Vyfič!

"Welcome to the jungle!!" Bylo mi řečeno, že na bruslích vypadám směšněji, než když mám obyčejné botasky. Smál jsem se. Zrcadlo už méně. Sbalil jsem si saky paky a jal se vyblbnout o pár bloků dál. Konkrétně před kino, kde byl plakát k Vyfič! Udělal jsem rockový gesto a pyšně odkráčel. Odkráčel s vědomím, že jednoho dne určitě vyhraju nějaký mariánskolázeňský přebor na bruslích a budu super-extra-třída. Představa pěkná, ale nejdřív potřebuju nějaký návod, že? Vyfič! mi sebralo iluze, že to někam dotáhnu (těch modřin!), ale dalo mi dobrou náladu, kterou jsem potřeboval jako sůl. Došlo mi, že musím chtít, a pak půjde všechno. Byť to neplatí pro mou kariéru zběsilýho bruslařskýho kluka v akci. Nevadí, po parku jezdí i větší trubky. Drew Barrymore si u mě ohromným způsobem šplhla. Vyfič! snad byl jejím splněným snem. P.S. famózní hudba! (09.01.2010)

Čekal jsem Juno na kolečkách a dostal jsem umírněnou Vybíjenou pro holky co mají rády retro indie filmy. Což by samo o sobě nemuselo tolik vadit... ale mě to prostě moc nezaujalo. Ne když se hlavní postavy každou chvíli ohání vzletnými proslovy o revoltě proti systému a zažitým pořádkům, touze po markantní změně svých životů, přičemž se za podpory jinak slušné režie snaží tvářit jako strašně hluboké charaktery... ale zároveň jim scénář předepisuje ukázkovou plochost a jednoduchost, ve které je jasně vidět jak zoufale normální, obyčejné a nezajímavé jsou. Ellen Page je tu NEUVĚŘITELNĚ CUTE... ale s tím se spokojí a o nic víc se nesnaží, což mě osobně velice mrzí, protože ji jinak žeru už od Hard Candy. Nejen pseudoretro stylizací se ten film evidentně snaží zařadit do bouřlivých sedmdesétých let, ale přitom je ve svém důsledku a vyznění zoufale konzervativní. A když mě navíc nebral ani ten divný "sport" co předvádí... 6/10 (btw scéna v bazénu je za čistě subjektivních 10/10 :)) (14.01.2010)

Není divu, že Drew Barrymore je bisexuální. Téměř všechno s výjímkou Donnieho Darka (díky za něj, Drew!), do čeho za posledních jedenáct let vložila své peníze, nějak souvisí se seriálem Charlieho andílci, kde zářila Farrah Fawcett. A ta má určité schopnosti, které nám byly předvedeny (v jinak špatných) Runaways od Florie Sigismondi. Farrah byla v jednom díle Andílků hvězdou stejného dívčího show na kolečkových bruslích, jaké sledujeme ve Vyfič. Nevím, zda Drew v nějakém interview inspiraci Andílky zmiňovala, ale já jsem byl v dětství úplně stejný fanda toho seriálu jako Barrymorovic holka, takže vím své. Ten díl byl nezapomenutelný, a myslím, že kdyby ho nebylo, nebylo by ani Vyfič. Jinak je to docela špatný a zároveň milý film, což může jít dohromady. Zajímavé a hodně matoucí je určovat dobu, v níž se Vyfič odehrává. Zpočátku vás nejspíš ani nenapadne, že by to nebyla 70. léta, později už to není tak úplně jasné a nakonec, když se postavy začnou bavit o webových stránkách, je zmatení úspěšně dovršeno. To byl ale nejspíš jen jakýsi Drewin postmodernistický záměr. Stejně jako Runaways, je to vlastně o tom, jak si holčičky hrajou. Holčičky jsou jakoby zlobivé, ale říká se, že kdo si hraje, nezlobí. A tak nakonec působí i oba ty filmy. Neškodně. Jen Vyfič se točí kolem trochu jiných kultů. Kdyby byly scény z bruslařské show (závodů/zápasů) trochu efektnější (snaha určitě byla, ale možná to nešlo - kdo ví) možná bych zvýšil i hodnocení. V případě obou zmiňovaných holčičích filmů mohu hovořit o vysokém potenciálu, který v mých očích nedošel zdárných výsledků. Mimochodem, po dlouhé době jsem zase viděl Tuesday Knight, zapomenutou zpěvačku a herečku z 80. let, která na sebe kdysi vzala neutáhnutelné břímě náhrady za Patriciu Arquette v sérii A Nightmare on Elm Street (a k čtvrtému pokračování také nazpívala písničku). Možná se pletu, ale s Drew Barrymore bych si docela rozuměl. (15.01.2011)

Koho by to napadlo, že se dobrovolně budu dívat na režisérský debut své neoblíbené herečky Drew Barrymore. Zaprvé jsem si nevšimla, že tam bude taky hrát. A zadruhé jsem doufala v trošku toho inteligentního feminismu, což bylo hodně naivní. Tentokráte jsme se proměnu dozvěděli, že v životě mladé ženy neexistuje nic mezi princeznou, jejíž život závisí na její vizáži a drsňačkou libující si v agresivním sportu a chlapáckém chování. Ech. Abych si zase pustila Přízračný život, u toho se člověk necítí jako nula. :-) (08.01.2010)

Tenhle film mi udělal radost. Jak už tady více lidí napsalo, na nic si nehraje a vypadá přirozeně. Zkrátka obyčejný příběh ze života mladé dívky, která zjistí, co by v životě chtěla dělat a co jí baví, zažije si i nějaké to trápení, ať už s rodiči, s láskou, nebo se svou kamarádkou. A my diváci se určitě i v některých scénách zasmějeme, jelikož je to i komedie. Zní to samozřejmě "klasicky", ale co se mi na tom líbilo, je právě ta nevyumělkovanost a určitě taky Ellen Page, kterou mám jako herečku čím dál víc ráda. Drew Barrymore překvapila - režírovat očividně dovede více než dobře. ~(4,1★)~ (30.08.2010)