Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Umenie plakať
Režie:
Peter Schønau FogScénář:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrají:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (více)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (125)
Tenhle snímek mě zasál mnohem méně než by si téma zasluhovalo. Nejslinějším momentem je snad jízda na kolečku... ()
Krajne nepríjemný náhľad do mikrosveta jednej rodiny, kde je "dobrým" zvykom neliečiť vážne duševné poruchy , ktoré postupne dokážu urobiť peklo zo života niekoľkým generáciám. Zvláštne pojatie príbehu očami malého chlapca (ktorý ma celý čas nesmierne iritoval akýmsi neuveriteľne "naivným manipulátorstvom") s výborným hereckým výkonom tohto detského predstaviteľa. Film dokáže naprosto bezpečne znechutiť, vyvolať paletu nepríjemných emócií od ľútosti po chuť niekomu poriadne fyzicky ublížiť (otcovi rodiny) aj keď je jasné, že to je duševne chorá osoba. No nič príjemné, každopádne svojim spôsobom výborný film. Fuj. ()
To musím vidět znovu! Rodinné drama, jakých moc neuvidíte, paráda - sever mě opět nezklamal. Otec, jakého by jeden pohledal a perfektní vykreslení té klasické dětské oddanosti - zde naprosto nesmyslné. Ale ono to tak bohužel bývá, čím víc vás rodič odstrkuje, tím víc se mu snaží děcko přiblížit, potěšit ho. Hm. ()
Tezka depka! Tohle Danove umeji snad jak nikdo jiny na svete. Od zacatku do konce filmu me mrazilo, herecke vykony vynikajici. Velmi silny zazitek. ()
Místy drama, místy černá komedie, místy psycho. Drsný příběh o jedné rodině, pedofilním otci a ditěti, které nechce zůstat samo. ()
Film, tak dobrý a typický pre nezávislú škandinávsku kinematografiu.Smutné dielo,v ktorom s hlavným hrdinom nezdieľame jeho pocity a je v kontraste s detským dospievaním,kde city dieťaťa sú mrazivo-horko komické aj dojemné.Ako vytesané a zaradené do hnutia Dogmy 95.Na úplnú spokojnosť,ale postráda väčšie ,emotívnejšie finále,ktoré aj v tak tichom filme tento akcept postrádal.4,5* ()
Tak tohle jsou Johannesenovi. Tady dcerka zrovna dospívá a občas takhle taťuldu utěšuje rukou, synáček je ještě malej a tak co se mu řekne to vybleje a ne vždy se to hodí. Tatínek je tak trochu úchylný prase co pořád bulí jak ukvyčená coura. No a maminka se zase naládovala práškama na spaní a tak jí už nic nezajímá. Prostě prototyp spokojené rodiny minulých let. Nesmí chybět pořádnej doktor, jenž všechno vyřeší klystýrem a hromada pohřbů. Ale to jen tak okrajově na zlepšení nálady. ()
Precizní portrét šulibrka nejhoršího kalibru. Kvalita na odpudivé téma. Schopnost některých dospělých, jak ubližovat dětem, je, zdá se, naprosto bezbřehá. Jasně, byl to film, to ale neznamená, že to bylo sci-fi. V tomto ohledu si nedělám žádné iluze. ()
už dlouho si žádný film nezarával s mýma emocema jako tento.. pro mě velký zážitek, kdy jsem v kině málem sledoval titulky až do konce.. ()
Škoda několika logických zvláštností a občasné zkratkovitosti, jinak mohlo vzniknout drama lepší než Rodinná slavnost. Velice drsný a krutý film. Jak už se tak nějak od Dánů čeká... ()
Spôsob, akým sa pristupuje k postupnému rozprávaniu príbehu je priam dokonalý. Źivot v dezolátskej rodine pohľadom 12 ročného chlapca je vykreslený geniálne. Bizarné situácie, čierny humor, no napokon aj apatia okolia k stelesnenému ľudskému zlu sú namixované veľmi dobre. No ako fanúšik dánskej kinematografie som už videl iks podobných ťaživých príbehov a tak ma to až na päť hviezd neohúrilo. ()
Tak toto je hodné zvláštní film. Hodně drsný, hodně zvrácený, hodně se pláče. Naprostá černočerná komedie, kde jse místy zhnuseni a za pár chvil se smějete. Rozhodně jsem se nenudil, ten film prostě nejde brát tak vážně jak se tváří. Dánové jsou blázni jako všechny severské země a jejich filmy jsou hodně zvláštní, takové jiné. Každopádně Ukrutně šťastni jsou o třídu výše. ()
