Ágora
Agora
Režie:
Alejandro AmenábarKamera:
Xavi GiménezHudba:
Dario MarianelliHrají:
Rachel Weisz, Max Minghella, Oscar Isaac, Ashraf Barhom, Michael Lonsdale, Rupert Evans, Homayoun Ershadi, Richard Durden, Yousef 'Joe' Sweid, George Harris (více)Obsahy(2)
Píše se rok 391 po Kristu a Egypt se nachází pod nadvládou upadajícího římského impéria. Násilné, náboženské nepokoje pronikají ulicemi Alexandrie až za brány slavné městské knihovny. V jejích zdech zůstává uvězněna i vynikající astronomka a filozofka Hypatia (Rachel Weisz), která je i se svými věrnými stoupenci odhodlaná knihovnu bránit. Dva muži jsou ale odhadláni bojovat nejen o záchranu veškeré moudrosti antického světa, ale také o lásku krásné Hypatie. Vtipný, bohatý a privilegovaný Orestes (Oscar Isaac) a Davus (Max Minghella), mladý otrok, který se zmítá mezi tajnou láskou ke své paní a vidinou svobody, kterou by získal, kdyby se přidal k nepřátelským křesťanům… Film Agora vypráví nejen o moudré Hypatii a jejím životě, ale také o době, kdy ze starověkých chrámů odcházeli staří bohové a nastupovala nová náboženství. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (764)
Historicky přinejlepším nepřesný film s jasným poselstvím. Křesťani byli zlo, zlo ZLO!!! V podstatě taková moderní obdoba Der Ewige Jude... ()
Popravdě řečeno, začátek filmu mě příliš nenadchl. Ale jak se děj postupně ubíral dál, tak jsem byl víc a víc připoután k ději, fascinován a strhnut příběhem. Místy mě až běhal mráz po zádech, protože věřím tomu, že z historického úhlu pohledu se takto nějak mohlo vše seběhnout. Není horší zlo, než slepá víra v jakékoliv náboženství. Každopádně výkon Rachel Weisz standartně průměrný, ale Oscar Isaac se mi nečekaně líbil a jak jsem ho nikdy moc ve filmech neobdivoval, tak zde mě příjemně překvapil. ()
Vcelku hezký historický film, ačkoli jsem se s hlavní hrdinkou po celou dobu nedokázal ztotožnit a místy mne až otravovala. S neustálým kamenováním jsem si vzpomněl na Život Briana a když ji zas vedli do knihovny se slovy 'couro, děvko', tak mne to přimělo Kladivo na čarodějnice. Ve chvíli, když sváželi židy na hromadu, aby je spálili, jsem se musel pousmát, když jsem si uvědomil, jak to Němci o několik století později 'rozjeli ve velkém'. ()
Celkem se mi to docela líbilo jako takový lehký nadprůměr,do kterého jsem se docela zadíval. ()
Velmi zajímavý a stále aktuální námět nebyl špatně zpracován, ale něco tomu chybělo. Takový ten šmrnc, co udělá z průměrného filmu film skvělý. Místy jsem se nudil, místy působily kulisy nevěrohodně. Emoce ve mně vyvolal až úplný závěr. Režisérovi se nemůže vyčíst snaha, Rachel Weizs podává výborný výkon, ale pro mě to na víc než na tři hvězdy není. ()
Že by ten nejlepší španělský film? Jediný, který dosahuje hollywoodských kvalit? No, rozhodně perfektní pohled na náboženský fanatismus a na to, jak jsou Židé i křesťané smutně ubozí a debilní ve své tupé víře. Ať už se vám film líbí či nelíbí, ta historická hodnota je nesporně skvělá. ()
Potenciálne zaujímavý príbeh vedy a humanizmu v konflikte s religióznou intoleranciou. Je však príliš jednoduchý a melodramatický na to, aby skutočne zaujal. ()
Agora – zhromaždisko, väčšinou tvaru štvorca. Nerušene nekonečné tvary sa presadzujú v obdobiach nepokojov – väčšinou ako súčasť ideologickej vlajky. Pred zlými mocnosťami sa hrdinovia v rozprávkach chránia vkreslením kruhu do hliny. Hypatia v myslení kruh neušetrila, zdeformovala ho. Toto nie je len rozprávka. Škoda. ()
