Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Umenie plakať
Režie:
Peter Schønau FogScénář:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrají:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (více)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (125)
Po dlhom čase film, ktorý ma dokázal osloviť a zaujať a nemusel to byť žiadny odvar Matrixu. Sociálna tematika mi je veľmi blízka a o to viac, keď je podávaná formou vtipného rozprávania naivného malého chlapca. Veľmi pôsobivo podaný stály problém minulosti, súčasnosti a zrejme naďalej aj budúcnosti. ()
Není to tak silné jako Festen - rodinná oslava, ale přesto to stojí za zhlédnutí. Tématem podobné, až odporně nechutné, hlavně při scéně, kdy dcera jde 'naposledy' po schodech dolů za otcem, to mi až mrazilo v zádech, jen při pomyšlení, co bude následovat. Nejsou zde ukázány detaily 'odporných věcí', ale bohatě stačí to, co se odehrává v mysli diváka. ()
Nemůžu zapomenout na výraz Allanovy tváře, který stojí ve dveřích domu a zpovzdálí sleduje otcovu „sebevraždu“. Je to chvíle, kdy konečně pochopil a dospěl. A tolik zmiňovaná absence emotivnějšího finále? V samotném závěru filmu mi nic nechybí. Vše podstatné již bylo řečeno: ve vnímání okolí se nic nezměnilo a výhled do budoucna – alespoň to vězení snad bude trvat dostatečně dlouho, než Allan dospěje. A pro Sanne je to v té chvíli a dané době jediné možné řešení. Ze všeho je ovšem nejtragičtější to, že autor knižní předlohy vycházel ze svých dětských zážitků. ()
Dalsi severske drama o jedne povedene rodince. Detsky herec v roli syna hraje presvedcive. ()
Nebýt konce, který mě přeci jen potěšil, tak bych si teď vytrhávala vlasy zlostí. Film byl skvělý, dobře natočený, emotivní, skvostný, což je zajímavé, když vezmu v úvahu, kdo je režisér. Líbil se mi naivně nevinný pohled dítěte na celou záležitost. I když mi Allan chvílema lezl na nervy, tak jsem si nemohla neříkat, jak se něco takového na tom dítěti musí podepsat. Otce jsem nesnášela od začátku. Je to zrůdná postava. Trochu mi vadila laxnost matky a vlastně i nejstaršího syna. Scény s dcerou byly jedny z nejlepších a zároveň nejkrutějších. Nadruhou stranu jsem ještě dokázala skousnout, když šla otce "utěšovat" ona, než když to pak na sebe vzalo to dítě. ()
Tentokrát mi ten zvláštní severský vítr nefoukl tím správným směrem. Závažné téma, které se ve filmu (skrytě) popisuje, bych mnohem raději viděl s větším účinkem na divákovo vnímání. Otcův brekot na pohřbu a mimo něj mi přišel silně iritující. ()
Myslím, že i připraveného zamrazí. U severských dramat už jsme zvyklí na nějakou tu depresi, splín a černý humor, tentokrát je ale jeho dávka pořádně drsná, podivínská a krutá. Sledujeme neutěšené poměry v jedné rodině očima malého chlapce, který o tom, co je to incest zjevně nemá pojem a rozlišit dobré od zlého pro něj není lehké. Zvlášť když ústřední postava zvrhlého otce dokáže pomocí pláče manipulovat nejen jeho naivitou, ale přiznám se, že v některých chvílích obalamutil i mě a skoro mi té kreatury bylo líto. Styl vyprávění dělá skandinávské tvorbě čest, je syrový, odkaz Dogmatu je v něm jasně patrný. Některé scény (otec přijímá i synkovo "náhradnictví", fingovaná sebevražda, která se málem zdaří) tnou opravdu hluboko. ()
Pověsit za koule do průvanu! ()
Někdo tomu říká psychologické drama.....já tomu říkám hnus s předvídatelným dějem...v půlce filmu sem měl chuť se zvednout a jít to rozdýchat na vzduch, neb ubrečenej taťka mi zvedal mandle nehorázným stylem, udržela mě jenom vzatá láhev vína...abych to shrnul, jedinej solidní zážitek bylo odšpuntování vína v tiché chvilce mezi trailery...cha ()
