Bílá stuha

Mistr Haneke a jeho syrová černo-bílá poetika. Jeho odosobnělý přístup má své drásající kouzlo - nenajdeš viníka, nedostaneš odpověď, nezjistíš provinění. Jsi jen pozorovatelem, nezúčastněným pozorovatelem, a nemáš nic než jen domněnky. A tak s tím musíš žít... // Haneke se dotýká temnoty, diváka do ní stahuje, ale nechává ho tápat, nenabízí klíč, jen nastíní dveře. Bílá stuha jistě patří k těm snímkům, které zaujmou svým obrazem a rozdráždí nedořečenou větou, absencí emocí a chladným popisem. Zkoumání temnot lidské duše je, jak vidno, pro Hanekeho stále aktuálním tématem, a snad i tématem nevyčerpatelným. (22.07.2013)

Hned na úvod bych rád zdůraznil, že nemám problém s filmy, jejichž stopáž výrazně přesahuje dvě hodiny. Nevadí mi, když je film postaven na dialogu a neobsahuje jedinou akční sekvenci. Rád si vychutnávám dlouhé záběry a mé uši netrápí, když není slyšet žádná hudba. Nevadí mi dokonce ani násilí. Věřím ale, že existují jistá pravidla, jejichž překročení považuji za nevkusné, nemístné, i ve filmu za krajně nevhodné a o pokřivenosti autora snímku svědčící. Bílá stuha obsahuje mnoho takových momentů. Jeji brutalita, odpornost a zvrhlost (zobrazovaná i ideová) je na můj vkus příliš důrazná a ačkoliv musím uznat filmu zcela nepopiratelné řemeslné kvality, nemohu se ubránit dojmu, že jsem právě shlédl 144 minutový hnus. Tři hvězdy ze slušnosti, a už nikdy více... Protože 4 způsoby jak ublížit dítěti (notabene retardovanému) fyzicky jej zničit a psychicky vydeptat, odprezentované v 5 minutách, to prostě odmítám akceptovat. A odmítám i to, že mě tento fakt automaticky degraduje na diváka nižší cenové, potažmo vkusové kategorie... (10.06.2010)

Tak to byla bomba. Náročné, nepříjemné a neskutečně silné psychologické drama. Bezprostředně po zhlédnutí se cítím, jako by mě Haneke přejel parním válcem. Bílá stuha je nesmírně působivou mozaikou vztahů v jedné rakouské vesničce před první světovou válkou, odkrývá původ lidské zloby a zkaženosti. Takové realistické Městečko Twin Peaks. (01.01.2010)

X -tá variácia námetu, dokonale literárne spracovaného napr. Williamom Goldingom v knižkách Boh múch a Dediči. O povahe zla a jeho zdrojoch. Je to síce pekne nafilmované, ale to je tak asi všetko. Významovo a dejovo obohraté ako staré elpéčky zväzáckej pop skupiny Elán. A asi aj tak prínosné. Až sa žiada povedať: Po "Kráľovnej bielych tenisiek" pre plebs je tu "Biela stuha" ako ľúbivý filmový pop hit pre tých, čo sa cítia byť intelektuálne skutočne na výške. Skutočnosť, že doba prísnych výchovných metód, zamračených pohľadov a upätej náboženskej morálky rozožiera spoločnosť ako celok a navonok poctivé správanie detí a mládeže sa pod šupkou predstierania mení na rýchlo sa šíriaci hnilobný, no neveľmi viditeľný tumor bola napríklad takým chasidom známa a verejne prezentovaná v stovkách ich ústne sa šíriacich poučných historiek už pred najmenej tromi stovkami rokov. (22.07.2013)

Podľa niektorých hra na umenie, no podľa mňa sa Haneke hrať nemusí. On to jednoducho vie. I dlhšie statické zábery mali opodstatnenie a čo je najdôležitejšie, nie sú zas až tak dlhé, aby začínali nudiť. Charaktery postáv sú výborne rozobraté a také doktorove "vyznanie lásky" manželke iste mnohým dvihlo tlak. Ženám určite. Postáv vystupuje vo filme dosť, ale v deji som sa nestrácal. Čiernobiela farba i pomalé tempo filmu sedí a postava rozprávača i učiteľa v jednej osobe neuberá čas iným postavám, pretože Haneke nezanedbal žiadnu a každej nadelil rovnakú dôležitosť. Presne to potom spôsobuje váhanie diváka i zlosť nespokojných užívateľov, ktorých vytáča, že Haneke nechal záver otvorený a necháva diváka hádať. Mne to nevadilo a ak môžem hádať, tak si myslím, že pravdu mal učiteľ. Možno sa mýlim, ale ak sa niekomu niečo sníva, tak aj preto, že "o tom" niečo vie... 80% (17.01.2012)