Vinyan

V bahně barmské džungle nebo bahně neštěstím zpackaného života válí se žena pátrající po svém zmizelém synovi? Nechat naději v život syna žít a sama umřít či nechat naději v život syna zemřít a sama žít? Lze vůbec divákovi vyčítat neumanuté nudění se nad iracionální umanutostí té ženštiny, nad jejím patologickým, neustále stejným, jen k většímu šílenství putujícím hledání? A jak si vykládat - SPOILER - její adopci všech (opuštěných, osudu odevzdaných) děcek na konci filmu než jako odměnu za víru a smrt jejího muže jako trest za pohřbení naděje? Co je to za film-výčitku vmetenou do tváře těch, kteří chtějí po neštěstí ještě nějak žít? KONEC SPOILERU. A proč ta levná tajemnost nemluvných dětí s obviňujícími pohledy, proč to laciné slintání divochů, k čemu to magorské blábolení domorodých stařen, nač to neprůhledné fungování thajského půlpodsvětí? To dělá atmosféru nebo "psychologii"? Nene, pro atmosféru déšť, kameraman, pan skladatel, bláto a tropické stromy se slitovali nad tímhle záměrem a trochu nálady společně stvořili. A psychika má jen jeden rozměr, byť zracdlící se ve více podobách... Slabé **. (04.01.2010)

Po určitém váhání nakonec za pět - možná jako protiváhu k značnému podhodnocení. Vinyan zaujme od první minuty neuvěřitelně zneklidňujícími záběry vodní hladiny a chladnými obřími titulky. První část je "slabší", protože film graduje velmi pozvolna a co se týče neshod mezi těmi Thajci - dalo by se říct, že film rozmělňují, ale (!) právě ony komplikace při cestě, nedůvěra v domorodce a jejich financování ze strany ústřední dvojice, to vše přispívá k logičnosti celku. Proto se musí vystřídat průvodci, proto se s nimi Manžel musí neustále handrkovat o peníze. "Atraktivní" lokalita barmské džungle je sice jednoduchým způsobem, jak vybudovat napjatou atmosféru, ale je to způsob efektivní. Voda, stromy, chatrče (!), déšť - to vše ve filmu "hraje", stejně jako herci. Když už jsme u herců - Sewell mě ze začátku celkem vadil, ale postupem času jsem si na něj zvykl a Béartová byla výborná od začátku do konce. K Vinyanu je potřeba přistupovat obezřetně, bez diváckých očekávání - potom nemůžete být zklamáni - film má totiž velmi specifickou, zneklidňující atmosféru, která diváka provází po celou dobu, ke konci se jen promění v reálný pocit ohrožení (a snímek tím samozřejmě vyvrcholí). Srovnání s Trierovým ANTIKRISTEM je více než na místě - trauma ze ztráty dítěte, manželský pár, žena přicházející o rozum. Ač hodnotím stejně, musím podotknout, že Trier je někde o hodně, o hodně výš, než Welz - ať co se budování atmosféry týče, obrazové složky, vykreslení postav, zkrátka mezi těmito dvěma je vítěz jasný. Ale Vinyanovi to stejně na kvalitě nijak neubírá - protože žánrově (jestli to tak vůbec lze říct) se od Antikrista přeci jen liší. Vinyan je film křehký, subtilní, stavějící na jednoduchém ději a zvucích džungle. Není tak nervydrásající, ale já odcházel od obrazovky značně vyklepán. A pro tohle NĚCO, pro tu nezachytitelnou atmosféru (která ovšem mohla, stejně jako ostatně celý film, být ještě o něco lepší) a zvláštní, netypické mrazení v zádech doporučuji Vinyan všem k shlédnutí. (17.09.2010)

No teda pěkná nuda. Bylo to jak kdyby ti tvůrci točili film o hledání děcka v džnugli, ale pak si řekli, že to je hrozná nuda, tak se rozhodli, že do toho přidaj takovou trochu mysteriozní složku. Navíc Češi to nazvali Dobyvatelé barmské džungle, což zní sice skvěle, ale nikdo tam nic nedobývá, spiš se tam jenom motaji a hysterčijou. Všechno to bylo hrozně zdlouhavy, nemělo to pořádnej děj, českej dabing mi prstil prdel a když nastal konec, zalil mě pocit štěstí. A myslim, ze to by se nemělo dít. Řikal sem si, že dám aspoň hvězdičku, ale marně jsem hledal něco, za co by si to zasloužilo... (20.02.2011)

Děsivá exotická pouť rodičů za hledáním jejich ztraceného syna při tsunami v roce 2005, kde matka – ač otec poměrně skeptický – stále doufá v jeho nalezení. Je totiž možné, že jej unesli překupníci drog. Vinyan je psychedelické drama, v němž mnohdy netušíte, co je reálné a co surreálné či halucinace, co je pouze metafora, co je zkratka. ~ /dále možné spoilery/ Bloudění barmskou džunglí připodobňuje zmatek v mysli ženy po ztrátě svého syna a jeho neopodstatněné hledání a dožadování se ho, ačkoli je dávno mrtvý. Nějaké / jakékoliv dítě vs. to pravé dítě, jejich dítě, dítě, které hledají. Obě navzájem se vylučující entity však ještě prohlubují beznaděj a bezvýchodnost. ~ Benoît Debie za kamerou odvádí opět skvělou práci. Oceňuji vizuální stránku i zvuk, které zdařile vystihují / definují stále se horšící stavy ženy, její úpornou iracionální snahu najít dávno ztracené. ~ Tento koprodukční snímek pojednává (mimo jiné!) o ztrátě syna, potažmo o ztrátě rozumu. O psychologickém rozkladu člověka a jeho racionality. O neschopnosti akceptování ztráty blízkého. O cestě z civilizace do džungle, ze známého do neznámého, z jistoty do černé díry… Tematická podobnost s Trierovým Antikristem. ~ ~ Když někdo zemře, zahyne jen jeho část. Duše zůstane zmatená. Ovládne ji hněv. Stane se z ní vinyan. (21.07.2013)

I nepatrná jiskřička zažehne spalující žár. Zavádějící český překlad Vinyanu neprospěje a nejednoznačný žánr taky mnoho nenapoví. Čekám horor a… dostanu spíš psychologické drama. Rozmar matky je po chvíli už unavující… Chudák Paul, uvězněn neprostupnou barmskou džunglí, vypočítavými domorodci, probíhajícím karnevalem místního diagnosťáku a vyšilující drahou polovičkou – kterou mělo raději spláchnout tsunami… je nucen ustát tento nerovný zápas živlů, až do zničujícího výbuchu estrogenů. (31.08.2011)