Sen

Rozporuplny to kousek. Na to, ze se jedna o dilo z dilny Kim Ki-duka zpracovavajici me oblibene dream tema, to az takova bomba neni. Vicemene je to jakasi dualni Nightmare on Elm Street na asijsky zpusob. Dve spojene duse, ktere kdyz upadnou do spanku, jeden z nich proziva nocni muru a druhy namesicne vykonava to, o cem sni ten prvni. Urcite zajimavy namet, ze ktereho se ale dalo vytriskat vic a ktery je az prilis pomaly. 6/10 (02.06.2010)

Sen dle mého názoru začíná tam, kde skončil jeden z Ki-dukových předcházejících filmů – 3-iron. Mám na mysli téma splynutí dvou duší, akorát v případě tohoto filmu již není tak poetické, jako tomu bylo právě v 3-iron. Tam splynutí duší navíc fungovalo jako katarze, zatímco zde to představuje výchozí problém, kterému postavy po celou dobu filmu musejí čelit. Ono snažení v poslední třetině eskaluje v násilí, které ke Kim Ki-dukově tvorbě neodmyslitelně patří. Je zde užito i symboliky, která by měla divákovi pomoci v interpretaci poněkud nejasného konce.___ Nejdřív jsem z toho filmu nebyl moc odvázaný, neboť mi to celé přišlo lacině vykonstruované a příliš prosté, ale postupem času jsem tomu přicházel na chuť a ačkoliv dojem prostoty přetrvává, za tu lacinost se zpětně omlouvám. (20.06.2011)

Emoce, jaké Kim Ki-duk představuje, mi musí absolutně sednout, aby si mě skrze ně film získal. Když se to povede (3-iron, Jaro, léto, podzim, zima... a jaro, Ostrov), omotá si mě okolo prstu. Když ne (Čas), i 90 minut je pro mě téměř utrpením a většinou banální příběhy to nezachrání, spíše naopak. Bi-mong zvládl obojí. Pocity, postavy, "souznění" odrovnalo... příběh zaujal. Hudba je výborná a podobně snovou atmosféru jsem díky ní naposledy zažil asi u Věčného svitu. Je to především její zásluha, že atmosféra nutné insomnie je téměř hypnotizující. Krásná Na-yeong Lee a sympaťák s image zálesáka Jô Odagiri jsou pak ideální pro to, aby utáhli ve dvou lidech téměř celou stopáž. Jen málo mi chybělo k naprosté spokojenosti. Téměř tradičně mě jen minul konec, který se pokouší z příběhu udělat "něco víc", ale můj dobrý dojem rozhodně pokazit nedokáže. Na to je těch předešlých 80 minut až moc silných. (13.01.2009)

Nápad, ktorý mohol vyústiť do hravého filmu, vyústil do podivného ťaživého sna - jedného z tých, v ktorom sa vám sníva, že spíte a sníva sa vám, že spíte a tak ďalej, takže sa musíte zobudiť niekoľkokrát, aby ste sa naozaj zobudili a v konečnom dôsledku aj tak celkom presne netušíte, kde ste a či ste fakt hore. Aj keď by som sa oprostila od prvotnej zákernosti - že hlavná hrdinka by hneď v úvode skončila v ústave, film so sebou prináša niekoľko ďalších vecí, pri ktorých sa mi nestačili závity vyrovnávať. Najmä, kam zmizla "odborníčka na sny"? (02.01.2009)

Uviaznutie vo vzajomnom prepojeni nekonciacej duality, ktorej zrkadlenie nachadzame takmer v kazdom zabere filmu. Prave toto neustale podsuvanie mi prislo zbytocne nasilne tlacene dopredu. Este nedavno si Kim vystacill iba s naznakmi a zvysok nechal na divakovi. Prinasalo to lahkost a hravost, ako let onoho motyla. Bimong, aj napriek originalnym prvkom, tuto lahkost nema. Druha polovica filmu je preslapovanim na mieste, neschopnost (alebo neochota? -> fikcia odrazajuca realitu) vykrocit niektorym smerom. Kim, uz prosim vykroc... (24.12.2008)