Premiéra

Velmi silný, pomalu vyprávěný příběh jedné životní krize, kde díky stylu vyprávění má divák postupem času dojem, jak by se psychycky rozkládal spolu s hlavní předatavitelkou (mimochodem,perfektně odehranou). "Divadelní" scény jsou do jedné fascinující a když režisér donutí doklopítat herečku (opilou jako nikdy předtím) na scénu, kde jí nic netušící obecenstvo přivítá potleskem, tak každému divákovi, kterému ještě zbyla nějaká sebeúcta prostě musí spadnou čelist. (07.07.2004)

Psychologická dráma z divadelného prostredia o úspešnej herečke, ktorá má problém naplno sa zžiť s postavou vyšším vekom zužovanej ženy. A o skupinke ľudí, ktorí s ňou na príslušnej hre spolupracujú. Režisér a scenárista John Cassavetes je teatrálny, obrazovo jednoduchý. Charaktery postáv koncipuje s prehľadom a veľa čerpá z farieb interiérov, v ktorých sa film odohráva. Srdcom filmu je bravúrny herecký výkon Geny Rowlands, vďaka ktorému je doslova fetišistickým potešením, voyeuristicky sa piplať v komplikovanom duševnom i psychickom rozpoložení jej postavy. Psychologický majsterštyk pre milovníkov filmu a divadla! (06.07.2004)

Cassavetes skvěle pracuje s divákem. Díky proplétání skutečného života hlavní postavy s rolí, již má ztvárnit, která ji psychicky ničí a které se snaží bránit, jsme pomocí sledu reálných divadelních představení, zkoušek a náhledů do osobního života stárnoucí herečky neustále udržování v napětí, při kterém se (v mém případě bez dechu) snažíme rozpoznat, kdo k nám vlastně promlouvá. Skutečná žena-herečka, která se snaží po svém vypořádat s postavou, kterou má zahrát a tím se vyrovnat i sama se sebou? Nebo jsou to v tu chvíli jen předepsaná slova jejího partu (a kterými by mimochodem mohla promlouvat autorka samotné hry - též stárnoucí žena)? Jedná se o okamžitou improvizaci, nebo o nacvičená slova? I když závěr není tak kataklyzmatický, jako předchozí skoro dvě a půl drásající hodiny, přesto si Cassavetes režisér i herec a Gena Rowlands zaslouží maximum. (10.06.2013)

„Já už nejsem já... Někdo se tu za nás vydává!“  Takové přehoupnutí do vtipné komediální smršti v poslední dvacetiminutovce bych po víc než dvou hodinách totálně psycho dramatu rozhodně nečekal. Stejně tak, že se nakonec víckrát zasměji i díky přispění samotného pana režiséra v akci na jevišti... :) John Cassavetes natočil v Premiéře dost neotřelý snímek, který se točí kolem divadla, často se i odehrává na jevišti před živými diváky a také vyloženě evokuje divadelnou či televizní inscenaci, zároveň si však zachovává nezaměnitelný styl vycházející z nezávislé filmařiny a civilního herectví. Díky evokaci divadla pak Premiéře určitě snadněji odpustím i trochu neuvěřitelný happy-endový zvrat (na který tu upozorňuje více komentujících) z úplného dna v podobě deprese a fyzické nevolnosti až k improvizačnímu mistrovství. Byl jsem připraven na šíleně depresivní bizár, pravdou však je, že jsem zůstal od počátku přikován k sledování peripetií stárnoucí herečky a děj plný divadelních výstupů během početných zkoušek a představení mě napínal a často i fascinoval. Gena Rowlands v hlavní roli podala famózní výkon, kdy v postavě divadelní herečky prochází množstvím protichodných psychických stavů a zároveň se obratně pohybuje mezi hysterickým teatrálním afektem (v rámci postavy z jeviště funkčně přítomným) a krásně čistým civilním výkonem. Klobouk dolů. Cassavetesova Premiéra mi hodně sedla, ač v některých záběrech ve druhé polovině jsem se nevyhl pocitu nataženosti a asi bych očekával silnější závěr. [85%] (21.07.2023)

Nekorunovaný král americké nezávislé scény John Cassavetes dává nahlédnout do nitra persony stárnoucí divadelní herečky, jež nemusí bojovat s jakýmikoliv vnitřními démony, ale se sebou samotnou. A má to 144 minut, takže pokud nemáte předem pocit, že téma je něco pro vás, raději od Premiéry ruce pryč. [KVIFF 2022] (23.07.2022)