Režie:
Chris BellKamera:
Alexander BuonoHudba:
Dave PorterHrají:
Chris Bell, Gregg Valentino, Arnold Schwarzenegger, Stan Lee, Sylvester Stallone, Hulk Hogan, Jay Cutler, Josh Robert Thompson, Lyle Alzado (a.z.) (více)Obsahy(1)
„Američané milují vítěze a nesnášejí poražené,“ říká generál Patton v ukázce použité v dynamickém dokumentárním vhledu do společnosti, jež se naivně pyšní superlativy. Na příkladu vlastních bratrů, kteří v touze podobat se Sylvesteru Stalloneovi či Arnoldu Schwarzeneggerovi podlehli dočasnému kouzlu steroidů, Christopher Bell kongeniálně ilustruje úskalí filozofie vítězství za každou cenu. Vizuálně našlapaný a skvěle sestříhaný dokument produkovaný tvůrci filmů Bowling for Columbine a Fahrenheit 9/11 nabízí originální směs notoricky známých popkulturních odkazů a intimního příběhu v komediálně-dramatickém ladění. Zpovědi členů amerického Kongresu, profesionálních atletů či lékařských expertů dokreslují s upřímností předestřený nelichotivý obraz „národa na steroidech“, nad kterým se vznášejí nevyřčené otázky: Co uděláte, když zjistíte, že všichni vaši hrdinové porušili pravidla? Zůstanete na straně hrdinů, nebo pravidel? [43. MFF KV 2008] (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (145)
Filmařsky nápadité, mooreovsky manipulativní a nechutně nechutné pro obdivovatele čistého antického ideálu krásy. Demytizace "velkého zlého steroidového bubáka" je působivá, nicméně na trase 105 minut ztrácí dech, pan Bell zjevně posiluje na objem a nikoli na výdrž:) Lze také polemizovat s metaforou amerického národa na steroidech, steroidy jsou externalitou bytí člověkem západní výkonnostní mentality, toho, že vedle touhy dotáhnout to /závaží/ nejvýš máme k dispozici technickomedicínské vymoženosti i deficit morálního a kritického vědomí. A snížené rozpoznávací schopnosti, jež vykazovala většina oněch " I am gonna be the next Arnie" asexuálních blázínků, kteří si nevšimli, že Mr. Olympia Expres ujel před dvaceti lety. A ačkoliv uznávám brilanci Bellova dokumentu, který nepostrádá i určitý studenoválečný podton, připadám si jaksi šizena- naservírovaní experti, fakta, tabulky, všechno včetně závěrů udělal někdo za mě. S konečným ortelem ve věci steroidy počkám. Během studia v knihovně nebo rozhovoru s Tetsuem bych se poučila více. P.S. Presumpce neviny platí i ve vrcholovém sportu. ()
Další z pohledů na zemi, kde se sny stávají zkutečností a pro mě možná o to více atraktivnější, protože ji ukazuje v negativním světle a já nejsem nijak velkým fanouškem USA a nedá se ani říci, že bych byl odvázán z makání v posilovně a brání nějakých podpůrných látek, natožpak steroidů a následně i dopink. Opravdu zajímavý, ale jen svou výpovědní hodnotou. Nemyslím si, že je dobré si z podobného dokumentu utvořit názor, protože nelze naprosto stoprocentně říci, že je všechno pravda. Jen je to prostě strašně zajímavá látka. ()
Kdo nesype, nežije, aneb sonda do světa bobulářů z každého sportovního odvětví. Nejde jen o kulturistiku, jde o nic nepodsouvající pohled, do novodobé, dopingem prošpikované sportovní současnosti.. Naprosto přirozeně natočené, s šikovně ptajícím se Bellem a s prostorem "udělat si vlastní názor"....výjimečné!!! ()
Slušný dokument na zajímavé téma, navíc na rozdíl od Moorových filmů je přítomen osobní kontakt tvůrce se steroidy v jeho vlastní rodině. Jediné, co mi vadilo, je celkem velká příležitost vyjádření se pro Grega Valentina, steroidového idiota - proč se nezmiňují o tom, že se Valentinovi rozpadly jako vedlejší výsledek užívání steroidů oba bicepsy a naopak ho nechají vykřikovat neověřené nesmysly jakože Arnold bere steroidy od 12 let, takže mohl vyhrát první soutěž v 19? Přitom chybí vyjádření samotného Arnolda, aby se konečně tahle otázka vyřešila :) Jinak mě dokument přesvědčil o tom, že se mám vykašlat na posilování poctivě a klidně můžu začít sypat, protože se zas tak moc nestane - díky! :) ()
Demytizace amerického snu, ve kterém jsou všichni bohatí a úspěšní podvodníci a lháři, kteří si cestu na vrchol ulehčili steroidy. Není to tak útočné jako u Michaela Moora, ale taky to není tolik tendenční a podlézavé diváckým emocím. Bell se umí chytře vyptávat a vyvozovat z toho jasné závěry. Škoda toho, že mu trochu uniká filmařské řemeslo, kdy by mohl popustit uzdu střihačským nůžkám, protože po hodině se už víceméně opakuje stále dokolečka a posledních dvacet minut nefalšovaně nudí. Ale stejně… byť to dojem zanechá, arnoldovskou ikonu to nesmaže. 3 a ½. ()
Galerie (7)
Photo © BSF Film
Reklama