství s odzbrojující lehkostí a sympatickou civilností. Lví podíl na přátelské atmosféře snímku patří úžasné Ellen Page, jejíž Juno představuje neodolatelný typ netuctové, vtipné holky se skvělým přístupem k životu. Juno není jen výplod fantazie Diablo Codyové, ale životná postava z masa a kostí, která za zvuků hravého soundtracku prožívá nechtěnou etapu života s nadhledem, cynickým humorem a bez mateřských pudů. Radost pohledět. (09.02.2008)

Režisér Jason Reitman pomalu pomaloučku míří do topky mých nejoblíbenějších režisérů, jelikož si po fenomenálním celovečerním debutu Děkujeme, že kouříte a před vizuálně uhrančivým a tak trochu podprahovým Lítám v tom posvítil na Juno, velmi netradiční a otevřený snímek o negativním fenoménu generace Y. Přitom ale zachoval všechny charakteristické aspekty svého tvůrčího stylu - jeho film je vizuálně atraktivní (v případě Lítám v tom bych použil až výraz uhrančivý) a velmi esteticky vyvedený, opět se velmi ostře vymezuje proti tzv. americkému snu a dost zjevně tento zažitý mýtus kritizuje, jeho filmy nejsou šokující, ale cynické a, vydělíme-li z úvahy jeho debut, opět jde o velmi netradiční romantickou komedii, v podstatě až její antitezi... Seznamte se, Jason Reitman, pohrobek nezávislého amerického filmu... (10.10.2011)

Tohle asi nebyl úplně film pro mě, možná sem si nejdřív měl přečíst o čem to vlastně je, ale nemůžu tomu upřit, že i tak mě to celkem vtáhlo a po počátečních rozpacích se mi to i líbilo. Velkou zásluhu na tom má samozřejmě výborná Ellen Page, i když sem jí teda občas nechápal a taky super soundtrack. Btw Ellen Page má v jednom pravdu - Dario Argento is so the ultimate master of horror. (09.02.2008)

Emocionálne nefunkčný pokus, čo sa týka môjho zážitku. Občasné nelogické chovanie sa postáv, a snaha režiséra vytvoriť niečo výnimočné - až priveľmi okate - ma vo výsledku vôbec nezaujalo. Silný námet, ktorý by bol mal pod inými umeleckými rukami určite potenciál stať sa nesmrteľnou klasikou v žánru komediálnej drámy. Ps: Spájanie žánrov komédia-dráma je z môjho uhlu pohľadu najväčšia výzva pre tvorcov vôbec. Je len málo fungujúcich filmových klenotov, ktoré to zvládajú. (27.11.2010)