Jak vycvičit draka

Velice vydařený, roztomilý a poměrně netradiční animák. Za animaci a vtípky si zaslouží to nejvyšší hodnocení. Ovšem děj by musel být nápaditější a hlavně ne tak předvídatelný, aby si tento animák zasloužil plný počet. Takže když to shrnu, je to určitě nadprůměrná animovaná podívaná o dracích a Vikinzích, ale k dokonalosti jí chybí lepší příběh. 80% (07.11.2010)

Přiznám se, že jsem zde kdysi měl dosti nenávistný komentář, ve kterém jsem do Draků nasypal co se do nich vešlo. Od jasné kopírky od Avatara, přes vykradenou hudební složku atd. Jenže člověk míní a život mění. Jak vycvičit draka, obstál ve zkoušce času. Krásné dobrodružství o klukovi, kterému dává přátelství s Drakem možnost vyspět. 80% (10.12.2019)

Já chci domů draka! Toho červenýho zubatýho s dlouhým krkem! Nebo možná i toho modrýho s nafouklou bradou. Nebo... Teď vážně, něco k věci - je to přímočaré a předvidatelné, ale také je to úžasné fantasy v prostředí vikingů (no řekněte, viděli jste už někdy pořádný film o vikinzích?) plné skvělých draků, výborné hudby Johna Powella (dobrodružná nádhera řízlá trochu skotskými a severskými motivy) a skvělých akčních scén. A to jsem to viděla "jen" ve 2D na počítači... (05.05.2010)

Na animáky jsem již poněkud odrostlejší, ale každou novou informaci vítám, takže nyní již vím, že k urovnání válečného konfliktu mezi Vikingy a Draky není třeba rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Stačí drakovi vyrobit náhradní kormidlo, přátelsky ho pošimrat na břiše, šibalsky se nechat profouknout planoucími nozdrami, osedlat ho a nejlepší juniorka kmene spontánně začne pomrkávat po rozestlaném lůžku. Příběh samotný je překvapivý asi jako přítomnost dárků pod vánočním stromkem, originality pobral asi jako mikina Abidas od žlutého kamaráda z tržnice a navíc si připadám poněkud zpátečnický, protože stále neuvažuji o možnosti zaparkovat draka ve své garáži. Přesto jsem se, Ódine a Thóre divte se, bavil o něco víc, než jsem ochoten přiznat. (24.01.2012)

Měřítkem filmu pro děti - ano, film, na který bych se s dětmi klidně vydal. Díky nepokleslému humoru, příjemnému příběhu a dialogům na úrovni celkem ideální rodinná záležitost (v tomto případě nejde o nikterak hanlivé označení, naopak), s ohledem na zaměření nemusí tolik vadit celkem neoriginální příběh a odhadnutelný vývoj. Sympzatické je, že hlavní hrdina není vůbec otravný jako ve většině současné produkce, když chce něco dělat podle sebe, tak o tom všude nekecá, ale opravdu pro to něco udělá a co oceňuju především, snaží se za svoje rozhodnutí nést odpovědnost. A překvapivě z boje nakonec nevyjde bez - prostě tak docela nevyjde. K tomu správně burácí soundtrack Johna Powella, který překonává většinu toho, co jeho kolegové tvoří pro hrané "blokbástry". Jen ten dojem, že dneska už v zájmu všeobecného blaha i šupinatá okřídlená nestvůra musí bejt vykreslená jako domácí mazlíček, zůstává. Kde jsou ty časy, kdy se v pohádkách utínaly hlavy sedmihlavým saním... Update po zhlédnutí druhého dílu: Protože jsem dvojce dal i přes četné výhrady čtyři hvězdné body, přidávám jedničce pátý, páč je objektivně lepší. (10.06.2011)