Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Umenie plakať
Režie:
Peter Schønau FogScénář:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrají:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (více)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (125)
čierno komedialna drama, alebo humorne podane vazne temy ()
tak drsny film som dlho nevidel, pri niektorych scenach som sa pousmial a niekedy az zasmial ale najsmutnejsie na tom bolo ze to boli tie najbolestnejsie a najdrsnejsie sceny ()
Z tohoto snímku mám smíšené pocity... je to první film, ve kterém jsem měl během filmu rozptyl v hodnocení 1 až 4 hvězdičky. čekal jsem asi víc citlivý film, místo toho se mi dostalo zvrácenosti až absurdity. Závěr filmu je velmi dobře ztvárněný. Nejsilnější moment: scéna s kolečkem. ()
Film o lidské beznaději očima malého chlapce. Otec má rodinu pod palcem tím nejvíce negativním způsobem, jak je to možné. Malý hrdina nechápe, matka dělá, že nevidí, starší bratr vidí, ale nic se stavem věci nedělá. A tak je malá Sanne obětí a nemá šanci s tím cokoliv udělat. Hlavním strůjcem zla sice je otec, ale ve filmu je krásně zobrazeno, jak každý má svůj díl viny. A slabošská matka, která se vzdá svého dítěte kvůli nechutnému dobytku, má ten díl viny největší. Pěkná vizuální stránka, decentní hudba v pozadí - sice jsem čekal něco jiného, přesto se mi ale film líbil. Protože rozebírá závažné téma. ()
Hodně drsné,syrové a smutné,i když tam bylo i pár úsměvných věcí.Rozhodně takové snímky ale nechci vídat často! ()
4,5* ()
padla tu srovnání s jinými filmy jako prolomit vlny a rodinnou oslavou. to myslím trochu kulhá. tenhle film jsem aspoň teda já takhle silně emocionálně neprožíval. s žádnou postavou jsem se opravdu neztotožňoval, spíš mně všechny byly trochu protivný. všichni (!) byli opravdu dosti pokřivení..... ale celkem zajimavý film to byl. ()
Nic proti hereckým výkonům, ale proč se vlastně takové filmy točí, nechápu... divný film o divných lidech s téměř nulovým příběhem, který se dá shrnout do čtyř vět. Žádný důvod, proč ho někdy vidět znovu. ()
Nevím proč, ale připomíná mi to Spalovače mrtvol. Jen s tím rozdílem, že jsem se u toho tolik nebála a díky originálnímu vypravěčskému stylu jsem se místy i smála. Film rozhodně není mrazivý, ale je o mrazivých věcech a nutí k zamyšlení. Postavy příběhu jsou tak odpudivé, že jsem schopna je pouze pozorovat. Jediný člověk vzbuzuiící emoce je malá Sanne. Nejvýstižnější komentář: forsberg ()
Jedná se o psychologický film vnímaný pohledem malého chlapcem v jedné vesnické rodině. Ve filmu jsou výborně zobrazeny charaktery postav, skvělé herecké výkony a zajímavé scénky, které působí autenticky. Na filmu si cením hlavně toho, že se nesnaží vnucovat, co je dobré a co špatné, ale nechá na divákovi, aby si sám udělal o postavách vlastní úsudek. Tak je např. pedofilní otec zobrazen jako velmi citlivý člověk, co chrání svoji rodinu a který dokáže ostatní lidi při pohřbu dojmout k slzám. Na nás je, zda mu tu je ho upřímnost budeme věřit, či ho budeme brát jako manipulátora a tyrana, který si při své pohřební řeči myslí, že je Bůh, mluví jeho řečí, zatím co ostatní lidé se nad jeho slovy hroutí a pláčou a vyžívá se v tom, že je mu kladena taková důležitost. Je škoda, že se takových filmů už moc netočí. ()
poprvý jsem viděl svoji (tehdy už bejvalou) přítelkyni plakat u filmu a já si zakrýval oči ()
Než jsem se začal dívat na Umění plakat, měl jsem uvolněnou a dobrou náladu. Po shlédnutí tohoto dánského snímku jsem byl tak psychicky vyčerpán, po celém těle mi tak divně mrazilo. Neskutečně silný film který své diváky ani vteřinu nenechá oddychnout si a neustále vám brnká na nervy. Když se k motivu filmu přidá ještě sem tam nějaký ten pohřeb a ta, pro středoevropana, úžasně divná severská mentalita i prostředí, je to skutečně silný filmový zážitek, domnívám se, že ne příliš vhodný pro citlivější povahy. ()
Myslím si, že film ''Umění plakat'' krásně ukazuje sílu Skandinávských filmů. ()
Z kraje jsem si myslel, že se jedná o úchylnou komedii, ale pak zůstalo pouze u té úchylárny. Svádí to si myslet, že ti seveřani jsou nějací defektní, ale možná na to svinstvo pouze častěji upozorňují, než jiná kinematografie. Defektní je určitě ten přístup okolí k pedofilnímu fotrovi, div že se mu ještě neomluvili. Jak fotra, tak i tu matku bych poslal na zbytek života do kamenolomu. ()
Jsou to sice slabší 4 hvězdičky, ale tento film si je zaslouží. Vyhledávám přesně takový typ filmů (knih). Disfunkčnost rodin, sebelítost atd. Každej sme úchyl, každej máme v sobě něco co není společensky přijatelnýho. Ale ne každej svoje zvláštosti dává na "obdiv". I když tenhle film je tak na 3/4 cesty co bych si přál. Odpustil bych si ty fraškovité scény s rodinou. Dal bych víc křiku, napětí, slz, bolesti, kontroverze... Jinak jak tu někdo psal, že je tu krásně vidět dětská oddanost, to je sice pravda, ale to mi přišlo jako nejvíc odporná věc v tomhle filmu, tá slepá závislost na otci. Ta viděná bolest jenom na otci a na svojí sestře nic... To se mi prostě strašně příčilo. ()
Přestože film obsahuje krásné záběry severní krajiny, zajímavé reálie 70tých let a vynikající herecké výkony především dětských představitelů, budou chvíle, kdy se již nebude chtít dál dívat. Režisér totiž diváka nešetří a téma zneužívání dětí servíruje syrové a bez příkras. Silné téma, silný příběh, silné emoce. Neexistuje mnoho filmů o kterých se dá říct, že jsou krásné a nechutné zároveň, ale „Umění plakat“ takový skutečně je. ()
Ufff, tak to opravdu hned tak nerozdýchám.... ()
Film, na který musíte myslet ještě po odeznění titulků, i když podruhé byste si ho asi dobrovolně nepustili. ()
Keby si mal neinformovaný divák urobiť obraz o obyvateľoch krajiny podľa jej filmovej produkcie Dánsko by z toho vyšlo ako krajina s najväčšou koncentráciou psychopatov, úplných bláznov a masových vrahov popri ktorých bol dr, Hannibal Lecter úplný amatér. Skvelý film, ale dopozerať ho dokonca bez premýšľania na koľko spôsobov by bolo dobré zabiť hlavného hrdinu, jednoducho nešlo. Prečo práve Dánsko? ()
Film který se zaobírá tématem který je a zůstane celosvětovým problémem, chápu že sociální pracovnice které si při výkonu práce "užijí" podobných problémů až až, nebudou hodnotit zdaleka tak vysoko, mě to ovšem nedá, dostala mě celková depkoidní atmosféra a nakonec jsem sem tam, když jsem si zrovna neříkal jakej to je zm.d :), i zalitoval hlavního záporáka, takže opravdu ovládal umění plakat :) ()