Tokio!

Několik pokusů to dokoukat a vzdávám to. První povídka, pul hodina nudy, kdy cekate, co se zacne dít a po pul hodine se slečna promění v židli... to jsem nepobrala. Pointu jsem nenašla. Druhá povídka ... dala jsem asi tak 5-8 minut a doslova jsem trpěla tím, že mi to přišlo úplně mimo. Magořina bude to pravé slovo. Třetí povídku jsem jen zkusmo dala pár vteřin z půlky děje a definitivně jsem to zabalila, že to zkoušet ani nebudu. Pro mě je to mega filmařská intošina. (27.02.2012)

1. INTERIOR DESIGN. Otravný -- otravnější -- Gondry. 2. MERDE. Zřejmě to má být produkt externalizace nestravitelných částí "svědomí národa". :) (30.10.2009)

První Gondryho povídka je o jedné citlivé holčině, která si připadá zbytečná. Moje nejoblíbenější z celé série kvůli citlivé režii 5/5. Prostřední povídka má skutečné originální námět, který sklouzne do nudy, ale začátek je ohromující 4/5. Poslední povídka má skvělou atmosféru a úchvatnou kameru, výtvarně je nejkrásnější a celkově asi nejlepší 5/5. Každá povídka je originální a navíc divná, jasných pět a klobouk dolů, neznám nic podobného. 5 (28.05.2011)

Poetické, barevné, surrealistické, bizarní, depresivní i vtipné - takové je mé nejoblíbenější město? Kde si můžu zarezervovat letenky??! (18.12.2008)

První povídka o problémech s bydledím a jeho nestandartní, ale poetické řešení, byla nejlepší. Druhá povídka byla o něco podivnější, měla jisté zvrácené kouzlo, ale obávám se, že jsem ji moc nepochopila a ani jsem se o tom moc nesnažila. Třetí a poslední povídka mi dojem z Tokia! napravila, dívka s tlačítky a samotář a zemětřesení bylo kouzelné. Takže slabší ****. (11.07.2012)

Tomuto som ja teda nerozumel :/ (27.02.2016)

Tá Bongova tretia poviedka už ma neodrovnala adekvátne k francúzskym dvom. A ako celok tým pádom vyšumelo Tokyo! trošku do prázdna. No i tak na túto neskutočne originálnu mozaiku Kafkovských príbehov o Tokijských outsideroch tak ľahko nezabudnem. Každý režisér ten svoj uchopil úplne po svojom a sakramentsky od srdca. 5/5/4* (12.03.2017)

První příběh kolem mě asi jenom prošel. Druhý byl super to jsem docela čuměl. A třetí tak na ty 4 hvězdy. Nějak mě to nemohlo ohromit, protože něco podobného jsem už viděl v jiném novějším JihoKorejském filmu "Kimssi pyoryugi". (16.07.2017)

3/4 (01.04.2010)

Nie som schopný hodnotiť tento film. Viem len toľko, že vo mne vyvolal stiesnenosť. Mám neodbytný dojem, že vznikol "sám pre seba" a kultúra, či presnejšie umenie v ňom už prekročilo hranicu pozitivizmu a stalo sa "pseudovýtvorom", ktorý v snahe nájsť doteraz neobjavené výrazové prostriedky degeneroval. (27.09.2011)

Povídky, v nichž se scifi dotýká reality a přítomnost je už budoucností. Jejich společným označením je Tokio, město, kde již není noc nemožné. Jednotlivé "povídky" mají mírnou gradaci, jsou seřazeny s citem pro míru a katarzi. A také mají mnoho společného: především jsou koncipovány jako "problém a jeho řešení" a vždy se odehrávají ve specifickém prostředí... Gondryho vstup (podle povídky Gabrielly Bellové) je jedním z možných vyústění syndromu "hledání bytu", Caraux uvádí na scénu "nesmrtelného ducha" Nankingu (viz Nankingský masakr z roku 1937) a Joon-ho Bong řeší smírnou cestou "uzdravení" jednoho hikikomoriho a jedné hikikomorky (v době, když už se skoro všichni stali hikikomoriové a pizzu roznáší roboti). Pozn.: U posledního vyprávění jsem se nemohl ubránit myšlence na české hikikomory - babičky, které po desetiletí nevycházejí z domu a čas tráví mezi postelí a televizí, případně v posteli u televize. Na rozdíl od japonských jsou nebezpečné tím (to už jsme na půl cesty u druhého příběhu), že požírají vlastní děti. (24.07.2017)

ocenenia : MFF Cannes 2008 - uvedené v sekcii "Un certain regard" (13.09.2014)