tak po dlouhé době se povedlo Amenábarovi přivést do kinematografie zase dobrý historický kousek. Po okázalých blbostech typu Alexander Veliký, Trója nebo Bitva u Therpopyl atd tady zas máme něco normálního a moc pekně natočeného. Příběh o sporu lidské podstaty a spravedlnosti. Úplně mi ale není jasný proč film natočili jak ho natočili. Má se jednat o apel na zaslepenost a nespravedlnost tažení ve jménu boha, které jsou v dnešním světě aktuální, nebo jen oprášit jeden osud z historie. ()
ke konci ponekud utahane ()
Vyborny historicky film, ktery myslim ze nam dava pouceni o tom ze nejvetsi bordel dela cirkev ktera chce moc a nejvic ovecek, ted asi ta muslimska, zajimave sledovat jak krestane prichazeji k moci, myslim ze by se to mohlo promitat v kostelech.. Rachel Weisz podala standartni vykon, prijemne me prekvapil Max Minghella a Ashraf Barhom. Hezka vyprava a kouzelne exteriery. ()
Kus historie který je velmi originálně a zajímavě natočený. ()
Kvalitne spravený historický film, ktorý vcelku podrobne a realisticky popisuje obdobie, o ktorom sme sa učebniciach dejepisu až tak veľa nedočítali. Alejandro Amenabar režíruje krásny film so zaujímavou a možno aj prekvapivou myšlienkou. Do hlavnej úlohy si vybral neobyčajnú Rachel Weisz, ktorá (ako tradične) svoju úlohu zvládla dokonale. Ide predovšetkým o hĺbavý film, ktorý má donútiť k zamysleniu. V istých pasážach mu však trošku chýba tempo. Preto "len" 89% ()
Agora je filmový zázrak v břečce hollywoodských pseudohistorických filmů. ()
Historickým filmům příliš neholduji. Respektive existují 2 typy tohoto žánru - první jsou velkorozpočtové megaprojekty založené spíše na fikci (Galdiátor, Statečné srdce) a ty mam moc rád. Ale pak je tu druhý typ, který se snaží být co nejvěrnější historickým faktům a spíše popisuje dobovou společnost a atmosféru. A to většinou znamená hrozně ukecanou nudu, kde většina konfliktů vychází z náboženské nebo politické situace (Tudorovci, Řím) a maximálně, pokud to rozpočet dovolí, je tam pár akčních sekvencí který maj tu lekci dějepisu učinit snesitelnou (sem spadá například Království nebeské). Agora se od začátku tvářila přesně jako onen druhý typ, proto bych se jí za normálních okolností vyhnul obloukem. Přesvědčila mě osoba režiséra Alejandra Amenábara, tvůrce jednoho z nejlepších hororů jaký znám, "Ti druzí". A jen kvůli němu jsem od Agory čekal že to bude něco víc, nakonec jsem ale dostal více méně to, čeho sem se bál, naštěstí v hodně koukatelném provedení. Evropská velkoprodukce o antické filosofce Hypatii semleté mlýnskými kameny náboženských sporů pohanů a vzestupujícího křesťanství má určitě svoje klady - krásná výprava, výborní herci i precizní technické zpracování, to vše vedeno zkušenou režií. Navíc má u mě film jedno velký plus - popisuje křesťany jako primitivní zvěř hnanou kupředu nesmyslnými dogmaty z písma. Režisér připodobňuje tehdejší křesťany dnešním radikálním muslimům a jenom potvrzuje moje přesvědčení že náboženství (jakékoli) je svinstvo. Všechno to má docela spád a milovníci tohoto žánru budou určitě nadmíru spokojeni. Objektivně vzato je Agora dobrý film, jenom to prostě není můj "cup of tea". 6/10 ()
No neviem ...ale pre mňa bol film až taký nudný, že dakde v polke som zaspal. Čo sa mi v prípade Tróje napríklad nestalo. Možno keď nato budem mať chuť, tak sa k tomu vrátim a prehodnotím to. Zatial na 3* ()
