Můj život v ruinách

Vyloženě blbá komedie, která se nápadně (Nia Vardalosová v obdobně outsiderské roli, cameo Rity Wilsonové, která se společně s manželem Hanksem opět podílí i na produkci) odvolává na nečekaný hit z roku 2002, snímek MOJE TLUSTÁ ŘECKÁ SVATBA. Bez této berličky si ale stojí leda jako pochcaný patník uprostřed slumu. Nenápaditě ubohá umulousanost, táhnoucí se za svým vzorem jako neodbytný smrádek. 25% (07.07.2010)

Nebudu si nic nalhávat. Bylo to předvidatelné, bylo to levné, bylo to sestavené z tradičních žánrových prefabrikátů, bylo to obsazené tradiční skvadrou podivínů. Ani hlavní romantická linka, ani tradiční "jdu do sebe a změním se" linka, ani linka "parta outsiderů vytvoří skvělou partu", zkrátka nic nebylo originální ani novátorské. Kromě Richarda Dreyfusse, který si film občas tak trochu ukradl pro sebe, tu (až na minutovou roli Rity Wilson) nebyla žádná známější tvář. Přesto všechno, výborně jsem se pobavil (sirupové rande), od srdce zasmál několika vydařeným vtípkům a hláškám, jednou uronil kroupu a nečekaně příjemně se naladil na celý večer a kupodivu mi ten usměv vydržel až do druhého dne. Co víc si přát od nenáročné oddechovky, která si na nic nehraje. (10.06.2012)

Příjemná komedie u účastnících zájezdu v Aténách, o jejímž obsahu a zpracováníjsem si nedělala iluze, a která přesto velmi příjemně překvapila a pobavila. Vykreslení národnosti jednotlivých turistů v lehké karikatuře dohromady s nádhernými exteriéry Atén-kam se většinou nejezdí, (moře je pro nás holt moře), příjemnou lehkostí řecké hudby a až na výjimky neznámými hereckými tvářemi mne pobavily, potěšily a zejména příjemně překvapily. Onou výjimkou byl Richard Dreyfuss, kterému to sekne i jako seniorovi a Nia Vardalos, která je od doby své řecké a tlusté svatby čím dál pohlednější a lepší. (10.11.2009)

Prvních 30 minut je ještě horších než Mamma Mia, zbytek je tak nějak srovnatelně mizerný. Nevadí mi počítačem generované romantické splašky (Katherine Heigl nic jiného netočí), ale i ty musí mít něco do sebe a neurážet můj osobní vkus. Můj život v ruinách se pokouší o humor na účet hned několika kultur, bohužel to však dělá tak neohrabaně, až to zavání kameňákovstvím a mně je fyzicky špatně. Americké stařenky jsou vychcané zlodějky. HAHA. Jejich mladší souputníci zase tuplovaní povrchní idioti. HAHAHA. Australanům není kvůli přihlouplému slangu rozumět lautr nic. HAHAHAHA. Ještě že je tu Richard Dreyfuss s hromadou rad do života a jakžtakž fungující romantická tónina, která filmem občas projede jako nůž horkým máslem, jinak by se trochu náročnější (nebo střízlivý?) divák musel odporoučet na jednotku intenzivní péče s podezřením na gyrosový nádor na mozku. Možná na tenhle rozverný typ filmů nemám buňky. Anebo mám problém s Řeckem, ale ať už žvatlá o antických bozích Meryl Streep nebo Nia Vardalos. Já takřka permanentně trpím. (03.11.2009)

Šla jsem do kina a neočekávala pranic a dostala slušnou sluncem prohřátou komedii, která sice má klasické schéma komedie s prvky romantiky a je průhledná od začátku do konce, ale má velkou přednost – je zábavná, vtipná a má dobré herce v čele s ústřední představitelkou. Klidně a ráda si komedii Můj život v ruinách pustím znova, je to obyčejná komedie, ale příjemně zábavná. 75% P.S. Nepřipomínali vám některé scény z první poloviny filmu – zejména ty z hotelů a pak také ty turisti, náhodou nějakou vaši dovolenou? :-) „To poštovné můžete zaplatit i jinak.“ Děláte si srandu, chcete zaplatit poštovné sexem? Chytla se snad už nějaká?“ „Čtyři.“ „Aha, no já zaplatím normálně…. penězi….“ (15.11.2009)