Chceš mě, chci tě

Průzkumy ukazují, že diváci milují nade vše dvě témata: „chlapec potká dívku“ a „dobro versus zlo.“ Uvědomíme-li si ovšem, že 90% režisérů, kameramanů, producentů, scénáristů atd. jsou muži, pomůže nám to pochopit a doufejme i uznat, proč lze klást ve filmech pojítko mezi chlapce a dobro a dívku a zlo. Sexisticky vulgární romantická komedie pro chlapy Chceš mě, chci tě to stvrzuje hned natřikrát: za prvé je to žena (K. Heigl), kdo se tu musí charakterově i vzhledově proměnit k obrazu chlapa, zatímco ten se takříkajíc ani nehne, za druhé je nám nabízena velice snadná identifikace se suverénním Butlerem, a tím i kontrola nad filmem a všemi ženami, které se v něm objeví (i apeluji na feministky akademické, aby si vykasaly rukávy a posvítily si a tím i nám osvítily původ tohoto neřestně falocentrického materiálu), a za třetí se tu boří dívkami vysněný krásný princ: neboť vymydlený a oholený doktor odpovídá hladkému, celistvému povrchu, distancovanému od minulosti a reprezentujícímu ideu abstraktního, obecného, ale nedosažitelného řádu, zatímco zarostlý a neotesaný Butler značí patinu, poškození a záměrnou nedokonalost – stopu autentické události. Jinými slovy řečeno jsou častokrát ti zlí a neupravení krásní a dokonalí, zatímco ti dobří jsou oškliví či slabí. Felix Dzeržinskij, zakladatel sovětské Čeky, byl vysoký, impozantní, asketický, inteligentní muž. Zároveň velmi zlý muž. Reinhard Heydrich byl vysoký, krásný, blonďatý, modrooký, všestranně - hudebně i sportovně - nadaný muž, dokonalý to nordický bůh pomsty. A velmi zlý. Winston Churchill, na druhé straně, byl malý, tlustý, ošklivý skřet. Zachránil v Evropě svobodu. (20.10.2009)

Připadal jsem si jako na horské dráze. Výborné a vtipné pasáže střídali vyloženě podivné a kýčovité scény. Přesto z THE UGLY TRUTH přetrvaly spíše ty kladné dojmy. Velkou zásluhu na tom má Gerard Butler, který celý film, i přes zvláštní, ale přesto očekávatelný vývoj postav, dovedl do uspokojivého konce. Po určitém časovém odstupu jsem byl nucen snížit na 2. (21.10.2009)

Ať si kdo chce, co chce říká... Gerry Butler je prostě můj kůň a Chceš mě, chci tě patří k mým evergreenům. Pro někoho možná oplzlá scéna s vibračními kalhotkami, pro mě skoro nejlepší scéna filmu. Smála jsem se dlouho, předlouho a směju se ještě pořád. Když k tomu připočtu Gerryho úsměv ve chvíli, kdy zjistil co a jak... wow! :^))) Mám ráda romantiku a když je ještě ke všemu vtipná, tak to je naprosto ideální stav. (24.02.2012)

Hlupucke, predvidatelne, bez napadu, preafektovane a hlavne... Paneboze, co sa stalo s Katherine a Gerardom??? Izzie nech zostane Izzie a Gerard by sa mal drzat filmov ako Dear Frankie. Netvrdim, ze to nebolo vtipne, pri niektorych scenach som sa vyborne bavila, ale ja neviem, nieco mi na filme strasne vadilo. Proposalu to nesiaha ani po paty. And thats the ugly truth, vazeni! UPDATE: Po druhom vzhliadnuti musim zmenit nazor, nerobim to casto, ale prvykrat ma film asi nezastihol v dobrej nalade, preto mi usli vsetky dobre hlasky. A niektore boli naozaj skvostne :) (09.08.2009)

The Ugly Truth je ukázkový příklad toho, jak moc je současná romantická komedie v krizi a jak moc bychom si měli vážit příchodu Juda Appatowa. Nevyčítám filmu žánrové škatulky, ani sladkobolné dialogy. Vyčítám mu, že nepokrytě nadržuje chlapům, zatímco chuděra Katherine Heigl to odskákala ze všech nejvíc. Myslel jsem, že si tu budeme dělat legraci z genderových stereotypů, šovinismu a kdo ví ještě čeho, ale že právě tento status quo tu budeme naopak utvrzovat, jsem tedy nečekal. Já bloud! (28.10.2009)