Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Umenie plakať
Režie:
Peter Schønau FogScénář:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrají:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (více)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (125)
Je mi líto, ale nemohu tento film ohodnotit více hvězdičkami, protože se mi moc nelíbil. Chápu, že dává divákovi nahlédnout do závažné problematiky, ale dívat se 106 minut na ufňukaného otce – na jedné straně „bačkoru“ a na druhé zlostného cholerika, kterému není stydno využívat dceru k vlastnímu sexuálnímu ukojení – mi připadlo nezáživné. Celý děj mi připadal silně nereálný. Velmi pochybná byla úloha domácího lékaře. Myslím si, že jako odborník mohl a měl spolehlivě rozpoznat, koho a jak je potřeba v rodině léčit! Jediné, co mohu kladně ohodnotit, byla perfektně zpracovaná bezelstná Allanova naivita. (Čtvrtek 29.07.2010) ()
Příběh rodiny terorizované otcem. Na každý nesouhlas či odpor otec reaguje hysterickým, uplakaným a sebelítostivým výstupem, který nelze zastavit jinak, než že mu ostatní ve všem vyhoví. --- Náhodou vím docela dobře, jak taková osoba dokáže svým blízkým zruinovat život. Bylo by, myslím, omylem představovat si, že tento muž a jemu podobní pouze hrají komedii a manipulují. Oni opravdově trpí. Jsou nemocní. --- Pochybuji o možnosti takovou duševní poruchu léčit. Vůbec mě nepřekvapuje, že nikdo z rodiny nepromluvil a nikdo ze sousedů si nevšiml. To je pravidlem. Zejména nešťastné a ubrečené matky jsou dobře chráněné - pokud nekradou, nefetují a děti nejeví zřejmé znaky fyzického týrání, nikdo jim děti nevezme. --- Tento příběh je velmi dobrý a všichni herci, včetně dětských, jsou naprosto báječní. Oceňuji i delikátní dávku černého humoru. Ale mohlo by to být ještě lepší. Myslím: horší. Zde tyran přešlápl a narazil, takže vyústění je přece jen nadějné. Já být autorem, byl bych méně milosrdný. Nejhroznějším a nejběžnějším rysem těchto situací totiž bývá, že nikdy nevyvrcholí, jen plynou, nekonečně a beznadějně. ()
Už dlouho se mi nestalo, abych při sledování filmu cítil takovou nenávist k jedné z postav. A přitom to může vypadat jako film s poněkud drsnějším humorem (komentáře malého kluka). Jenže ono jde o mnohem víc. Měl jsem toho až po krk, a přesto jsem pořád koukal se skřípajícími zuby a chutí zabíjet. Velmi dobře natočené a zahrané. ()
Zajímavé a nechutné. ()
Sebelítost sama o sobě je jedna z nejhorších vlastností, kterou můžete dostat do vínku. Ochromuje ducha, pomalu vás odcizuje od okolí a nakonec vás nechá samotné a v očích všech ostatních navždy ponechané jako slabou karikaturu člověka. Citové vydírání tak, jak ho v celé své ohavnosti představuje Umění plakat je jeho nejobludnějším projevem, jaký jsem měl tu příležitost poznat. Nebylo příjemné to sledovat. Postavy můžete litovat, považovat je za oběti čehokoliv, co vás jako omluva momentálně uspokojí, ale spíše je budete nenávidět. Protože snad každý, koho v tomto snímku uvidíte, nese část viny. Za to co udělali nebo za to co neudělali. Nečekejte žádné dramatické scény nebo velké zvraty. Nic není zveličováno, nic tu není pouze na efekt. Kamera jako by byla pouze svědkem všeho toho svinstva. // 65% ()
Takovouhle koncentraci citovýho vydírání, to jsem teda snad ještě neviděla - a že už jsem toho viděla... Tatík Johanssen rozhodně aspiruje za jednoho z nejodpudivějších šmejdů v historii filmu, o toho bych si fakt ani to kolo neopřela. A mimochodem, neřekla bych, že cílem filmu je diváka rozplakat (mě teda spíš permanentně rozčiloval), takže není divu, že to na Malarkeyho nezafungovalo. Možná by spíš někdy stálo za to se zamyslet, jestli ten milej mlíkař od sousedů náhodou není tak trochu svině, která si vynucuje pozornost okolí tím, že neustále staví na odiv, jak to má těžký - a ony výčitky svědomí a soucit (no a tatínkovy ručičky) udělají zbytek. Je to neskutečná soda - to, jak matka o všem ví, ale nechce to řešit, jak to dcera nenávidí, ale nemůže utýct, a jak malej brácha, kterej působí jako malá bestie ve zločinným společní s otcem, je ve skutečnosti jenom loutka, která nechápe, co se děje, ale udělá cokoli, jen aby byl tatíček spokojenej. Jak celý okolí nic nevidí a policajt pak taťku plácá po rameni, že je chudák, když ho někdo obviňuje z prznění vlastní dcery. Bože, jak mě to vytáčelo! Konec mě pramálo uspokojil, ráda bych tu lidskou svini viděla viset za uši v průvanu. Ale to jsou holt seveřani, přece nám neposkytnou pocit útěchy! Jestli máte aspoň trochu rádi severskou psychologickou masáž a nebojíte se vidět i to hnusný ve světě ve zdejším, chutě do toho! ()
Taky se to mohlo jmenovat: Zrůda,Pokrytci a Já. ()