Film s tak závažným (a bohužel neustále aktuálním) tématem a přitom jemný, citlivý, vtipný.. Jemný - vše sledováno nevinnýma očima nejmladšího z rodiny. Citlivý - vše je zasazeno do prostředí ve kterém pochopíte krutou podstatu toho všeho (vše v rámci rodiny, vše v rámci svých blízkých od kterých není úniku). Vtipný - aniž by si z něčeho utahoval či někoho zesměšňoval, či situaci zlehčoval. Herci do svých rolí vybraní skvěle: Malý hrdina, který by rád všechno pobral, ale není to možné, sestra s dětstkým obličejem ale předčasně zestárlýma očima, matka, která se snaží nevidět neslyšet a držet rodinu pod pokličkou... a konečně otec - esence slabošství, sebelítosti a diktátu... Výborný film. ()
Umění plakat je černá komedie bez jakýchkoli komediálních prvků. A víc nevím, co o tom psát. Na jedné straně nadšení, na druhé odpor. Ale díky za takové filmy. ()
Zvláštně ztvárněné, hodně své, v ničem kopírující. Atmosféra hustá tak, že by se dala krájet. Jednotlivé postavy ve své podstatě mimo normál, chyběl tam cit. Morbidní byly okamžiky pohřebních proslovů, které rozplakaly i ty neotrlejší. Příběh z pohledu mladého dítěte, které podstatu věcí chápe po svém a pod vlivem vlastního otce, který zneužívá svou dceru, jeho sestru. Úsilí, s jakým jí posílá k otci, aby přestal plakat a byl zase šťastný. A neváhá se obětovat, když to sestra pro něj z nepochopitelných důvodů odmítá. Ale i u tak malého dítěte dochází k významnému posunu, kdy mu věci docházejí. Nejhrozivější na tom je, že rodina tuto nechutnost tutlá před okolím. Matka si bere prášky na noc, otec odchází plakat na obývákový gauč a hrozí sebevraždou. Manipuluje se svým okolím chladnokrevně a chová se jak největší slaboch, se kterým je mít třeba soucit. Herci-neherci velmi dobří, hlavní hrdina -obrýlený klučina budí dojem rozumbrady, ale jeho výraz s polootevřenými ústy ho vrací do jeho věkové skupiny. Občas se choval jako nepřející kruťas. ()
Divný film, no v dobrom zmysle slova. So škandinávskou filmografiou mám takmer nulové skúsenosti, ale toto som určite nečakal. Nečakal som to, že tak, ako v jednej scéne dokáže film navnadiť nie práve najpozitívnejšie, tak v ďalšej dokáže rozosmiať, a to dosť zvráteným spôsobom. Hlavne preto patrí filmu výrazne nadpriemerné hodnotenie, i keď nejaký dlhodobejší účinok na mňa nemá. ()
Umění plakat ve mně zanechalo zmatek a rozporuplnost.Žánrově snad nezařaditelný film,a to kvůli silným náladovým výkymům; chvilkama až groteskně sžíravá fraška,v jiných momentech metafyzická tíha jako z knih Sørena Kierkegaarda,Dánové holt jsou trochu jinačí.Ta žánrová roztříštěnost filmu škodí.Film je DOBRÝ,to jo,ale není to přesně to,čeho režisér mohl dosáhnout.Možná bych ten film měl raději jako průměrnou tragikomedii či průměrné psychlogizující drama,takhle mám od všeho trochu a ani ne pořádně. ()
približne do polovice by som tento film zaradil medzi tragikomédiu. počínanie toho večne urevaného mliekára, ktorý sa odbavoval smútočnými prejavmi na pohreboch, či epizóda s jeho hypochondrickou sestrou mi pripadali ako výborný čierny humor. keď však neštastného otca večne sa vyhrážajúceho samovraždou začne "utešovať" dcéra a nakoniec aj syn, v scéne tak nechutnej a zvrátenej, že to ani nedokážem napísať, a to za asistencie matkinej ignoracie či mlčiaceho staršieho syna, všetka ľútosť nad tým úbožiakom končí a každý si želá, kde má tento človek skončiť. v pekle. ()
To bylo strašný...a konec? Ne ne, neradostný, žádná naděje, jak tu kdosi píše. Film? V ději se posouvají tvůrci docela rychle, jsou srozumitelní, možná až příliš. O to méně je tu pak prostor pro vlastní emoce, jako by bylo potřeba všechno rychle odvyprávět - a pryč od toho. A nedivím se. Taky tu někteří uživatelé píší, že je to chladné nebo nevýrazné. Vážně? Jaké by to mělo být? Bylo to drsné, tísnivé a depresivní. Z toho prostě vřelost dýchat nemůže a snaha šokovat, o to tu opravdu nejde a jsem za to ráda. Přístup k této látce je možná více než vhodný. ()
tatínek má trošku deprese, chtělo by to nějak ho rozveselit...tak proč mu nestrčit do postele vlastní děti? těžká skandinávská rodinná pohoda. ()