Pozemšťan

Veliké překvapení. Z tohoto filmu jsem opravdu unešen! Je výjimkou, aby se mi líbil film, který se odehrává celou dobu jen v jedné místnosti za účasti několika lidí. Vlastně znám jen jeden takový film, který si vystačil se třemi postavami a celý se odehrával v jednom motelovém pokoji. Ale tohle mne naprosto dostalo. Celý film se točí kolem zajímavé a na první pohled nereálné zápletky, kdy se jeden z mužů přizná, že žije už 14 000 let a kolegové ho zavalují mnoha otázkami, při kterých se až tají dech. Tvůrci se totiž nebáli jít i do náboženských témat a naprosto překopat legendu o Ježíšovi. Ale nechci spoilerovat, takže více neprozradím. Já jsem tedy na tu hru tvůrců přistoupil a film jsem sledoval se zatajeným dechem. Navíc ten závěr je velice zajímavý a já sám jsem byl velice překvapený, obzvláště těch posledních pár minut bylo hodně silných. Tenhle film si prostě hraje s tématem nesmrtelnosti, a mne to jako diváka bavilo. Něco takového, něco takhle originálního se opravdu jen tak nevidí. Film je zvládnut naprosto perfektně, a to jak po dějové stránce, kdy film nenechá diváka ani nadechnout, tak po stránce herecké, kdy hercům věříte naprosto vše. Tenhle film u mě jednoznačně aspiruje na nejoriginálnější film, který jsem letos viděl. Opravdu paráda a víc nemám, co dodat. Bez většího zavání uděluji pět hvězdiček. (11.12.2008)

"Myšlenka je větší pomník než katedrála." Cituji z filmu Kdo seje vítr. Myšlenka je to co je potřeba k vytvoření příběhu, ať už jde o film, rozhlasovou hru nebo knihu. Myšlenka o tom, jací jsme a jak přemýšlíme o věcech, nejlépe o takových, které jsou mimo naši dosavadní zkušenost. Od toho lidské myšlení je. Podstatné není věřit, podstatné je objevovat a porozumět, dělat závěry na základě už známého. A o tom je i Muž ze Země. Způsob reakce ostatních, jejich otázky a osobní postoje byly podle mě absolutně přesné. Cokoli navíc by jen rušilo, naopak když John mluví o ohni a je slyšet krb, je to naprosto krystalicky čisté. A pro Bixbyho asi věc, jak se rozloučit se světem. 4.10.2011 Věčnej život, věčná osamělost, věčná opuštěnost. Vzpomínky na minulost se postupně tříští do dílčích obrazů a vjemů, který sotva držej pohromadě. Mezi jednotlivejma zábleskama paměti se roztahuje tma, plameny vzpomínek se rozpadaj na menší ohně, pak na plamínky svíček. Dokáže člověk držet v hlavě dojmy ze zážitků, který mu dřív připadaly nesmazatelně vrytý do mozku? Spousta vjemů postupně upadne v zapomění, knot svíčky dohoří. Někdy ale třeba je možný nějakej plamen živit silou vůle, silou lásky. Když nic jinýho, vzpomínka mi musí zůstat. (14.06.2008)

Neskutečně promarněný námět ve zcela ideálně dostačujícím prostoru malé chaty. Jasně, dolů to táhnou herci i televizní look, ale už hodně filmů dokázalo, že dobrý scénář tohle nepotopí. Bohužel se zajímavě rozjetý film vydává nikam, potenciál naprosto nevyužívá a povrchně klouže po profláklých událostech používaje rétoriku a filosofickou hloubku pro třetí třídy. Film neví, co chce říct - má ve svém středu anomálii hodnou miliónu otázek, výběr desítek cest kudy se rozvinout a něco říct, jak přinutit diváky k zamyšlení a místo toho hodinu generuje hloupé otázky skrz své ještě hloupější postavy. Všechny charaktery jsou šablonovité k pláči a z dlouho očekávaného rozuzlení pro hollywoodského diváka by se člověk poblil. Takové konečné zabití všeho, co mohl film nabídnout (to, že se to nestalo, je jedno) je na odpad. (15.02.2012)

Spolu tam hrá 11 hercov, vrátane tých čo sa len mihnú, ale tento komorný film založený na dialógoch ma natoľko zaujal, že som sa neodtrhla od televízora. V žánri filmového sci-fi dosť netradičný počin, ale veľmi originálny aj svojou odvahou, najmä v čase, keď pri počutí slova sci-fi väčšina divákov očakáva akciu typu Transformers (o čom krásne vypovedá viacero komentárov :-). (16.02.2008)

Tento film vyvolává další spoustu existenciálních otázek, které by byly skvělým námětem pro sequel. Co kdyby byl ten náš Kromaňonec škaredý, nesympatický a totálně vypatlaný debil? Seděl by místo v honosném domě se skupinkou decentních intošů v nějaké zaplivané šestce bez obsluhy a líčil partičce horníků, jak tehdy šukal Věstonickou Venuši a ostatní by do mlžného oparu cigaretového kouře nadšeně oponovali, že takové kozy rozhodně neměla? Přešli by poté plynule k tomu, co za patoky se chlastaly za Piláta Ponského, což by nepochybně vyvolalo další palčivé otázky lidského blití či neblití? Co kdyby je následně nakrmil historkou, jak se jedno slunné dopoledne roku třiatřicet vypotácel s trojkou v žíle po celonoční kalbě z nějakého jerusalémského pajzlu, s opicí za krkem omylem zabloudil na Golgotu, kde se ho nějaký posraný centurion snažil legitimovat a když ho poslal do tyče, měli jak na sviňu Římani na skladě párek hranolů 10x10 a roztomilou sadu patnácticentimetrových hřebíků? Chtěli by hned jeho kumpáni k Vánocům nová játra, nebo by ho nutili chodit po rozlitém pivu, aby byla legrace? Byli by vyslyšeni, kdyby Budha nepořádal ty survival kurzy? No, snad se to někdy dozvíme! (26.11.2010)