Michel Gondry ako reziser je proste vynimocny clovek! Pacilo sa mi tema odcudzenia sa v obrovskom meste, ako je Tokio. A cele 3 pribehy, ktore volne plynu filmom, boli vhodnym a zaujimavym doplnenim. 75 % (16.03.2013)

Popravdě moc nechápu, jaký byl cíl téhle antologie. Všechny její povídky jsou totiž každá o něčem jiném a společné mají snad jen to, že se odehrávají v Tokiu, ale jinak nic. Možná šlo právě jen o to, aby tři různí filmaři Tokio vyobrazili po svém, ale oni místo Tokia vyjadřují spíš skutečně každý něco jiného... Nicméně, k jednotlivým povídkám - INTERIOR DESIGN - Tahle povídka se mi líbila asi ze všech nejvíc, jelikož se Gondrymu povedlo to správně (ale ne dokonale) uchopit. Má to chytrou pointu, ten bizarní zvrat do toho pasuje (mladý pár, kluk má jasné ambice, holka ale netuší co od života chce, nezapadá ani do té metropole a tak se z ní stane... no, uvidíte sami) a dokonce je do toho funkčně zapojený i humor. Takže jo, tohle se mi líbilo. (4*), MERDE - Strašně jsem se snažil v tom něco najít (třeba kritiku závislosti na materiálních věcech nebo pohrdání celým světem), ale nakonec mi došlo, že Carax nejspíš žádnou pevnou vizi neměl a jenom nechal pobíhat jakéhosi "netvora z kanálu" Tokiem, nechal ho tam dělat totální bordel včetně bombardování náhodných lidí a počítal s tím, že si v tom každý něco najde, ačkoli to v tom vůbec není. Takže je to vlastně jen lartpourlartistická vychcanost, ve které můžete vidět úplně všechno když chcete, ale ve skutečnosti je to jen naprosto prázdný film o ničem. Který navíc trvá dlouho a kromě začátku mi i přišel docela nudný. (2*) SHAKING TOKYO - Tohle stačilo víc domyslet a bylo by to skvělé. Atmosféru to má slušnou, námět hodně zajímavý, ale ve finále to celé vyšumí do ztracena a vlastně jsem ani nepochopil, co přesně způsobuje ta zemětřesení. Nejspíš to všechno mělo zobrazovat jeho psychický stav, ale nejsem si jistý - zemětřesení mělo symbolizovat jeho strach z lidí? Tím pádem proč žádné zemětřesení nebylo když konečně vyšel ven? Pochopil jsem, že ty prázdné ulice a že jsou všichni lidi jako on navěky zalezlí doma má symbolizovat to, že se s lidmi nedokáže vůbec bavit, ale třeba ta tlačítka jsem nepochopil. Nějaký smysl mi to dává, ale pořád mám pocit, že to chtělo líp domyslet a dotáhnout. Ale stejně to cením, od Ponga bych něco povedeného fakt nečekal. (3,5*) CELKOVÉ HODNOCENÍ - Není to moc konzistentní, dvě povídky jsou docela dobré, ale jedna je slabá a ani u jedné nemůžu říct, že by mě nějakým způsobem odrovnala. Celkové dojmy z toho mám lehoulince nadprůměrné, ale to mi stejně na víc jak tři hvězdy nevystačí - a víc stejně ani dát nechci. Je to spíš jen zajímavé než cokoli jiného. Jen mi teda vadí, že ze všech tří režisérů tu není ani jeden Japonec, což se dá chápat, pokud to měl být pohled na Tokio zbytkem světa, ale tím pádem zase nechápu, proč v tom jsou dva Francouzi. 3* (18.06.2021)

