Paříž

43. MFF KV ... musim podekovat Rentovi, ktery me doporucil projekci toho filmu a tak jsem neotalel a hned druhy den jsem si jej naserviroval v rannich hodinach v hotelu Pupp. A musim rict ze Pariz se stala nejsilnejsim zazitkem z Karlovych Varu. Takze pokud mate zajem o odechovy pribeh, mozaiku nekolika osudu, ktere se propletaji v nadhernem meste tak vrele doporucuji. Pariz ukazuje zivot takovy jaky je, lide prozivaji sve radosti a strasti a vse je naredeno ve skvelem pomeru, takze z kina odchazite ve velmi dobrem rozpolozeni. Takze na co jeste cekate rychle do kina. (13.07.2008)

Klasický mozaikovitý film s více i méně zajímavými příběhy, výbornými hereckými výkony a řemeslnou režií. Bohužel ale někdy až moc řemeslnou. Film totiž na mě vůbec nedokázal přenést onu atmosféru Paříže a i díky pomalému tempu mi přišlo, že to celé směruje odnikud nikam. Ale své kvality to rozhodně má a jen díky výborným hercům se na to vyplatí kouknout. (15.11.2010)

Ne, tohle ne. Že Klapisch neumí vyprávět příběh, to už všichni víme. A jestli jsem dal Možná 3 hvězdičky, Erasmu dvě, tak tady nemůžu než dát jednu. Viděl někdo třeba Červený balónek? Nebo Můj strýček? Paříž mám rád, ale co za paskvil z ní zůstalo v tomto filmu, to jako když se člověk dívá na sice nádherné a úžasně barevné fotky v National Geographic, ale ten život za nimi, ta bída, není vidět.Asi jako v Bradburyho povídce Slunce a stín. Tahle Paříž v tomhle filmu jsou jen neživotné kulisy a v nich se odehrává cosi, co ani děj nemá, ani náladu. (07.04.2011)

Průměrný film, který zobrazuje život na základě prolínání dějových linií. V poslední době se tento styl stává oblíbený u mnoha filmařů, ale jen málokdo tomu umí dodat potřebný lesk a šťávu(jedničkou je bezesporu A.G.Iňárritu). Ve výsledku tedy film o ničem, Celkem nechápu čím si získal ve Varech tolik fanoušků.Jedinou záchranou filmu je J.Binoche. (02.08.2008)

Není to úplně typický příběh s proplétajícími osudy jednotlivých postav, kdy jeden krok ovlivní osud dalších, spíš se jedná vždy o letmé setkání na ulici, která ovlivní diváka a ne tu postavu. Paříž bych klidně označila za herečku ve vedlejší roli. No a jinak, co se týče otevřených konců, to je pro mě jako kobliha bez náplně. Ovšem v případě Paříže se do ní ráda zakousnu i kvůli velesympatické Juliette Binoche a Romainu Durisovi jako bývalého tanečníka. (30.01.2010)