Alena

Na to, že české komedie vidím obecně dost kriticky, tato mě překvapila, to znamená potěšila i pobavila. (Samozřejmě je k tomu stále třeba i trocha vlastenectví.) Prostý a jen závěrem trochu komplikovaný děj, dává možnost vyniknout vypilovaným dialogům i hereckým výkonům (Vítězslava Vejražky především; Rudolf Hrušínský tu ještě nedává tušit, jakým hercem se záhy stane). (21.06.2017)

Vynikající historická fraška s tradičně kvalitním hereckým obsazením. Historická/historizující látka byla po válce vděčným filmovým tématem. Zde se však povedlo vytvořit opravdu nadčasové dílo, které je svěží i po tolika letech. Vyzdvihla bych také dobové kulisy, které atmosféru filmu posouvají ještě o něco výše. Škoda jen toho "nepohádkového konce". Lstivá Alena sice neprozřela, ale byla po zásluze potrestána. (18.01.2008)

Nádhera. Skvěle zahraný příběh, který jako by vypadl z Balzacových Šprýmovných povídaček. Jen zábavný příběh ze středověku, který nemá žádné sociální či vlastenecké podtexty je v čs. kinematografii raritou, která měla své následovníky až v uvolněných šedesátých letech. Takže vlastně není divu, že vznikl v tom krátkém mezidobí mezi koncem okupace a převratem v r. 1948. A k tomu ta výprava laděná do burgundské módy. (22.12.2016)

Ne že by to nebylo... roztomilé a herci hrají skvěle. A pár, skutečně však ale jen pár, dobrých hlášek se našlo (věčnou ženskou věrnost? tak to prr, zázraky dělají tamti nahoře - do ciziny mě zatím nikdo neposlal, jsem totiž svoboden - bolí tě něco? kříž). Přesto si myslím, že se z toho dalo vytřískat daleko víc a málo platné, v určité chvíli začne čert vypadat spíš jako ňouma, než aby pustil nějaké plameny pekelné. A vůbec - farář se chystá kropit svěcenou vodou dům, jenže na tuhle scénu nikdy nedojde, ani farář do domu nedojde, to zmizelo někde střihači pod stolem? Jinak ty milence mohli také vybrat pečlivěji - třeba Nesvadbovi toho milence moc nevěřím a Hrušínský oproti paní Aleně vypadá až moc jako ucho. (04.02.2023)

Nadprůměrná historická veselohra završuje celek českého historického filmu protektorátní éry. Alegorické vlastenectví s jasným protiněmeckým apelem, dojemné i burcující, je nahraženo kratochvilným (humorně odlehčujícím) pohádkovým prvkem scénáře i syžetu. Pro režiséra i řadu hereckých představitelů bylo očividně štěstím, že celé natáčení a posléze i uvedení do kin předešlo únorový puč. Řada dnes zcela zapomenutých, a přitom nikoliv nenadějných jmen je truchlivým svědectvím této bolestné skutečnosti. Jiná se tu napak objevila takřka poprvé a stala se trvalou součástí našeho poválečného hraného filmu. Vedle potměšilé Zoubkové herecky nejvíce ční začínající Vítězslav Vejražka. I dnes má toto dobově nadprůměrné, zdánlivě "lehké" až konzumně působící dílo vnímavému divákovi co nabídnout. (12.09.2007)