Josefína Mutzenbacher: Jak to skutečně bylo... díl 1.

Oldschool německé péčko s bobrama. Zlaté sedmdesátky! Nenechte se ale odradit touto perverzí, protože je to zábava k popukání! Když se řekne Josefína, tak si hned vybavím scénu s fotografováním, protože při jejím sledování pokaždé sletím ze židle! Abych maličko zasvětil. Pan fotograf na ulici osloví Josefínu a nabídne ji, že může pózovat u něj doma. Jako další aktéry tam má svoji ženu a nějakého nýmanda. Jde mu hlavně o umění a povedené fotky, takže si svou nahou ženu stále hlídá jesti nelumpačí. Nazí jsou tam všichni a nevinné pózování se pokaždé ve chvíli nesledování manžílka zvrhne. Chudák tak pokaždé běsní jak o život: "Ale jenom špičku!!! Vždyť ty šou**áš potvoro!!!" :-D Těch absurdit je tu ale mnohem více. Jestli budete mít na tenhle humor naladěné lidi, tak udělejte projekci, stojí to za to! :-D (10.05.2015)

Vulgárnější a známější zpracování oblíbeného pornografického románu s Patricií Rhomberg, který se pod názvem wie sie wirklich war (případně heute wär) do roku 1984 dočkal ve filmu celkem šesti dílů (a čtyřech hereček v hlavní roli). Mimo tuto sérii pak vzniklo v letech 1970-1991 dalších osm filmů. A pak cca 4 pokračování o její vnučce Heidi ;D Předlohu Die Lebensgeschichte Einer Wienerischen Dirne, Von Ihr Selbst Erzählt z roku 1906 jsem ale četla jen v laciné porevoluční edici, takže o původním tvaru textu se mohu jen dohadovat. Pikantní je, že dnes je za autora považován Felix Salten, jehož jiná práce inspirovala Disneye k Bambimu. (16.03.2009)

Když se porno v sedmdesátých letech dostalo do kin, čelilo tím současně výzvě, jak diváky zaujmout na ploše celovečerní stopáže. Jednou z logických cest bylo využití a přitvrdění již existujících žánrů erotických a sexploitation filmů. V případě německé produkce to znamenalo, že se porno stalo logickým vyústěním populárních lechtivých komedií přelomu šedesátých a sedmdesátých let, které zase představovaly lascivní a záměrně podvratné variace konzervativních heimatfilmů padesátých let. Tento rodokmen je přesně patrný i na nejproslulejším titulu zlaté éry německého porna, Billianově "Josefíně". Vyprávěnka o sexuálním rozkvětu titulní hrdinky důsledně kopíruje motivy a styl heimatfilmů, tedy až na to, že tentokrát mají bezstarostnost mládí, moudrost tradičních autorit a rodinná pospolitost výrazně košilatější a explicitnější podobu. Stylově pak film náleží ke kostýmní a historické linii heimatfilmů, které se opájely kašírovanou idylou devatenáctého století a vyobrazovaly život dobové šlechty či měšťanstva (druhý směr představovaly snímky oslavující prostý život na německém a rakouském venkově, obzvláště pak v alpských oblastech, na který zase karikaturně navazovaly hambaté komedie v čele s "Tři Švédky v Tyrolích" a jejich porno variace jako "Bienenstich im Liebesnest"). Právě držení hereckého stylu heimatfilmu a především pak dobové mluvy zde zakládá velkou část humoru, který zůstává zcela ztracen v překladu. Humor je ale zastřešujícím principem i pro sexuální scény, u kterých je mnohem větší pozornost než jednotlivým prostocvikům věnována expozici a jejímu rozvedení do celé scény (viz famózní sekvence s fotografem či páterem). Ostatně "Josefína" překvapí právě svým pojetím sexu, které se vymyká nejen obsesivní výkonnosti dnešního středního proudu porno produkce, ale i slastné prostopášnosti zlaté éry. Sex zde není projev touhy či chtíče, ale prostě zábava. Nesejde pak vůbec na tom s kým a kde je provozována, měřítkem je jen a pouze jaké potěšení přinese. Proto také film, ačkoli by se mohlo z expozice řady scén zdát, že z žen dělá jen objekty a komoditu, naopak stojí nad obvyklými genderovými schématy. Sympatická hrdinka naopak v jakékoli situaci zůstává zcela autonomní a svéhlavou osobou, která se ohlíží pouze na to, jestli dosáhne orgasmu, při čemž je jí zcela jedno, za jakých okolností. Na závěr si zaslouží zmínit i rozverný meta humor, který přichází ke slovu v úvodní a závěrečné pasáži filmu, kde scény původně uvozené jako diegeze náhle boří čtvrtou stěnu, když hrdinka začne oslovovat publikum, zatímco si při tom užívá tělesných radovánek. Ačkoli úspěch Billianovy první Josefiny vedle k natočení ještě řady pokračování, v žádném z nich nejen že se titulní role už nezhostila úžasně přirozená a osobitě přízemní Patricia Rhomberg, ale ani nedosahují zábavnosti, rozvernosti a sofistikované prasáckosti tohoto zaslouženého kultu. (10.05.2015)

Po letech jsem se z nostalgie vrátil ke staré osvědčené německé klasice. Sice někdy až třeskutě vtipné hlášky nebo dialogy kouzelného českého dabingu už nejsem schopný citovat doslova tak jako kdysi, ale pořád si myslím, že tato legenda není jen tak ledajaké - řečeno metaforicky - bezpohlavní porno, jakých se dnes produkují neskutečná kvanta. Josefína je legenda a takovým patří čestné místo na piedestalu filmových dějin bez ohledu na žánr. Totéž samozřejmě platí i o některých jednotlivých scénách (zejm. scéna s farářem). Samozřejmě kvalita prudce poklesla u pokračování, které jsou méně dějové a v nichž v hlavní roli už neexceluje přirozeně půvabná Patricia Rhomberg. Belle Époque! Belle Oeuvre! (14.03.2016)

Jedna z najlepších komédií aké som kedy videl! Je fakt, že miera vzrušivosti exponenciálne klesá s neustálym vibrovaním bránice, ale pri týchto oldies pornách je ukojenie freudovského sexuálneho pudu až niekde na poslednom mieste. Druhé obrovské prekvapenie z celej projekcie spočívalo v tom, že polka nieje vhodná len na bujaré slopanie piva na Októberfeste, ale Nemčúri si popri jej veselých tónoch aj radi zašantia. Tretie ani nie tak prekvapenie ako potvrdenie faktu nadobudnuté nekonečným prezeraním západonemeckých prírodopisných časopisov o bobroch-TABU bolo, že to naozaj tak bolo. Ďalšou dôležitou vecou pri sledovaní tohto skvostu je sledovať to s dabingom. Viem, že dabovať porno je už sám o sebe slušný úlet, no neviem si celkom dobre predstaviť tak vydarené fóry v ostrej nazištine. Titulom kult sa môže pýšiť právom a ja sa teším na ďalšie časti. (19.11.2011)