Trocha poctivýho absurdna ještě nikoho nezabila. Nebo zabila? Nebo ve skutečnosti nezabila? (11.12.2014)

Gondry 4, Carax 5, Bong 3 (14.05.2009)

Zajímavý povídkový film inspirovaný přetechnizovaným městem Tokio, kde se projevují všechny civilizační neduhy vysoce vyspělé země. Pro mne nejlepší povídkou je TOKIO SE OTŘÁSÁ od JOON-HO BONGA. O odcizení lidí, obklopených moderní technikou a přepychem bohaté země. Odcizení a stahování se do samoty se šíří jako lavina, je to novodobá choroba, kdy lidské city okorávají, lidé ztrácejí smysluplnost normálního života, ztrácejí schopnost vzájemné komunikace a ze strachu před nepřátelským okolím se uzavírají do sebe a do uzavřeného světa svého domova, ze kterého nevycházejí. A přesto i v tomto světě je naděje v podobě nově probuzené lásky uzavřeného hikikomoriho (Teruyuki Kagawa) k roznašečce pizzy (Yû Aoi), která dodává odvahu ke kontaktu s ostatním světem. Vysoký standart si drží i povídka VNITŘNÍ DESIGN od MICHELA GONDRYHO. O hledání své životní cesty, smyslu života a vlastního pocitu užitečnosti v kontextu společnosti. Možnosti jsou sice otevřené, cesty jsou ale nesnadné, neoznačené a neschůdné. A tak zatímco Akira (Ryo Kase) má svůj jasný směr a cíl a nalézá útočiště u přítelkyně z mládí Akemi (Ayumi Ito), tak Akirova dívka Hiroko (Ayako Fujitani) nalézá své uplatnění v surrealistické proměně u Hiroshiho (Nao Ohmori). Nejbizarnější je povídka MERDE od LEOSE CARAXE. Je mi záhadou, co má představovat. Snad zbytečnou agresi a nepřátelství vůči společnosti, strachu z neznáma a podivnostem, vyvolaných civilizačním vývojem. A tak Merde (zajímavý Denis Lavant) děsí, straší a ničí obyvatele, než je dopaden, souzen a obhajován podivným Maître Volandem (Jean-François Balmer). Provokativní, zvláštní, až absurdní. (17.01.2013)

1 - Gondry - klasický Gondry, perfektní metaforala, takřka dokonalé efekty. 2 - Carax - Pro mě neznámý tvůrce, ovšem to co předvedl... Dokázal, jak drogy pomáhají filmařům... =D 3 - Bong - Nejponurejší, ale opět zajímavá vize.. Celkem: Jeden z nejlepších filmů roku 2008. (06.01.2009)

Druhá a tretia poviedka majú síce odlišný prístup, ale rovnaký problém – spočiatku zaujímavo vyzerajúca látka stráca na zaujímavosti každou ubehnutou minútou. V prípade prvej, Gondryho, poviedky sa časom našťastie mení iba povaha, nie však kvalita a zaujímavá konverzačná dráma sa pretransformuje na trochu bizarný surrealistizmus. A vlastne celé Tokio! bolo omnoho artovejšie, než som čakal, škoda len, že nie každý art dokáže udržať pozornosť po celú dĺžku minutáže. [68%] (25.10.2009)

První povídka může v úvodu působit tuctově ... leč vyústění její zápletky je velice pozoruhodné, velice překvapivé ... a velice osobní. Ta druhá je od samého začátku těžce psychedelická ... a nejspíš o nás vypovídá víc, nežli jsme ochotni veřejně připustit (přičemž její dovětek je mimořádně zdařilý). A třetí ... třetí vám možná napoví, proč se v Tokiu čas od času vyskytuje zemětřesení. Každopádně všechny tři spojuje nevázaná hravost, cílená vyzývavost a netradiční pojetí ... nakonec - proč by právě Tokio nemohlo být metropolí, kde nic není nemožné ?!? (21.07.2014)