Ani neviem ako to nazvať, asi jedine tragikomédia. Ten odľahčený štýl, ktorým celý príbeh rozprával malý Allan, tomu dodával dávku akejsi ironickej naivity. Ale jadro príbehu bolo vlastne dosť smutné, alebo lepšie povedané nechutné. Keď sa to tak globálne vezme, tak ten film vlastne plný vypočítavosti, manipulácie, pomsty, nechutnosti, zneužívania, depresie, ignorácie, šialenstva a najmä plaču. Pochybujem, že ten ich otec mal vôbec nejaké svedomie - alebo ak aj áno, tak ho vedel poriadne ignorovať. Vo mne to vyvolalo fakt rozporuplné pocity, aj keď prevažuje tá znechutenosť. Ale ten štýl akým to bolo podané (pohľadom 11-ročného Allana) sa mi celkom pozdával a keďže nechápal "dospelácke veci", tak to prežíval trochu s odľahčeným dojmom. ()
Zajímavosti: Film musel být pro dánské diváky otitulkovaný. Byl totiž natočen v jižním Jutsku, pouhý kilometr od hranic s Německem, kde se mluví dialektem, který je pro Dány z jiných částí země téměř nesrozumitelný. [--] Děti, které ve filmu hrály, z této oblasti pocházejí, ale Jesper Asholt v roli otce si své repliky musel nejdříve naposlouchat a teprve pak se podle toho učit. [--] Režisér Peter Schønau Fog studoval v Praze na FAMU. [--] Umění plakat dostalo Cenu skandinávské rady (Nordic Council Prize) za nejlepší skandinávský film roku. ()
Postava otce je zcela zasadni role pro cely film a nejeden divak si po zhlednuti musi rict, ze takoveho zmrda uz dlouho nevidel... ()
Fuj tajbl! Když vás film donutí usmívat se nad bizarností zobrazených situací a vlastně celého příběhu, z jakého by se vám udělalo normálně špatně od žaludku, je to něco úplně jiného, než se otevřeně chechtat černému humoru. Nad Uměním plakat se plakat nedá, stejně jako se nedá smát. Dá se opravdu jen usmívat a cítit se divně. Raději budu plakat nad rozlitým mlékem nebo se chechtat nad mlékařem Danem z Red Meatu, protože nad takovým vpravdě černým humorem má aspoň člověk nadhled. Tady se mi to sakra nějak nedaří. ()
Film, který se musí člověku rozležet v hlavě, než o něm vůbec něco napíše... ()
Další skvělý film z Dánska. Tradičně perfektní scénář a herci, dobrá byla i hudba a na výbornou se povedla režie. Jen finále mohlo být víc emotivní (jako např. v norském Polibku zimy), ale i tak má ode mě film 4,5* a doufám že Peter Schønau Fog ještě natočí nějaký další film. ()
Kdyby film končil při tom, jak se otec oběšuje a umírá před zraky Allana, tak bych asi dával pět. Takhle jsem musel dalších deset minut čekat na pěkně nudný rozřešení. Obdivovat obrazovou stránku, byť moc krásnou, je podle mě zbytečný- neni to snad pro seveřany rutina? Kdyby tohle natočil Lars, bylo by to asi pěkný psycho, takhle to byly takový dánský Příběhy obyčejného šílenství - a vlastně mi to ani nevadí. Dobrý výběr herců a super hudba z toho dělají příjemný zážitek. ()
Seversky chladné. Lidsky nechutné. Hezky zpracované. 106 minut filmové bašty. ()
Tak tenhle film mě především zaskočil svou krutostí a syrovostí. Nevím, jestli tak působí i na ostatní, ale po zhlédnutí ve mně zůstal pocit, který se těžko vysvětluje, možná je to spíš směs pocitů, beznaděj, rozhořčení, znechucení, lítost... Morbidnost některých scén je opravdu zarážející, nemůžu ale tvrdit, že se mi film nelíbil, naopak, zasáhl mě, ale na pět * to není, možná právě proto, že mě tak dostal... Allan mi přišel, možná nechtěně cynický, místy bezcitný vůči ostatním, ale zase milující ve vztahu k otci? Jak moc je asi frustující, když někoho chcete vystrašit k smrti a on se začne smát? Zadostiučiněním pak ale určitě je, když se dotyčný usměje k smrti... ()
Člověku se ta příbuznost s některými pod nehty lezoucími díly Larse von Triera hned nevybaví, ale je tam... Jen tenhle film mi přišel i ve své brutalitě o dost něžnější. A v tom je možná celá jeho síla - v té absurdnosti, jak jemně a svým způsobem nevinně vypráví o (pro většinu z nás) nevydýchatelných situacích, jako by se snad ani nic nepřirozeného nedělo... Ale překvapilo mě, že je možné se ve vší té bezmoci a šílenství i sem tam pousmát, aniž by to snižovalo závažnost tématu... Scéna s věšejícím se otcem-prevítem neměla chybu :-) ()
Odporne napísaná dráma so skvelým hereckými výkonmi, s krásnou hudbou a dosť chladným a skrytým, ale mierne povzbudzujúcim úsmevom. Naivný pohľad chlapca na svet a jeho spôsob podania príbehu mnohokrát napomohlo k odľahčeniu nepríjemného a hnusného príbehu, ale naštastie záver priniesol aj trochu svetielka do tejto zvrátenej rodinky. ()
Po dlouhém čase dánský film, který mě nebavil, (v tomto případě ani nerozbrečel, i když se tam jinak brečelo závodně) a tak jsem tuto frustrující zvrácenost dokoukal jen z úcty k jinak výborné dánské kinematografii. ()
Fúúúha, tak toto je silné kafé... Film, ktorý zobrazuje veľmi nepríjemné veci, ktoré sa môžu deťom stať, podané práve detskými očami... no proste sila. Dal by som okamžite 5*, ale nestihol som začiatok, tak si tu jednu * odložím na ďalšie zhliadnutie... :o) ()