Až do města Aš

Přesně si nejsem jistý tím, co to vlastně mělo být. Pseudo-dokument? Rádoby autentický záznam toho, jak lidé žijí? Problémy naší společnosti? Amatérská kamera je mi protivná, protože to, co sledujeme je prostě na první pohled nahrané. Ta autenticita je potlačena, a tak je to jen přehlídka neherců, kteří se snaží ukázat, že ten náš svět je v pěkné prdeli. No, je, ale tak co se tímhle změní? Asi je dobře, že se na to upozorní, ale šlo by to i jinak, než tímhle rádoby... něčím. (31.12.2013)

Když film skončil, tak jsem si říkal, že měl být spíš dokumentem, než filmem jako takovým. Pak si přečtu zajímavosti a fakt to tak původně bylo myšlený. Já totiž tenhle kousek hodnotit jako film, tak mu dám dvě nebo možná i jednu hvězdičku. Hlavně z toho důvodu, že se tam nedělo nic, postavy byly nevýrazné, herečky neherečky spíš scénou jenom procházely a nemělo to vlastně nic, co by dobrý film měl mít. Jenže když jsem si to přetočil na postavení dokumentu, dělalo se mi smutno. Smutno z toho, jak je Aš prezentován a hlavně smutno z toho, že se tam dějí takovéto věci. Plno lidí si Aš představí jako to nejzápadnější české město a nic víc. Já už si ho po shlédnutí tohoto dramatu představím jako město mrtvých nadějí pro plno holek z východu. Smutná, těžká a neskutečně drsná realita, která mi v rámci tohoto příběhu a města Aš otevřela oči. (21.07.2014)

Cinematik report: Slovenský film Až do mesta Aš, ponúkajúci nezvyklý pohľad do života dievčaťa putujúceho za prácou z východného Slovenska až na západ Čiech. Na pomery našej kinematografie ide o nezvyklý štýl prezentácie obrazu a samotného obsahu, ktorý ukáže surový a drsný pohľad na život žijúci na hrane možností. Na filme je citeľné že tvorcovia chceli ponúknuť niečo nové, niečo na naše pomery originálne a treba z časti uznať že im to vychádza, lebo vizuál ponúka rôzne perspektívy vnímania obrazu, či už cez čiastočne rozmazaní obraz, delení, zdvojení či animovaný. Na celom filme najviac zaujmú pestré animácie, tie prevažne vyjadrujú pocity hlavnej utrápenej hrdinky a ponúknu dejové podfarbenie, ktoré sa nám nedostáva v potrebnej intenzite z hranej prezentácie. V každom prípade film dosť spestril našu spiacu kinematografiu. /videl v kine: 40%/ (videl na festivale Cinematik 2012) (10.09.2012)

Až do mesta Aš je na slovenské pomery dosť odvážny a originálny projekt. Hlavne ale svojim námetom. Slovenský minimalizmus a realizmus, akým sa prezentuje mladá režisérka, ale nezakryje ten náš klasický kinematografický amaterizmus, prítomný v každom našom kinofilme. V tomto filme je to zvuk a občas aj kamera, ktorá sa snaží byť tak dokumentaristicky rozkývaná a zastrená, až občas nevieme, čo sa deje. Je to škoda, pretože taký Fassbinder a Kaurismaki dokázali svojim lacným, minimalistickým dielam so statickou kamerou dodať omnoho väčší filmový feeling. Animované vsuvky vzbudzujú vo mne pocit, že sa pozeráme na študentský avantgardný film a to rozhodne nie je pocit, ktorý by som chcel mať z filmu, s ktorým chceme súťažiť o pár mesiacov o plešatca. Nemáme šancu. Súhrn dojmov je ale nakoniec kladný. (06.12.2012)

Velmi těžce hodnotitelný film, který na každého zapůsobí jinak a snaží se jít jinou cestou. Nevyhýbá se ale nevydařeným místům a rozpačitému řešení. Předně bych asi vyzdvihl atmosféru, kterou má film velice dobrou a deprese a bezvýchodnost na diváka z plátna přímo vyskakuje. Velmi dobrým se ukázal být nápad s animacemi, které decentně zachycují vnitřní rozpoložení hlavní hrdinky. Místy zajímavá je i ruční kamera, díky níž film působí dost sugestivně a uvěřitelně. Jenomže je tu hodně ale - výběr neherců se úplně nepovedl a zejména titulní Dorota Billá se sice snaží, ale není moc výrazná a chybí jí potřebné charisma. Někdy působí hodně toporně a je bohužel vidět, že nemá průpravu. Může za to částečně i scénář, který vynechává motivaci postav (je fakt, že těm holkám ty postarší pány nikdo do postele nestrká a jde o jejich svobodnou vůli, stejně tak pochybuju, že by holčina s maturitou nenašla uplatnění v Německu jinak, než jak ho našla zde, ale dejme tomu) a ani dialogy nejsou to, co by strhlo. I z toho důvodu se délka necelé hodiny a půl jeví subjektivně dvojnásobně, což nikdy není dobře. Je obrovská škoda, že režisérka couvla z původní idey o dokumentu, který mohl být poměrně pecka (na druhou stranu ji naprosto chápu). Takhle to totiž zůstalo na půli cesty a ač je to chvílemi působivé, prostě to nemá tu sílu, aby to po celou dobu strhlo a nedalo vydechnout. Ale snaha o originalitu by se v našich končinách pořád ještě měla cenit. 50% (02.11.2012)