Milionář z chatrče

Finálová otázka, či získa Slumdog Millionaire prestížneho Oscara, mátajúca mnohých, má pritom veľmi jednoduchú správnu odpoveď. Chcete aj napriek tomu možnosti? A) Áno B) Napovedia výsledky Zlatých Glóbusov C) Nie D) Nie je to dôležité, pretože skutočnú kvalitu filmu neurčuje Oscar ale čas a diváci. D je správne. Neodolateľný, hlboko ľudský príbeh, ktorý si vystačí bez akýchkoľvek celebrít, nenásilne dojímajúci a v súťažných prestrihoch napínavejší ako poniektoré thrillery, Oscara na docenenie svojich kvalít skutočne nepotrebuje. PS: Ale napriek tomu ho získal. (31.12.2008)

Nepřekvapuje mě to okamžité zařazení mezi nejlépe hodnocené filmy – podobné „hřejivé“ příběhy diváci rádi baští i s navijákem. Ostatně, i vynikající Forrest Gump a Vykoupení z Věznice Shawhank spadají do této kolonky. Zatímco však tyto filmy disponují neuvěřitelně silným dějem, Milionář z chatrče dostává z diváků sympatie lacinými triky. Pokud se o Marley a já říká, že poslední třetinou vydírá, Milionář z chatrče to dělá celou dobu. Jsou tu naprosto všechny ověřené ingredience – zlý bratr, vysněná „panenská“ dívka, cesta za snem, tragicky zemřelá matka, zlý muž ovládající dívku, neprávem obviněný hrdina atd.. Tunu klišé doplňuje řada logických chyb (Napřed se mučí před výslechem? Pauza na toaletu po zadání otázky?) a Boyle tak válcuje především formou, která sice filmu dodává potřebné tempo, současně ale podtrhuje jeho průměrnost. Když si totiž odmyslíme to filmařské dynamo, zůstane nám naprosto průměrný film, který by za jiných okolností skončil v propadlišti dějin. JENŽE je tam ta (pro Evropana i Američana) neokoukaná kulturní vložka, která tomu v očích diváků dodává hloubku (efekt je stejný jako u Zkrocené hory, kde tvůrci pro změnu využili téma homosexuality k získání sympatií). Američané MILUJÍ filmy o outsiderech, kteří prožívají "popelkovský příběh" menšin, takže Oscar nepřekvapuje. Takový Rocky nicméně s tématem outsidera operoval také a byl podstatně méně vykonstruovaný… (07.04.2009)

Kouzelnej film se strašně pěknou atmosférou, kterej zahřeje u srdce a pohladí po duši. Srovnání s Městem Bohů mi nepřijde zas až tak vhodné, ačkoliv se to logicky nabízí. City of God je totiž chladný a težkopádný konstrukt bez osobnosti, zato Slumdog Millionaire je divácky vděčnou hřejivou a hlavně svižnou pohádkou, která si nenese žádné velké poselství, ale o to je upřímnější. Že je Danny Boyle hračička a vizuální kouzelník dokázal už mnohokrát, a i nyní nabízí divákům dokonalé splynutí obrazu a hudby. V podstatě ve všech scénách, ke kterým hraje některá výraznější skladba, mi nezbylo nic jiného, než jen s obdivem civět na obrazovku a žasnout. Tolik nápadů a vychytávek se často nevidí. Na nejlepší film bych to letos sice nepasoval, ale režie by si ocenění stoprocentně zasloužila. (30.12.2008)

Danny Boyle se zbavil Alexe Garlanda a dotáhnul na Západ levnou pohádku, přesně dle bollywoodského mustru, které estetika špinavých slumů a hledání štěstí v něm, evidentně vynáší u publika jímavé chvilky, potlesky ve stoje a pozlacené sošky. Pardon, ale mě to zavání jako laciný kalkul, který nad vodou drží jenom fantastická pasáž s malými caparty, která je vtipná i smutná, a hlavně opravdová, což se o zbytku říci nedá. Ne že bych neoceňoval snahu, ale tenhle tah do branky pokryteckého světa jsem odzíval – vizuál jak z jednoho mexického výletu Tonyho Scotta a pořádná hudba (Boyleův trademark) vlastně taky nikde. Ale to všeobecné nadšení chápu, jen ho prostě nesdílím. (14.02.2009)

Místy sice trochu zmatené, přeskakující z děje do děje, z jednoho období do druhého, takže je potřeba se trochu víc soustředit, aby člověk objevil souvislosti, ale jinak dost dobré a zajímavé téma o chudém chlapci, který se dostal do soutěže a podařilo se mu nemožné. Ale po všem co prožil, kdo by mu to nepřál? (04.01.2009)