2012

Je to sice na hraně 3 a 4 hvězd, ale přikláním se nahoru za ty fantasticky udělané triky. Dějově je to ale dost prostinké, vlastně to (zjednodušeně řečeno) kopíruje scénář asi tak 80% katastrofických filmů, natočených před tímto blockbusterem. Z herců bych zmínil sympatickou Amandu Peet (mám pro ni trochu slabost od Můj soused zabiják), roztomilý part si osobitě sehrál Woody Harrelson, zbytek herců jen nerušeně plynul na povrchu scénáře... Film jsem viděl dabovaný a musím říci, že jinak relativně poslouchatelný dabing pro mě osobně degradoval jediný hlas, a to dabing postavy Jurije Karpova. Abych to zkrátil - už mě se*ou všichni ti filmoví Rusové, co mluví cizí řečí s absolutně příšerným a bohužel stále stejným přízvukem... :-( (16.10.2010)

Jedním slovem MONSTRÓZNÍ! Emmerich nezklamal a servíruje nám výplach, který svou imbecilní naivitou a ignorováním fyzikálních zákonů zabije stejný počet mozkových buněk, jako lidí. Aby je vzápětí resuscitoval dávkou digitálních efektů, se kterými to bude mít i AVATAR hodně těžké. Akorát s tím digitálem by měl Emmerich pro příště pracovat trochu šetrněji... Destrukce Los Angeles je GENIÁLNÍ!! (12.11.2009)

Ideově zaseklé v devadesátkách, rozpité jako stopáží, tak ratingem (klidně na film vezměte babičku, bude se dobře bavit) s jako obvykle civilním Cusackem v hlavní roli. Emmerich si ale spirálovitý sestup ke stále absurdnějším scénářům, nebo spíš chatrně maskovaným záminkám k likvidaci planety, plně uvědomuje, a tak diváka bombarduje ohranými klišé, často dotaženými ad absurdum, kdy se odněkud vynoří hláška nebo řešení, které byste čekali spíš od Toma a Jerryho. O občas vrávorajících tricích a okaté docukameře (digitál prosvítá jen na některých místech) už tu řeč byla, ale 2012 je většinu své mamutí stopáže dechberoucí, zábavná a předvídatelná tak akorát, aby se udržela v mantinelech přihlouplé zábavy pro eskapisty, nasteroidované egem německých puntíčkářů za kamerou. K bezkrevnému techdemu má Emmerich daleko, k opravdovým devadesátkám taky, ale touhle opožděnou letní petardou byste na velkém plátně pohrdnout neměli, i přesto, že posledních třicet minut budete víc zkoumat dno popcornového kýblu, než dění na plátně. :) 7/10 (05.11.2009)

Katastrofický a tentokrát i vtipný Emmerich jak ho mám rád, tj. na úrovni Dne nezávislosti. V přímém přenosu sledujeme zničení lidstva i všech civilizačních hodnot velkolepě rozdivočelou přírodou a to tedy není málo. Jenže když k podívané nestačí gigantický výbuch supervulkánu, když ani zničení největších velkoměst nestačí a je nutno velkolepé potopení celých kontinentů, když první i další letadlo řízené začínajícím amatérským pilotem úspěšně startuje přes všudypřítomné pukliny pádem do propasti, když je i potopení obří lodi o rozměrech několika Titaniků bezvýznamnou epizodou, když je novodobá archa lidstva zmítaná makro-tsunami ještě navíc zasypávána sněhovou lavinou ze zbytku Mont Everestu (a když pak ještě během filmu zhasnou na dlouhé minuty všechna světla v multikině), tak už to i fandícímu divákovi přijde trochu moc. Navíc ne -li všechny, tak většina nápadů už byla použita v jiných filmech. No posuďte tu megalomanii sami - hned 14 trailerů, spotů, klipů a ukázek na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/239242-2012/videa/ (19.11.2009)

Mám rád katastrofické filmy. Film mě často dokáže uspokojit čistě útokem na první signální tím, že mi nabídne strhující záběry, kde něco vybuchuje nebo se něco bortí. Při letmém pohledu na to, o čem vypráví film 2012, jsem byl v očekávání skvělé podívané. Přestože se v tomto novém počinu Rolanda Emmericha mnoho velkolepě destruktivních scén objevuje, jsem spíš z výsledku zklamán. Kromě úžasných výbuchů potřebuji také hrdiny, o které se mohu bát, příběh nebo aspoň nástih příběhu, který mě strhne a není za hranicí parodie. Tento film hranice parodie překračuje většinu své hrací doby. Abych byl dobře pochopen: nehledám ve filmech podobného ražení nutně logiku, pravděpodobnost a nevadí mi jestli se dozvím, že nevídané katastrofy vyvolalo cosi jako zmutovaná neutrina. Problém je v tom, že kdykoli nějaká postava otevře pusu, je to jako z filmu bratří Zuckerů z osmdesátých let. Říct, že se tu lidé chovají nesmyslně, je ještě hodně slabé. Většině postav jsem vlastně přál, aby umřely co nejrychleji a já už je nemusel poslouchat. Všechny ty různé nablblé loučící telefonáty mi už lezly krkem. A akční scény - jsem opravdu velkolepé (za to ty dvě hvězdy), ale - jednak jich není tolik, film je příliš dlouhý a většinu doby tak právě různí nezajímaví lidé plácají kraviny a jednak jejich přemrštěnost je tak velká že je to dost na škodu. Kdyby Emmerich trochu ubral plyn, ještě by mě to mohlo strhbnout, ale takto... Jeden příklad: mám velmi rád destrukční scénu v Dnu nezávislosti, jak vybuchují mrakodrapy, auta létají kolem, letadlo odletí na poslední chvíli a pak je tam pes, který na poslední chvíli skočí do bezpečí - ten psí závěr této scény ve mně vyvolal úsměv a bral jsem to snad za vědomé pobavení od režiséra. Teď o tom pochybuju. Scéna několikanásobně utíkající rodiny Johna Cusacka (auto, letadýlko, další auto, letadlo) je jako ta přemrštěná scéna se psem z nezávislého dne natažená na dvacet minut. A když už jsou meze, kdy se člověk o hrdiny bojí a kdy se už směje stupidnosti toho, co se před ním odehrává, překročeny po třicáté, člověk už to nemůže brát vážně ani trochu, čímž ztratí celé ty úžasně vypadající scény na zajímavosti. A závěr je moc dlouhý, bez napětí, když už jsme předtím viděli velkolepé scény bortících se kontinentů, tak poslední půlhodina je vlastně nicotná záležitost uvnitř zaplavovaných chodeb. Podobně do ztracena třeba vycházel i Den poté, úžasné efekty ze začátku (tornáda, vlny, zamrzlý vrtulník), aby byl pak závěr zcela o ničem - o putovaní zasněženou plání. A hudba Haralda Klosera je zcela průměrná, škoda, že už dávno Emmerich nedělá s Davidem Arnoldem. (26.01.2010)