Během sledování jsem měl nekolikrát chuť zasáhnout do děje, protože toto téma asi nikoho nenechá klidným. Je těžké dívat se na film, kde nenacházíte žádnou postavu, s kterou bystze se mohli ztotožnit - otec je emočně labilní zrůda, matka utíká od problému skrze sedativa, dcera nenachází sílu vzepřít se, mladší bratr nevidí, co způsobuje a starší všechno vidí a přesto nezasáhne. Tahle rodina je zkrátka maximálně disfunkční. Ještě že je snímek odlehčen občasným černým humorem, protože jinak by divák skutečně plakal. ()
a pul navic, chce to chvilku necht a znovu videt. Rozhodne zajimavy snimek nejen tematem, ale celym zpracovanim. Do dusledku dotazene situace (facka synovy, obeseni otce...) a snaha rict neco duleziteho (at uz je to cokoliv, co si kdo najde) z tohoto znimku delaji to nejzajimavejsi, co jsem posledni dobou videl. Zatim "jen" nejzajimavejsi, ale ve smyslu zajmu videt jeste jednou. ()
Home sweet /home ()
Každému co jeho jest, aneb tak to dopadá, když se problémy neřeší... Film má silné téma, které je zpracováno civilně a všechno ve filmu je relativně realistické (malý hošík místy jde trochu dál, ale jen místy). Hodnotím ale jen 3,5* protože mi pár věcí připadalo trošku divné, ale hlavně mě ten film nezasáhl citově. Nepřipadal jsem si citově stažen na kost, ani nijak zvlášť pohnut osudy všech. Celé se to striktně drží nechápavého a tím pádem odtažitého pohledu hlavního jedenáctiletého hrdiny. Co se v rodině děje je odporné a ohavné, ale nechalo mě to vcelku chladným. Třeba na druhý pokus... ()
Strasny psychicky teror zo strany otca (..ktoreho by som mimochodom uz po prvych scenach zavesil za **** do prievanu a pustil na neho srsrne, nech si "hosi troska zablbnu"), ktoremu nedokaze pochopil jeho 11 rocny syn a priklana sa istym sposobom na jeho stranu. Utrpenia matky a dcery su vyobrazene minimalne, ale aj napriek tomu sa vam dokaze zdvihat z toho zaludok. Natocene tym typickym utiahnutym skandinavskym sposobom, ktory dokaze divaka stiahnut do filmu natolko, ze v nom vyburcuje tie najskrytejsie emocie. Ojedinele vyobrazenie sposobov placu a slz. ()
Tak pocit nebo dojem z filmu je odpadní! Protože to je fakt rosekávka. Ale člověk se na to musí podívat tak nějak s nadhledem že...Takže myslim, že hercům se nedá nic vytknout, pěkná kamera a detaily dokreslujou tu ponurou atmosféru filmu. Takže sumasumárum si film zaslouží ocenění, asi film splnil a ukázal co měl i když to nebylo moc pěkný. Rád bych věděl co ho v tý naší Praze učili, že začal točit zrovna takovymhle filmem:-) ()
Ačkoli se dánský film první půlhodinu tváří jako hodně černá komedie, časem se humor vytratí a zůstane jenom ten nejhorší lidský hnůj, který na vás režisér kydá ve velkém. Škoda že při tom občas zapomněl víc rozhýbat děj, protože ve výsledku vám sice bude opravdu vyjimečně psychicky špatně, ale pocit, že jste viděli něco skutečně povedeného, se jaksi nedostaví... ()
Čistokrevná deprese. Film o manipulující zrůdě, která za sebou nechává jen zneužité oběti. 80% ()
Příběh o zvráceném rodinném štěstí, které v takto syrové podobě dokáží natočit jen skandinávské země. Není to hezký film, mnohokrát jsme měl tendenci odvracet zrak a bezmocně svíral pěsti, ale je potřeba ho vidět, aby si člověk uvědomil, že nelze být lhostejný k psychickému a fyzickému vydírání uvnitř domácností. Kromě lidské trosky v podobě otce jsem ovšem silné negativní emoce cítil i k zbabělému a pokornému synkovi, který v 11 letech už musel určitě vědět, co dělá. Příběh Sanne, vlastně jediné skutečné oběti, je tragický, ale i ona přitom nese svou malou vinu, neboť stačí málo: mluvit. ()
No není to na úplných 5*****,ale scéna s kolečkem a věšením je nezapomenutelná. ()
Silný film vyvolavajuci rozpor u diváka. ()