Čistá pětka to není, ale některé scény jsou opravdu hodně působivé (při pálení svitků v knihovně jsem trpěl jak zvíře) :-) ()
Film ukazuje hloupost náboženství.Tím, že císař Konstantin na smrtelném loži přijal křesťanství, v domnění, že tak předejde válce, věřící již nebyli pronásledováni a křesťanská víra se rychle šířila, protože byla pokrokovější než v té době už zastaralé mnohobožství. Ale šířila se také silou. V Agoře vidíme zaslepenost věřících, netoleranci vůči jiným způsobům vyznání, rostoucí moc církve, štěpení uvnitř ní samotné, hraní si s výkladem Bible pro zájmy jejích představitelů, manipulace s lidmi, nesmyslné zničení do té doby nastřádaných znalostí soustředěných v Alexandrijské knihovně a mnoha jiných nenávratně ztracených pokladů, zdržení pokroku v myšlení, lež. Jak něco takového mohlo setrvat do dnešních dnů? Je důležité, aby lidé o víře přemýšleli, pochybovali o ní. Opět je to silný film především svým poselstvím. ()
Moc jsem se na Agoru těšila, hlavně kvůli Rachel Weisz. Těšila jsem se na vyprávění o ženě, která vynikala i mezi muži, o filosofce Hypatii. Ale film mě překvapil, není to totiž historický příběh o inteligentní ženě, je to vyprávění o lidstvu a jeho nenávisti k jakékoli odlišnosti od všeobecně přijímaného názoru, nebo víry. Po zhlédnutí si řeknete, že je docela fajn žít v dnešním nevšímavém světě, kde vám sice možná nikdo nepomůže, ale taky vám nikdo nehodí kámen na hlavu za to, že nejdete s davem (většinou). Agora je chytrý a silný film, který můžu s klidným svědomím doporučit, a to nejen kvůli skvělé Rachel.:) ()
Související novinky
Zemřel herec Michael Lonsdale
Ve věku 89 let zemřel v pondělí v Paříži filmový a divadelní herec Michael Lonsdale. Informaci předala zpravodajská televize BBC s odkázáním na jeho agenta. Britsko-francouzský herec se narodil v… (více)
Amenábarův scenárista točí sci-fi
Mateo Gil, několika cenami Goya oceněný španělský spoluscenárista tří filmů Alejandro Amenábara – konkrétně Otevři oči, Hlas moře a Agora – se poslední roky pokouší i o režii. Po dobře přijatém… (více)
Jedná se dle mého názoru o mimořádně zajímavý film, jenž v dnešní době nemá konkurenci, a patří k nejen velmi poučným, ale vlastně i poměrně (v druhém smyslu slova) "zábavným" a "dramatickým". K lešímu pochopení dodám situaci, (POZOR, SPOLER!) kdy všichni nyní známe pravou dráhu, po níž Země krouží kolem Slunce, (elipsa) avšak pro naše předky (tj. pro filosofku Hypatii) nic takového neexistuje, tudíž se musíme pousmát nad její nevědomostí, a radovat se z jejího konečného tušení a prozření, jež však trvalo pouze krátkou chvíli (KONEC SPOILERU). Bohužel, avšak pro účel, jenž svědčí prostředky, se ve filmu, v němž se stýká mnoho náboženství, navzájem zpočátku smířlivých, (alespoň v Alexandrii) ale později znesvářených, nedokčá inteligence prostoru. Kinematografické dílo začíná chvílí, kdy se Hypatia věnuje svým studentům, a vysvětluje jim (z dnešního pohledu) základy matematiky. Sama je vášnivou filosofkou, a na tehdejší poměry neobvyklou, skoro až nepřijatelnou ženou neplnící roli matky. Ve městě, nacházející se ještě stále pod nadvládou upadajícího Římského impéria, však pořád platí pravidlo rovného náboženství. Ať je Židem, Křesťanem či tím, kdo věří ve Staré Římské bohy kdokoliv, všichni si jsou před sebou rovni. Toto pravidlo alespoň platí do chvíle, dokud neusedne na Císařský trůn nový pán, hlásající křesťanství jakožto brzy nově ustanovené jediné náboženství. Uznáno bylo osmdesát let zpět, nyní se mu dostává téměř monopolu. Zbytky loajalistů starých bohů se obává rostoucí odvahy křesťanů, zatímco Hypatia všemu přihlíží se smutkem. Sama nevěří ničemu jinému než vědě, a nyní se dostává na kloub otázce, zda se Země nachází ve středu vesmíru, či se tam nachází Slunce, a Země ji s ostatními planetami pouze obíhá (...). Křesťané vítězí, poté, co jim dá císař volnou ruku, a vpustí je do světkého místa, do alexaxandrijské knihovny. Hypatii coby její strážkyně nezbývá než pro ni ronit slzy. O pár let později se její blízký přítel, nyní prefekt města, snaží urovnat rostoucí neshody mezi křesťany a židy, dříve spojenými proti starým bohům, nyní pro změnu proti sobě. Aby si udržel pozici, musí požádat ostatní umírněné křesťany, aby se zbavily toho, jenž hlásí ortodoxní víru. A k tomu potřebuje i její hlas. Ona však věří jen vědě, jak už tvrdila tolikrát. A nic ji nepřesvědčí o opaku, zvláště, když už má řešení otázky otáčení Země kolem Slunce skoro na dlani (...). Celou situaci zpovzdálí sleduje i její bývalý otrok (tedy bývalý až poté, co ho propustila). Jelikož odmítala jeho city, rozhodl se postavit proti starým bohům, a stát se křesťanem. Nakonec však převáží láska. A to v hodinu nejvyšší. Křesťanské kázání a jeho představitelé ji usvědčí z čarodějnictví a hříchu děvkařstvého, a má s ní bti i takto naloženo. Věrní Boha ji chtějí podříznout, to však David, ten, jenž jí mluje, nedovolí. Aby ušetřil její další možné bolesti, ukamenování, s jejím souhlasem ji zadusí (...). A tím končí i film. Ještě nutno dodat, že na elipsu nakonec přišla, ale vše, na čem kdy pracovala, se do současnosti nedochovalo. A zásluhy za totožné si odnesl až Keppler o dvanáct set let později (...). Jestli je její vědecká práce pravdivá, či pouze našitá na filmový příběh, nikdo neví. Dle mého názoru celý jeho děj utíkal jak měl, i když jsem začátku, upřímně, moc neporozumněl. Postačilo by však pouze opětovné zhlédnutí. Rachel Weisz od časů Mumie nijak nezestárla, zachovala si svoji krásu (dokonce jsme ji mohli vidět nahou zezadu, malá perlička! Ale jen si dělám srandu). Ostatní herci měli v podstatě (až na Davida) menší (vlastně jen její rádce, otrok zase hrál zcela jinou a budoucí prefekt šel tímtéž směrem) či zápornou roli, a příliš se nevyjímali. Taktéž mi pouze ona a David přišli jediní sympatičtí, měli spolu strávit více času, což se ale vlastně nestalo (mimo lehce "násilné scény", nedokonale zpracované, tudíž kolonka romantický se zde naprosto a zcela míjí účinkem). Na druhou stranu mi ale velmi vyhovuje celkové prostředí, kde se děj odehrává, Hypatiino bádání a úvahy a i konečný milosrdný okamžik, jenž celkem dost dojmul (vše se v "dobré" obrátilo, co se týče lásky, i když jí věnovali ve dvou hodinách jen dvě tři minuty). A co především, dost se zde upozornilo i na roli ženy ve společnosti mužů, kdy je opomíjena, ba dokonce zatracována. A čeho dosáhla? Více, než mnozí jiní za dalších dvanáct století! 70 procent. Něco se mne dotklo, něco ne, dal bych padesát. Naštěstí závěr skoro vše vyšvihnul vzhůru, tedy šedesát. Skoro, protože nepříjemností se zde dalo najít celkem dost. Naštěstí, Rachel a její půvab deset procentních bodů ještě přidala. Inu, jsem jen muž, a čtyřicetiletou ženu v pětadvacetileté dívčí kráse si nechám líbit. Doporučuji! () (méně) (více)